Kdo je nejlepší v historickém šermu? Pochopitelně Češi!

Historický šerm je něco mezi divadlem, zaměstnáním, hobby a životním stylem. A Češi mu propadli.

Když se zeptáte nějakého historického šermíře, jak by popsal svůj koníček, začne vám dlouze vyprávět. O tom, jak poprvé se tahle zábava u nás objevila někdy v 50. letech 20. století, čím se liší od šermu klasického a popisoval by vám rozdíly mezi jednotlivými školami šermu. Povídal by dlouho – protože na historickém šermu je toho zajímavého spousta.

Tisíce amatérů, desítky profíků

V České republice se tomuhle koníčku aktivně věnuje několik tisícovek lidí, ale mnohonásobně tolik se na šermíře chodí dívat. Jejich vystoupení se dají vidět na různých hradech a zámcích, na městských slavnostech, ale i na specializovaných akcích, jako je třeba pražské Klamoklání nebo každoroční bitva u Libušína. Obrovské akce, jako právě bitva u Libušína, přitáhnou každoročně tisícovky účastníků a desetitisíce fanoušků. Bohužel je u nás šerm často vnímán jako pouťová zábava – na rozdíl od zahraničí, kde si šermíře považují jako mistry.

Zdroj: Oficiální zdroj

Zlato, stříbro, bronz

Důkazem, že Češi si historický šerm užívají a že jim jde, je úspěch našich šermířů v Itálii. Skupina Gobaro totiž vyhrála mistrovství v historickém šermu, které se konalo v září v San Marinu. Čeští šermíři tady získali rovnou tři medaile – v různých kategoriích dostali bronz, stříbro a v třídě Středověk dokonce zlato! Šest statečných z Prahy (Jiří Kadeřábek, Jan Kostka, Miloš Svoboda, Jiří Hrubý, Luděk Horálek a Stanislav Veselý) to v Itálii nemělo vůbec lehké.

Některé zahraniční výpravy ze zemí, kde se bere historický šerm vážně, byly připravené tak profesionálně, že jim čeští šermíři mohli papírově jen těžko konkurovat. Jiří Kadeřábek z Gobara byl překvapený hlavně pětadvacetičlennou ruskou výpravou, která měla navíc technický tým o dvaceti mužích. Gobaro přesto v konkurenci skupin z jedenácti zemí nejen získalo tři medaile, ale především se stalo miláčkem publika.

Historický šerm není žádná legrace

Tohle hobby je sice skvělá zábava, ale chce také spoustu energie, investic a sebere vám většinu volného času. Aby se člověk stal dobrým historickým šermířem, musí pro to hodně udělat. Pro členy souboru GOBARO to například znamená stovky hodin tréninku a studia dobových materiálů, pojednávajících o stylu šermu a boje v jednotlivých historických obdobích. A protože veškeré souboje jsou předváděny přesnými kopiemi dobových zbraní a kostýmy jsou rovněž kopiemi dobové módy, stojí to šermíře obrovské množství peněz.

Kde se naučit šermu?

Co je na historickém šermu vlastně tak zábavného? Člověk se na vlastní kůži přesvědčí, jaké to je držet v ruce chladnou zbraň, pozná něco o dobách, kdy se žilo trošku jinak, a hlavně si užije spoustu zábavy. Asi vás teď napadne, jak se mezi historické šermíře dostat. Ideální je naučit se bojovat s nějakou zbraní – kurzy přitom existují po celé republice. Nabízí je například sdružení www.armaferre.cz.