Michalův průvodce po USA – část 2: Plánování je základ!

Minule jsme poprvé nahlédli do amerického deníku reportéra TV Nova Michala Kratochvíla. Teď ho otvíráme po druhé.

„Dnes se Vám pokusím pomoct s letenkami, s tím jak si najít dobré ubytování, případně kde si zamluvit nějaké to auto. Prostě si celou cestu za oceán zorganizujeme. A kde skončíme? U imiračního úředníka. Takže pojďme na to.

Letenky? Jedině na internetu.

Sehnání letenek byl pořádný oříšek. Ono totiž sehnat ty nejvýhodnější není žádný med. Samozřejmě nejlepší je podívat se na nějakou specializovanou internetovou stránku. Je ale potřeba všechny nabídky pořádně projet a skutečně najít tu nejlevnější možnost. A ještě jedno pravidlo je důležité. Letenky si kupte nejpozději tři měsíce před odletem. Pak už jsou každým dnem dražší. Já jsem nakonec sehnal docela slušně. Od Air France za nějakých 14 000 korun.

Kde budeme bydlet?

Tak to byla v pořadí hned druhá otázka. Je mi 23 let, a tak moje rozhodnutí padlo na nějaký příjemný hostel. Na interenetu jsem našel stránku www.hostelworlds.com s desítkami hostelů po celé Americe. A především v místech, kam jsem měl namířeno. Tedy New York, Washington, Los Angeles a Las Vegas. Ceny byly víc než příjatelné. Za jednu noc jsem v průměru zaplatil kolem 40 USD. Nejvíc v New Yorku – tam to bylo 55 USD na noc a na osobu a nejmíň v Las Vegas. Tam jsem dal za noc 23 USD.

Jedeme do Californie = musíme si půjčit auto

Od kamarádů jsem věděl, že v Kalifornii v podstatě neexistuje MHD. Narozdíl od New Yorku, kde je síť metra velmi rozsáhlá, se Los Angeles tak dokonalým systémem chlubit nemůže. Nebylo co řešit. Na západním pobřeží budu prostě jezdit autem. Pojedeme jím i do Las Vegas. Tedy nějakých 300 mil od LA. Zase jsem se obrátil k internetu a hledal. Půjčoven je v USA tolik, že si vybere skutečně každý. Stačí si jen do Googlu zadat car rental a město, do kterého jedete, a všechny autopůjčovny máte jak dlani.

Zvolit to správné auto za správnou cenu

Na různé vozy jsem koukal dost dlouho. A navíc jsem byl rozhodnutý pořídit si pojištění. A to kompletní. Hlavní jsou dvě. CDW – neboli pojištění, které vás zbavuje odpovědnosti za škody, které způsobíte na autě nebo když vám ho někdo ukradne.To druhé SLP je něco jako naše povinné ručení. Akorát, že ta základní pojistka, která je v ceně půjčovného, má finanční limity na pojistné plnění kolem 10 000 dolarů. SLP vám limit rozšíří až na milion USD. Takže pro větší klid na duši určitě doporučuji.

Vybral jsem si – typicky americky

Výlet do Států jsem si chtěl pořádně užít. A tak jsem si řekl, že na autě nebudu moc šetřit a prostě půjdu do auta mých snů. Respektive amerických snů. Volba padla na Ford Mustang. Na týden mě stál 550 USD a mohl jsem s ním i do Nevady. To je další záludnost některých půjčoven. Omezují počet států, do kterých můžete s půjčeným autem vjet. Ta normální auta, takzvaná Economy cars, se dají pořídit už za nějakých 350 USD na týden, a to včetně všech pojištění.

Vyřízeno letíme

Všechno důležité mám v ruce. Letenky, rezervačky na ubytování a zamluvené auto. Za sebou mám také hodiny na internetu, kde jsem zjišťoval jak se dostat z letiště a jak je to v New Yorku s metrem. A taky co se tam dá dělat. Konečně už ale sedím s kamarádem v letadle, které opouští Česko. Na tří týdny si nepřečtu české noviny. Mezipřistání máme v Paříži. Mezinárodní terminál se nedá s českým letištěm srovnat. Čas je možné si zkrátit u internetu zadarmo nebo u Playstationu 3. Za tři hodiny už ale sedíme v letadle přes Atlantik.

Let je hrozná nuda

Let z Paříže do New Yorku, přesněji na letiště Newark v New Jersey, trvá něco mále přes devět hodin. Ze začátku to utíkalo celkem dobře, ale zhruba v půlce letu vypadl centrální zábavný systém. Na filmy nebo hudbu jsme mohli zapomenout. Nešlo nic. Ale nějak jsme to vydrželi. Sedáme na letiště a já si říkám, tak jsem tady. Ale v Americe ještě pořád ne. Čeká mě totiž imigrační úředník.

Imigrační: Mám strach

Slyšel jsem toho o nich hodně. Bez skrupulí Vás otočí na místě a pošlou zpět do Evropy. Vybírám si podle rad nějakého usměvavého černocha. Přistupuji k němu a dávám mu pas s vyplněnými formuláři, které jsem dostal v letadle. Úředník se hned usmívá a říká: „Ó, Czech Republic“, trošku se uvolňuji. Pak se mě zeptá na to, kam jedu. Podívá se na zpáteční letenku, sejme mi otisky a vyfotí mě. A pak řekne: „enjoy your stay“ (užijte si Váš pobyt). Do pasu mi dá razítko, vrátí mi ho a já jsem konečně ve vysněných Spojených státech.

Mám před sebou tři týdny cestování. Příště se už podíváme na New York. Bude to i s videem, které jsem celou cestu točil. Takže zase za týden.“

Zdroj: tn.cz

Michalův průvodce po USA - část 1. (vízum)