Co máme čekat od letošních rozpačitých voleb

O čem budou blížící se krajské a senátní volby? Hlavně o známkování vládních reforem.

V uplynulých letech platilo, že co volby, to nějaké politické drama. Poslední sněmovní se nesly v duchu agresivního souboje Paroubka s Topolánkem. Země pak po osmi rudých letech nastoupila do modré éry. Pro někoho štěstí, pro někoho zármutek.

Nejinak tomu bylo v senátních volbách. Ty byly před dvěma lety o jednotné frontě všech proti ODS. Ani účelové spojenectví pravičáků s levičáky nicméně nedokázalo občanským demokratům překazit jejich plán bezkonkurenčního ovládnutí Senátu.

Bojová nálada provázela i poslední krajské volby. Jen si vzpomeňte, jak do nás politici zleva zprava hučeli, že je třeba volit kohokoliv jen ne ODS. Leckomu je trnem v oku, že si z krajů občanští demokraté udělali baštu a ostatní odsoudili do role sekundantů.

Na volební mobilizace jsme si zvykli. Proto nám musí stůj co stůj připadat ty letošní volby jaksi rozpačité. Kampaň je o dost klidnější a na billboardech nenajdete žádné zásadní heslo. O co se tedy vlastně hraje?

Nechci letošní volby nijak znevažovat, ale zásadní význam podle všeho nemají. Jsou jen takovým lakmusovým papírkem, který ukáže nálady lidí v polovině volebního období vlády s mnohem větší přesností než všechny průzkumy.Očekávat od nich větší zemětřesení nelze, alespoň pokud jde o dvě nejsilnější parlamentní strany.

Nejde v nich ani tak o konkrétní procenta či počty křesel hejtmanů a senátorů, jako o celkový společenský trend.

 Dozvíme se, do jaké míry je veřejnost smířena s bolestivými reformami, nebo naopak do jaké míry začíná přebíhat zprava doleva. Lze předpokládat, že se letos do krajských a senátních voleb centrální politika promítne víc než kdy jindy.

Ať už si o krocích vlády myslíme cokoliv, faktem zůstává, že k tak radikálním změnám v daňové a sociální oblasti se dlouho nikdo neodhodlal. A tohle jsou první volby, ve kterých mohou lidé známkovat. Tak uvidíme, jak to rozhodí.