Za zázraky vás odveze dvaadvacítka…!

Zdroj: oficiální zdroj

Jen malý kousek od Malostranského náměstí v Praze si prý můžete vyprosit zázrak. Věděli jste to?

Místo, ke kterému vás dnes doveze tramvaj číslo 22 je tady celá staletí...Uvnitř kostela Panny Marie Vítězné - stejně jako v jiných chrámech - cítíte kadidlo, je tu chladno a šero… Ale něco je trochu jinak.

Zdroj: oficiální zdroj

Na pravé stěně chrámové lodi najdete důvod, proč sem jezdí lidi z celého světa. Je jím půlmetrová soška oblečená do šatiček jako panenka.

Pražské Jezulátko opravdu spíš vypadá jako hračka než jako postava, ke které směřují modlitby lidí až z Jižní Ameriky, z Fidži, nebo Filipín.

Zdroj: oficiální zdroj

V průběhu staletí si vyslechlo spousty příběhů. A jejich stopy jsou zaznamenány na dlaždicích, které lemují výklenek kolem sošky. Jedna z nich ze 13. listopadu 1947 je podepsaná M. K.a nese nápis: „Děkujeme ti, Ježíšku, za vyslyšení a prosíme o další ochranu“. Cizinci bývají stručnější. „Gracias. Familia Cacho-Sousa, Cajamarca, Peru“. Nebo třeba: „Thanks. Michele, Toronto – Canada“.

Zdroj: oficiální zdroj

V Santiniho v knize The Holy Infant of Prague se můžete dočíst o Mexičance, která sem přijela se čtyřicetiletým zpožděním. Jako dítě ochrnula a nemohla se hýbat. Jednou se jí prý o Pražském Jezulátku zdálo. Dívka mu slíbila, že pokud ji uzdraví, přijede mu osobně poděkovat. A uzdravené ženě trvalo čtyřicet let, než si našetřila na cestu.

K božskému děťátku, které podle legendy vymodeloval španělský mnich za maurských válek, se lidé obracejí už celá staletí. Roku 1628 ho kostelu věnovala paní Polyxena z Lobkovic, manželka nejvyššího kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic a ještě předtím Viléma z Rožmberka. Sošku dostala jako svatební dar od své matky pocházející ze Španěl. Ta ji zase získala od své matky.

Od doby, kdy se Jezulátko zabydlelo v malostranském kostele, si lidé začali všímat, že se na Malé Straně něco změnilo. A připsali sošce zásluhy za to, že zachránila čtvrť před morem. Říká se, že manželka Jindřicha Kolovrata Libštejnského si sošku přiložila na tvář a díky tomu se jí vrátil zrak i sluch. Když si pak uzdravená paní chtěla Jezulátko nechat, její kočár se nemohl hnout místa. Takže milého Ježíška raději vrátila.

Zdroj: oficiální zdroj

Pověst o Jezulátku se nejprve šířila Evropou. V 19. století se dostala až za moře, většinou do míst se silným katolickým vlivem. Jak píše Santini v už citované knize, negramotní jihoameričtí Indiáni často znají - díky Jezulátku - jediné evropské město. Prahu.

Lidé sošce vyjadřují vděk nebo úctu tím, že jí posílají šatičky. V muzeu, které je součástí kostela, jsou k vidění šaty z celého světa. Jedny z nejstarších Jezulátku darovala i Marie Terezie. A prý je dokonce sama vyšívala. Uvidíte tu oblečky se slováckými motivy nebo ze Šanghaje - s vyšitými ptáčky a nápisem »Božské Jezulátko, buď milostivé k Číně«.

Šaty se Jezulátku převlékají podle období a svátků. V muzeu si můžete na videu prohlédnout i převlékání sošky.

Zdroj: oficiální zdroj

Ať už na zázraky věříte, nebo ne, musíte uznat, že k vánočnímu času prostě patří. Co se tedy za Jezulátkem zajít podívat třeba při některé sváteční procházce?

Najdete ho v karmelitánském kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici na Malé Straně v Praze.

Kostel

Pondělí - Sobota 8:30 - 19:00
Neděle 8:30 - 20:00
Prohlídka je možná jen mimo časy bohoslužeb

Muzeum

Pondělí - Sobota 9:30 - 17:30
Neděle 13:00 - 18:00
Otevírá se vždy až po skončení bohoslužby

Zavřeno je na Boží hod vánoční (25. prosince)
26. prosince a 1. ledna je otevřeno jako v neděli

Vstup do muzea je volný

Jezulátko má i svou internetovou adresu…

www.pragjesu.info/cs/