Polštářová válka v centru Prahy

Několik stovek vyznavačů flashmobingu si dalo sraz pod staroměstským Orlojem, aby se vzájemně pobili polštáři.

Jako řetězová reakce se po internetu šířila veřejná pozvánka na první polštářovou bitvu v Čechách. Pozvání přijalo více než  450 převážně mladých bitkařů.

Zdroj: Jindřich Kodíček

Pravidla hry jsou jednoduchá: Obstarat si jakýkoliv polštář, ukrýt ho pod bundou a vyrazit na místo srazu. Tam se hlavně do odstartování akce tvářit nenápadně, aby snad kolemjdoucí nezpozorovali, že se zanedlouho stanou součástí veřejné polštářové bitvy. Hra pokračuje až do roztrhání posledního polštáře.

Zobrazit všechny fotky (10)

Flashmobing by se dal charakterizovat asi jako okamžité shromáždění na určitém místě, předvedení neobvyklé akce a nenápadné zmizení.

Jako první flashmobing představil v červnu 2003 Bill Wasik, editor časopisu Harper´s Bazar, když kontaktoval dalších sto padesát šílenců, se kterými si šel koupit do obchodu jeden koberec. Tím inspiroval spousty lidí po celém světě.

Zdroj: Jindřich Kodíček

Dnes můžeme vidět flashmobing v různých podobách. Například 29. března se na Berlínském Ostbanhofu sešlo víc jak 1500 milovníků fastfoodů a v místním McDonaldu si najednou objednalo 10 355 hamburgerů. Zaměstnanci zakázku splnili po šesti hodinách a po ukončení akce musel restaurant z nedostatku surovin na 24 hodin zavřít.