V poslední době bývá často zmiňován v souvislosti s dramatickými problémy tamní ekonomiky...
Ale Island stojí za zmínku vždycky, bez ohledu na jakoukoli hospodářskou situaci. Je to totiž trochu tajemná a zvláštní země.
Stačí se podívat na hlavní město Reykjavík...
... které nemá jen tak s něčím srovnání. Není to velká metropole. Se svými 120 tisíci obyvateli, je to ale na místní poměry velkoměsto. Skoro všichni se tu znají a kde kdo je s kde kým příbuzný. V překladu znamená Reykjavík Kouřící zátoku, jenže kouře se tady dnes nadýcháte leda tak z aut, jejichž počet na obyvatele patří mezi nejvyšší na světě. I přesto tady skoro neexistují dopravní zácpy... Celým městem vede široká dálnice, která spojuje centrum s předměstím...
K největším zážitkům patří v Reykjavíku procházky po malebném pobřeží. Cestou potkáte spoustu soch, památníků a stezek pro pěší nebo cyklisty. Když budete mít štěstí na počasí, uvidíte i místo, kde Islanďané do moře vhánějí horkou vodu, aby se čas od času mohli vykoupat nebo si zahrát třeba plážový volejbal.
Jaké je zdejší sídlo prezidenta a premiéra?
Skromné a neokázalé. Stjórnarrádid je malá bílá budova, která má jeden vchod, třicet oken a osm kanceláří. A na první pohled je patrné, že si místní lidé na přílišnou okázalost opravdu nepotrpí. Prý na to ani nejsou podmínky.
A parlament?
Říká se mu Althing. Jde o první politické a zákonodárné shromáždění v Evropě. Doklad o jeho existenci pochází už z roku 930. Prvním "přečítačem zákonů“ byl jakýsi Úlfjótur. Právě rozhodnutím Althingu bylo kolem roku 1000 přijato křesťanství. Roku 1800 byl ale parlament zrušen a znovu svolán až roku 1845. Roku 1920 přijal Island novou ústavu a Althingu byla navrácena zákonodárná moc, kterou si zachoval až dodnes.
Symbol města
Hallgrímskirkja je kostel v centru vysoký 74 a půl metru. Jedná se o jednu z nejvyšších budov na Islandu. Jeho stavba začala v roce 1945 a dokončen byl o 38 let později.
Před víkendem to tady žije
Reykjavík je typický svými malými domečky, mnohdy pobitými vlnitým plechem. A také klidem a spořádaností, která ustupuje vždycky jen na chvilku. Každá noc z pátku na sobotu patří v Reykjavíku mladým. Vodka s colou se ten večer pije po litrech, lidé zpívají a dělají rámus. Je to ale jen "reykjavická specialita“, kterou na jiných místech Islandu nenajdete.
Trochu divný papoušek
Město i jeho okolí je plné ptáků. Nejznámější je papuchalk, který připomíná tlustého papouška. V Reykjavíku ho nelze nevidět. Je všude. I na pohlednicích nebo talířích Islanďanů, protože patří k oblíbenýmh místním pochoutkám.
Dobrou chuť
Co se týče jídla, je na místě určitá opatrnost. Dlouho izolovaní Islanďané si libují v lahůdkách, které cizincům tak úplně nevoní. Vynikající jsou tu třeba dary moře. Taky výběr ryb je obrovský. Ale třeba oblíbený hákarl - nevábně páchnoucí žraločí maso, které je před zpracováním zakopáno měsíce v zemi – je pro opravdu silné nátury. Velrybí maso tady už skoro neochutnáte, protože lov velryb je od roku 1992 zakázán.
Na zdraví!
Za vyzkoušení ale určitě stojí zdejší kmínka Brennivín. Islanďané jí výstižně říkají "černá smrt". A úplnou delikatesou je tady obyčejná voda - je vynikající. Neupravovaná, nechlorovaná, pramenitá. Otočíte kohoutkem a můžete bez nejmenších obav pít. Pozor ale na kohoutek s teplou. Návštěvníci se někdy spálí, protože voda teče okamžitě opravdu horká. Taky tu máte často přímo pod nohama termální prameny, které dokážou vytápět celé domy.
"Myslíte, že je špatné počasí?"
"Počkejte pět deset minut, ono se změní," říkají sami Islanďané. A většinou je to změna k horšímu. Na Islandu sice nepanují takové zimy, jak by se mohlo zdát. (Nejnižší průměrná teplota je v lednu - kolem minus jednoho stupně, nejtepleji bývá v červenci, kdy je tu v průměru 13 stupňů). Jednou z největších nástrah je v Reykjavíku právě vrtkavost počasí.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz