Pompeje - aneb zkáza jednoho "hříšného“ města: část 2

Zdroj: Oficiální zdroj

Město bylo založeno kmenem Osků v 7. století př.n.l.. Z počátku bylo pod řeckým vlivem, později ho ovládali Etruskové. Od roku 310 př.n.l.už byly Pompeje pod římským vlivem.

Minule jsme probrali život obyvatel Pompejí. Tak pokračujeme... Dnes se ale zaměříme hlavně na jeho zkázu.

Jeho obyvatelé se v roce 89 př.n.l. zapojili do vzpoury měst proti Římu, ale povstání bylo tvrdě potlačeno. Město pak bylo zbaveno svých práv a stala se z něj kolonie. I nadále zůstalo důležitým obchodním uzlem lodní dopravy. A 1. století našeho letopočtu bylo paradoxně obdobím jeho největšího rozvoje.

Zdroj: oficiální zdroj

Až do 5. února 62. Tehdy poprvé "zaúřadoval“ Vesuv

Místní se o něm domnívali, že je vyhaslý. Nebyl. A tak ničivé zemětřesení zlikvidovalo přibližně 60 procent města. Pompeje však byly v krátkém čase znovu vystavěny, pravděpodobně ještě zdobněji a bohatěji než předtím.

Další – tentokrát už fatální - úder Vesuvu přišel v roce 79

Předcházely mu signály, kterým tehdejší Pompejané nevěnovali tolik pozornosti, kolik by si byly zasloužily. Na začátku srpna roku 79 například vyschly všechny studny ve městě, ale lidé si to nespojovali s blížící se katastrofou. Až do 24. srpna. Tehdy prý zůstal celý starověký Řím v šoku, když došlo k vulkanické erupci, která v pravé poledne zaclonila slunce a pohřbila celé město. Shodou okolností v Pompejích právě ten den oslavovali svátek boha ohně Vulkána – takzvané Vulkanálie.

Zdroj: Oficiální zdroj

Jeden z očitých svědků celou událost popsal v dopise

Nejdřív prý z Vesuvu vyšlehly vysoké plameny a později velký černý mrak ve tvaru borovice, který změnil den v noc. Na Pompeje dopadaly rozžhavené kameny, které bořily budovy. Obyvatele usmrtily jedovaté plyny uvolněné při erupci (podle současných výzkumů přišlo o život asi 10 tisíc osob). Erupce trvala nepřetržitě 3 dny. V jejím důsledku bylo město pokryto vrstvou popela o výšce asi 6 metrů.

Zdroj: oficiální zdroj

Popisovaný "mrak“ je dnes znám jako pyroklastická vlna - tedy mrak přehřátých plynů, popela a kamenů vyvrhnutých ze sopky. Erupce byla současně doprovázena zemětřesením, kterým bylo odsáváno a znovu vraceno moře – dnes tento jev nazýváme "tsunami“.

Zdroj: oficiální zdroj

Město pokryla silná vrstva popela a to pak bylo na dlouhé věky zapomenuto.

Až do roku 1748. Od té doby byly provedeny rozsáhlé archeologické práce a podařilo se odkrýt spoustu zachovalých budov i s nástěnnými malbami. Poloha města byla sice objevena už v roce 1599, ale trvalo skoro 150 let, než byl zahájen skutečný archeologický výzkum. V roce 1860 se do něj zapojil i italský archeolog Giuseppe Fiorelli.

Zdroj: oficiální zdroj

Během prvních vykopávek byly nalezeny dutiny ve vrstvě popela, které obsahovaly lidské pozůstatky

Fiorelli přišel s nápadem vyplnit dutiny sádrou. Po mnoha staletích se tak objevily tváře nešťastných Pompejanů, kteří nestihli před pohromou utéct.

Objevují se spekulace, že Fontana původně odkryl i některé ze slavných erotických fresek, ale potom je, s ohledem na zvyklosti své doby, znovu zakryl. Provedl prostě jakousi archeologickou cenzuru. Tento názor je podpořen záznamy pozdějších archeologů, kteří měli pocit, že místa, na kterých pracují, byla v minulosti navštívena a znovu zakryta.