Příběhy z ghetta: život bez WC, plazmová televize a návrat do pasťáku

Aktualizováno 20:39, 1. 3. 2009 1. 3. 2009, 00:00

Strávili jsme jeden den mezi nepřizpůsobivými obyvateli z chomutovského ghetta. Postupně vám přineseme příběhy několika rodin.

Z pátku na sobotu jsme nocovali v bytě na chomutovském sídlišti plném Romů. Tento byt dokonce primátorka města nabídla k vyzkoušení i ministrovi pro lidská práva a menšiny Michaelu Kocábovi.

NÁZORY NA ROMSKOU OTÁZKU SE RŮZNÍ. PŘEČTĚTE SI JE ZDE.

Z našeho pobytu v Chomutově jsme vám přinesli i 24hodinovou on-line reportáž, ve které jste se mohli dočíst spoustu zajímavostí ze života obyvatel, které kvůli dluhům odsunuli exekutoři až na samý okraj lidské společnosti.

Náměstkyně primátorky města Chomutova Marie Štáfková nám dopodrobna vylíčila, proč se místní obyvatelé nacházejí v tak kruté chudobě.

"Jde většinou o neplatiče a dlužníky, kteří byli městem několikrát vyzýváni k zaplacení dluhu až do doby, než je soudní exekutor vystěhoval sem. I mezi nimi se najdou světlé výjimky, které se, jak sama doufám, odstěhují hned, jak jim to finanční situace dovolí,“ prozradila Štáfková.

Příběh první: bez práce, bez WC, bez elektřiny

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu za oba, že se nám zvednul žaludek, když jsme s kolegou vešli do bytu, ve kterém jsme měli přespat. Byl to holobyt, ve kterém byly pouze dva pokoje. V obou silně páchla močovina.

"Elektřina tady není,“ prozradila sousedka z vedlejšího bytu překvapivě zírajícím přistěhovalcům – tedy nám. "Když se paní Holubová, která tady bydlela před vámi, odstěhovala, odpojili tady elektrárny hodiny. My si doma také svítíme svíčkami, protože na energii nemáme peníze,“ vysvětlila naše dočasná sousedka.

Zdroj: Jindřich Kodíček

Při další konverzaci nám prozradila, že s partnerem, který je také nezaměstnaný, žijí z jejího ani ne pětitisícového důchodu. Luxus, jako je elektřina, je pro ně nemyslitelný i proto, že si každý měsíc doplácí na léky na cukrovku. Na to, že teplá voda teče jen ráno a jediné WC v budově je zaházeno dřívím na topení, si už také zvykli.

Příběh druhý: s plazmovou televizí a plovoucí podlahou

"Vystěhovali nás s manželkou kvůli dvaceti tisícům dluhu na nájemném. Když jsem jim říkal, že to do jara zaplatím, nevěřili mi,“ řekl majitel "nejluxusnějšího" bytu. Kromě plovoucí podlahy nebo plazmové televize má i počítač s internetem.

Zdroj: Jindřich Kodíček

"Ještě donedávna jsme pracovali ve firmě, která vyráběla televize, jenže přišla krize a začali propouštět,“ dodal. Zároveň nás ale upozornil, že se po práci pravidelně ohlíží a hned, když se mu nějaká možnost vydělávat naskytne, bez váhání ji přijme.

Příběh třetí: návrat do ústavu

Policejní hlídka nás při našem pobytu v ghettu okamžitě zaujala. Po chvíli jsme zjistili, že si přišla pro syna jednoho z obyvatel domu.

"Je to šestnáctiletý Pepa, který pravidelně utíká z nápravného zařízení. Bylo po něm dokonce vyhlášené i celostátní pátrání,“ řekl jeden z policistů.

Diskuzi pod článkem jsme zablokovali kvůli rasistickým příspěvkům. Všem slušným čtenářům se omlouváme.

Martin Hlavács a Jindřich Kodíček, TN.cz