Hip-hop je život

Tanec, oblékání, hudba, obrazy – to všechno a ještě mnohem víc je hip-hop.

Fenoménu jménem hip-hop propadly desítky milionů lidí po celém světě. Vedle hudby a módy se tenhle styl dostal i do výtvarného umění, ale je běžně k vidění i na diskotékách a ulicích. Proč je tak oblíbený?

Začalo to v USA

Hip-hop poprvé vykoukl na svět v 70. letech v USA. Vznikl nejdřív jako hudební styl, když se v něm spojily vlivy jamajských přistěhovalců a černých Američanů. V newyorkských čtvrtích Harlem a Bronx se tehdy začal rozvíjet styl, který porušoval většinu zvyků. Prvním pravým hip-hoperem byl třináctiletý DJ Kool Herc, o kterém se říká, že hip-hop vynalezl. A pak už to šlo rychle: miliony prodaných nosičů a výrazný styl oblékání a velké bitvy udělaly z hip-hopu během několika let fenomén.

Bez hadrů to nejde

Už první milovníci hip-hopu si vymysleli jedinečný styl oblékání. Začali nosit sportovní oblečení, především značky Adidas, a to kombinovali s "gangsterskými“ doplňky jako třeba masivními zlatými řetězy. Od 70. let se tenhle druh oblékání rozšířil i mezi lidi, kteří jinak o hip-hop ani nezavadili. Dnes se v hip-hopovém duchu nesou kolekce veleslavných návrhářů, v teplákách se třemi pruhy vyráží do ulic i proslulí herci a byznysmeni.

Čtyři pilíře hip-hopu

Stejně jako je islám založen na čtyřech pilířích víry, má hip-hop čtyři základní body, kolem kterých se točí.

DJing
Scratching neboli škrábání po vinylové desce je dnes normální i na klasických diskotékách. DJové si sami mixují na dvou gramofonech přímo na place hudbu. Ale oba tyhle vynálezy jsou dítky hip-hopu.
 

Rapování
Bez rapování by nebylo hip-hopu. Rytmické mluvení do písničky nejdřív sloužilo jen k tomu, aby DJ povzbudil tanečníky k většímu nasazení, ale později se stal základem hip-hopu. Rapování má spoustu stylů, od gangsta rapu, přes pop a latin rap, až po G-funk nebo Hardcore rap.

Tanec
Breakdance – to jsou zběsilé a velmi náročné pohyby většinou nízko u podlahy. Vychází jak z tradičních přistěhovatelských tanců, tak z pouličních bojových umění. Vyvinul se v řadu stylů a stal se tak oblíbeným, že se učí dokonce i na konzervatořích a specializovaných tanečních školách. Setkáte se s ním taky ve fitness centrech, kde se v různých podobách používá ke cvičení.

Graffiti
Pouliční čmáranice zdobily zdi domů už od nepaměti. Ale teprve hip-hopová kultura z nich udělala umění. Dnes existují ve spoustě měst celé galerie tvořené jen počmáranými zdmi. Obrazy těch nejoblíbenějších grafiťáků se prodávají za statisíce dolarů. Prvky graffiti ale používají i uznávaní umělci a také různé alternativní skupiny.

Komerce nebo rebelství?

V hip-hopu se zpívá o všem – takže se v textech často objevují narážky na konkrétní výrobky. Některé firmy se toho chytily a aktivně podporují skupiny, které o jejich značce zpívají. Média odhalila například plán společnosti McDonald, která chtěla platit zpěvákům zpívajícím o jejích žemlích. S rappery navázaly spolupráci i slavní módní a kosmetické značky. Móda ve stylu hip-hopu se objevuje i na zavedených módních přehlídkách, jako například brněnské KABO, které je na úvodním videu.

Hip-hop u nás

A co hip-hop v Česku? Nemá to zrovna lehké, chybí mu totiž kořeny. Bohužel (nebo spíš bohudík) u nás nemáme ghetta, chybí nám i jamajská a černošská menšina. Proto se u nás hip-hop vyskytoval spíš v učesané a komerční podobě. Tanec se vyučuje ve školách, ani graffiti není v ČR většinou politickým rebelstvím, ale spíš obyčejným vandalstvím. Průkopníkem žánru se u nás stala kapela PSH, ale asi nejvíc ho mezi obyčejnými lidmi zpopularizovala skupina Chaozz, která se dostala i do hitparády Eso.