Krvežízniví krokodýli děsí Austrálii

V poslední době slyšíme čím dál častěji zprávy o útocích krokodýlů na lidi. Australší plazi letos opravdu útočí častěji, než je normální.

V Austrálii napadnou krokodýli ročně přibližně jednoho až dva lidi – útoky většinou skončí smrtí. Jen za únor a březen už krokodýli v Austrálii mají na svědomí dva lidské životy, další oběť lidožravého plaza hlásí Filipíny. A to je zatím doba, kdy krokodýli normálně neútočí.

Krokodýl, co na člověka nejde

V Austrálii i okolních zemích žijí dva druhy krokodýlů, z toho na člověka útočí jen jeden. Menší krokodýl Johnstonův je člověku zcela neškodný. Měří sice až tři metry, ale člověka se bojí a vyhýbá se mu.

Žije jen v Austrálii, kde není výjimkou, že se lidé koupou jen pár metrů od hejna krokodýlů. Poslední dobou jich začíná ubývat. Může za to vzrůstající populace ropuch obrovských, které jsou pro krokodýly Johnstonovy jedovaté.
 

Sedm metrů vraždy

To krokodýl mořský je jiný případ. Až sedmimetrové monstrum schopné žít v mořské i sladké vodě útočí na člověka velmi často. Tento krokodýl je nesmírně nebezpečný – při lovu je téměř neviditelný a útočí nesmírnou rychlostí. Nejčastěji se vrhá na kořist, která se přichází napít k řece. Útočí jí na krk, do kterého se zakousne a pak oběť strhává do vody, kde ji udusí. Ve vodě se na kořist vrhá od spodu, útočí na měkké břicho, do kterého se zakousne a vysílenou kořist táhne do hlubin.

Inteligentní plaz

I když to tak nevypadá, jsou mořští krokodýli (neboli salties) velmi inteligentní zvířata. Podle Dr. Adama Brittona, vyhlášeného odborníka na chování krokodýlů, mají salties inteligenci srovnatelnou s pokusnými krysami. Dokáží si proto skvěle zapomatovat lidské zvyky a pak číhat na místech, kde se lidé chovají nejméně opatrně.
 

Kromě lidí loví mořští krokodýli i většinu ostatních zvířat. V Austrálii se jejich obětí stávají buvoli, koně, v moři neváhají zabíjet žraloky a z Indonésie jsou doložené případy, kdy úspěšně ulovili i tygra. Jediné zvíře, kterého se velký mořský krokodýl bojí, je ještě větší mořský krokodýl.

Masakr za II. světové války

Sladkovodní krokodýli se svou krvežíznivostí zapsali i do Guinnessovy knihy rekordů. Vlastní zápis, který zní "Největší masakr lidí, za který mohou zvířata.“ Došlo k němu za II. světové války po Bitvě u ostrova Ramree.
 

V noci na 20. února 1945 uprchla před Brity asi tisícovka japonských vojáků do bažin plných krokodýlů. Britský přírodovědec Bruce Wright, který se bitvy zúčastnil, si tehdy zapsal: "Z bažin se ozývaly příležitostné výstřely z pušek, zvuky lidských těl drcených krokodýlími čelistmi a cákání tisícovek plazích těl. Za úsvitu dorazili supi… Z 1000 Japonců, kteří vkročili do bažiny, jich přežilo sotva dvacet…“

Nejlepší obrana je útěk

Proti krokodýlům se téměř nejde ubránit. Jediný způsob, který doporučoval například slavný lovec krokodýlů Steve Irwin, je nedovolit krokodýlovi otevřít tlamu. Svaly na krokodýlí tlamě jsou totiž sice schopné vyvinout obrovskou sílu při kousnutí, ale při otevírání jsou natolik slabé, že člověk udrží tlamu obrovského plaza jednou rukou.

Tento kousek však může zkusit jen opravdový lovec krokodýlů. Obyčejným smrtelníkům se spíš doporučuje vyhýbat se místům, kde se mohou krokodýli vyskytovat a dbát speciálních výstražných značek "Pozor, krokodýl!“