Nebojte se osvojit si z útulku staršího pejska

Pejsek na fotogarfii se jmenuje Dan. V útulku v Mariánských Lázních, čeká už přes dva roky.

.I přes to,že Daneček je již starší pejsek,po ničem netouží víc ,než po novém a milujícím domově, kde by dožil štastný, se svým milujícím pánečkem.Nevěříte? Přečtěte si příběh: Psí přání a třeba vás přesvědčím...

Je tma.Nevidím nic. Jen slyším a cítím, že tu nejsem sám.Je mi zima

a klepu se. Mám strach.Kde to jsem ? Naposledy si pamatuji, jak

přebíhám ulici a najednou nějací lidé hází síť a já se v ní

zamotávám a nemůžu se vyprostit.Tak se bráním a koušu,ale

najednou mi cosi píchají a já usínám…probouzím se ve

tmě.Nechápu kde to jsem.Ta tma nejde prohlédnout.Jsem tak

strašně vyděšený, že slyším, jak mi bije srdce.Choulím se v rohu

nějaké místnosti a čekám, co se bude dít.Vedle mě kdosi leží, cítím

jak dýchá .Seberu odvahu a povídám halo..kdo to je? A z druhého

rohu se tiše ozve, ahoj já jsem Deny.A proč tu jsi, kde to vůbec

jsme,vyhrknu a hrdlo mám stažené strachy ? Jen se uklidni, tady se

ti nic zlého nestane.Jak ti říkají? Zeptal se ten Deny..No volávali

na mě Filipe.Tak vítej Filipe, tady jsi v útulku. To je takové místo,

kde bydlí pejsci, co nemají svoje rodiny.Jsou tu takové hodné paní

a nosí nám jídlo a vodu a taky nás berou na procházky.Ale na

večer nás zavírají do kotců.Já nechci být zavřený povídám a slzy

mám na krajíčku.Neboj se Filipe určitě si tady zvykneš,jako jsem si

zvykl i já.A proč je tu taková tma? Za chvíli bude svítat a pak už

tma nebude víš.Ted si lehni a zkus chvíli spát, ráno ti všechno

ukážu.Lehl jsem si tedy,ale spát se mi vůbec nechtělo.Tak jsem jen

tak odpočíval a čekal až bude světlo.Nakonec mě přeci jen spánek

přemohl a já na chviličku usnul.

Vzbudil mě hrozný rachot.Otevřu oči a kolem mě spousta cizích

psů .Kouknu do rohu, odkud na mě v noci mluvil Deny.Hrůza je

tam pes,takový starý a opelýchaný.Na zádech nemá vůbec srst a

vypadá jako příšera..To je hrůza !Pomoc.. volám a běhám sem a

tam.Neboj se mě Filipe.Já ti nic neudělám.Chci ven, chci ven,



křičím ze všech sil.Běž ode mě příšero.Volám jako pominutý.Po

chvíli kouknu na Denyho a on sedí a oči má zalité

slzami.Uvědomím si, že jsem asi hysterický a že jsem zřejmě Denyho

urazil.Stydím se.Promiň Deny, já jsem se tě jen strašně

lekl.Nemusíš se omlouvat Filipe.Já vím, že nevypadám, to je asi



taky ten důvod, proč jsem tady tak dlouho.A jak dlouho tu vlastně

jsi? Už 5 let.Cože? 5 let? To je hrůza a to tu budu taky tak

dlouho? To nevím Filipe. Sedni si a já ti povím, jak to tady

chodí.Víš je nás tady víc.Každý se sem dostal jinak.Někoho chytili,

jak se potuluje po ulici a jiní se sem dostali jen proto,že už je jejich

rodiny nechtěli. Občas sem přijdou nějací lidé , chodí a prohlížejí

si nás.Když se jim některý z nás líbí,tak si ho odvezou domů.A tebe

si ještě nikdo nevybral? No tak Filipe podívej na mě.Jsem už starý

a opelíchaný,vždyť ty sám ses mě lekl.A jak jsi se sem vlastně

dostal, zeptal jsem se Denyho.Ten zesmutněl a začal mi vyprávět.Já

jsem kdysi měl svoji rodinu.Ach jak já jsem se tam měl.Panička

s pánečkem se mnou chodili na procházky a když jsme někoho

potkali ,každý mě hladil po kožíšku.Večer mě panička česala a měl

jsem svoje křeslo na spaní.Miska byla pořád plná a občas jsem

dostal i nějakou dobrůtku.Jo to byly časy.Deny se na chvíli

odmlčel.A co bylo dál ? ptal jsem se.No dál,jednou přišel páneček

domů a pověděl mi, že už se nám panička nevrátí.Povídal, že byla

hodně nemocná a odešla za duhový Most.Co je to duhový most?

Zeptal jsem se.To je místo kam odejdeš, když zavřeš oči.Je tam

krásně a nic tě tam nebolí.Máš tam spoustu kamarádů a všechno

co si jen přeješ.Jenomže páníček se potom moc změnil.Už se mnou

nechodil na procházky.Už mě nikdo nečesal a miska už nebyla

plná.No a jednou, takhle ráno, jsem se vzbudil a hledal svého

pánečka.On tam ale nebyl.Čekal jsem na něho celý den a

další ,ale on nepřišel.Bylo mi smutno a měl jsem hlad a žízeň.Pak

přijeli nějací lidé a odvezly mě sem.Zaslechl jsem jen, jak si ti lidé

povídali a ten pán říkal chudák pes.A proč se tvůj pán nevrátil?

Asi odešel za paničkou.No a od té doby jsem tady.Moc se mi po

pánečcích stýskalo.Skoro jsem ani nejedl a pak mi začala padat

srst.Pukalo mi srdce žalem a nemohl jsem se s tím smířit, ale

nakonec jsem si zvykl.To je ale hrozný povídám.To já jsem nikdy

neměl domov.Od štěněte jsem žil na ulici.K jídlu jsme si vždycky

něco našli, hlavně v takových plechových bednách bylo vždycky

něco k snědku.A vodu jsme pili z rybníka nebo z kaluže.Jenomže

jednou mě chytili zrovna, když jsem utíkal shánět něco

k snědku.Pak jsem se probudil tady.Deny mě vyslechl a povídá.Ty

jsi ještě mladý Filipe, tebe si určitě někdo vybere a nezůstaneš tady

moc dlouho.Vypadáš dobře, ,ale já už tady asi zůstanu, dokud

nepřijde můj čas a neodejdu za svojí paničkou a pánem.Tak víš co

Deny? Tak já tu zůstanu s tebou!Neslibuj co nemůžeš splnit,řekl na

to Deny a asi věděl proč to říká.Netrvalo totiž dlouho a klaply

vrata.Přišly se na nás podívat nějací lidé.Když došly k našemu

kotci, tak si nás nějaká paní dlouze prohlížela.Deny seděl tiše

s hlavou sklopenou k zemi.Já jsem čekal co se bude dít.Ta paní

najednou povídá a kolik že je tomu pejskovi ? a ukázala na

Denyho.Paní z útulku povídá, to už je starší pejsek.Je tu už moc

dlouho a nikdo ho nechce.Chybí mu část srsti a proto není pro

zájemce atraktivní.Je to ale moc hodný pes.Přišel o oba páníčky a

těžce tu ztrátu nesl.Zasloužil by si domov víc, než kterýkoli jiný



pejsek.Já jsem seděl tiše jako pěna a v tu chvíli jsem věděl, že to je

Denyho šance na domov ,na plnou misku a hovění v křesle, jako to

bylo dřív.Začal jsem tedy štěkat a všemožně zastrašovat tu paní,

aby si myslela, že jsem zlý pes.Paní se usmála i přes to, že jsem

cenil zuby i s dásněmi a povídá no, no ten je ale nějaký

rozčílený.Víte co? Tak já si toho pejska,.. jak že se jmenuje?

Deny.Tak já si Denyho vezmu.Ten druhý pejsek se mi po pravdě

líbí víc,ale já bych chtěla klidnějšího psa.Deny se rozzářil jako

sluníčko a začal mi moc děkovat.Kamaráde Filípku zlatý, to ti nikdy

nezapomenu.Jsi opravdový kamarád.Budeš mi chybět rozloučil se

se mnou Deny, když odcházel do svého tolik vytouženého domova.A

tak jsem tam zůstal sám.

Vzpomínal jsem na Denyho, jak se asi má,ale měl jsem opravdu

radost, že po pěti letech tady je zase doma.Netrvalo dlouho a znovu

bouchly vrata.K mému údivu to byla pávě ta paní, co si odvedla

Denyho.Přišla rovnou k mému kotci a za chvíli mě vyváděla

ven.Huráá uvidím Denyho jásal jsem jako bláznivý a vrtěl ocasem

na všechny strany.Nemohl jsem tomu uvěřit.Byl jsem tak

šťastný.Když jsme přijeli k té paní domů,tak jsem hned letěl

pozdravit Denyho.Lítal jsem po domě ,ale nikde jsem ho nemohl

najít.Deny ! Deny ! volal jsem a myslel jsem si, že se mi Deny

schoval.Paní mě zavolala a povídá.Ty tady cítíš pejska vid



Filípku.Víš on už tady není, odešel za duhový most.Úplně jsem

zcepeněl..ale.. jakto ? Vždyť to přece není pravda? Byl to můj

kamarád a já…nemohl jsem vůbec pochopit proč.Plakal jsem tak,

jako ještě nikdy.Můj nářek se nesl pokojem a já vzpomínal na

kamaráda Denyho.Paní mě vzala na klín a hladila mi kožíšek.Bylo

mi strašně smutno.Víš Filípku ,povídá mi ta paní, on byl

nemocný,ale odešel tiše a bezbolestně.A protože to byl úžasný

pejsek a bylo mi za ním smutno, tak jsem si přišla pro tebe. Když

jsem se tehdy rozhodovala mezi tebou a Denym, tak jsem zvolila

Denyho.V jeho očích bylo tolik smutku.Byl to úžasný přítel.Snad tu

budeš tak šťastný Filípku, jako byl on, i když tu byl jen na

krátko.Tak mě paní chovala a plakali jsme spolu.Nikdy na Denyho

nezapomenu.Jsem ale rád ,že svoje poslední chvíle trávil Deny

doma se svojí milující paničkou.Mám jen jedno psí přání,aby

takovýchto paniček bylo víc.Deny byl starý a nijak zvlášť hezký,ale

srdce měl stejné jako já ,jako všichni psi bez ohledu na to , jak

vypadají,věrné a milující.Deny příteli,sejdeme se za duhou….