Kde se u nás vyrábí vůně?

V Čechách umíme namíchat i vůni automobilové nehody

Ani si to neuvědomujeme, ale jsou všude kolem nás – v mýdle, v pomeranči i ve dřevě, které voní doma jako nábytek. Mluvíme teď o vůních.
 

Je to něco přes sto let, co se u nás vyrábí vůně. Vše začalo v Praze, když pan Židlický založil výrobu likérových trestí, silicí a éterických olejů. V průběhu doby se ale výroba přesunula na různá místa severních Čech. Dnes se v Čechách vyrábí voňavé doplňky k pracím práškům, mýdlům a dalším výrobkům, u kterých záleží na nádherné vůni.
 

Ale jak se vlastně takový parfém vyrábí? Paní Jana Jirousková (hlavní parfumerka ve firmě Aroma) vysvětluje, jak taková vůně vzniká: “ Nejdříve přijede zástupce firmy, která vyrábí například mýdla. Představí vlastnosti výrobku a nám zadá úkol vytvořit k němu aroma. My pak v laboratoři očicháváme desítky až stovek esencí, abychom z nich zjistili, která je nejvhodnější. Pak se pokusíme vůni namíchat a zkoušíme, jestli dané poměry vyhovují.“
 

Celá výsledná vůně musí mít řadu takzvaných not, což jsou různé části aroma, které se jedna po druhé uvolňují a dávají vzniknout výslednému efektu. Je to trošku podobné působení vína. “Látky, které mají upoutat, se rozvinou hned ze začátku, látky podepisující výrobek patří doprostřed. Výsledný efekt při čichnutí k mýdlu vypadá, jako kdybyste šli loukou do lesa a při umytí v lese už byli,“ vysvětluje paní Jirousková.
 

Získávání esencí


Nejčastěji se při míchání vůní používá pomerančová silice. Ta se získává lisováním pomerančové kůry - při loupání se s ní můžete setkat i doma. Dalším postupem získávání esence je destilace, pomocí níž se získává vůně růží. Jsou však i jiné postupy, ale používají se buď málo anebo vůbec. V laboratořích jsou tak schopní vymyslet i různé bizarní vůně – například se zkoušelo vyrobit aroma automobilové nehody…
 

“Pachy a vůně jsou často opomíjenou častí našich smyslů, přitom naši předci by se bez dobrého čichu nikdy nevyvinuli do dnešní formy. Už i malé dítě po narození poznává matku po čichu. Pro pestrý život by se měly zapojovat všechny smysly,“ dodává Jirousková.