Rakovina prsu ničí nejen pacientku. Trpí i psychika blízkých

Podporu potřebují nemocné ženy i jejich okolí. Přečtěte si, co radí odborníci.

Odborníkům se daří zcela vyléčit přibližně dvě třetiny všech nemocných rakovinou prsu. Ačkoli jsou medicínské pokroky v léčbě rakoviny prsu nesporné, psychologická daň této nemoci je pro pacienty obrovská: nejistota z budoucnosti, deprese, strach, zoufalství, zvýšená přecitlivělost, vina a hněv .

Nejistota je nejhorší

Nemocným ženám se v hlavě honí otázky jako: "Přežiju to vůbec?“ "Budu se po odstranění prsu manželovi líbit jako žena?“ "Co když mě opustí?“ "Kdo se postará o děti, když budu v nemocnici?“

Proto by se při takovém vážném onemocnění měla věnovat pozornost psychickému stavu pacienta, stejně jako léčbě těla.

Nemoc vyčerpá i okolí nemocného

"Onkologický pacient nepotřebuje jen medicínskou péči, ale také psychologickou podporu, a to nejen pro sebe, ale i pro rodinné příslušníky,“ říká PhDr. Martin Kořán z Neurochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze.

Například v USA je běžné, že všechny pacienty Center pro léčbu a výzkum rakoviny musí doprovázet manžel, manželka či nejbližší příbuzný. Jedním z důvodů je fakt, že mnohdy potřebují stejnou podporu jako sám nemocný. Vždyť péče o nemocného i návštěvy v nemocnici dokážou být velmi vysilující.

V České republice je onemocnění každý rok nově zjištěno u více než 6 tisíc žen a jejich počet se v posledních letech zvyšuje. Nejčastěji karcinom prsu postihuje pacientky starší 50 let, výjimkou však nejsou ani mladé dívky ve věku 20 let. Na následky karcinomu prsu zemřou v České republice každý rok přibližně 2 tisíce žen.

 Nejlepší prevencí je pravidelné mammografické vyšetření:

 
Psychika daruje i  přes 10 let života navíc!

Psychický stav značně ovlivňuje výsledky nádorového procesu. Až 75 procent nemocných trpících rakovinou, kteří reagovali na svou nemoc "bojovně", se dožilo o 10 a více let déle než ti, kteří rezignovali a propadli trvalé depresi.

Výkyvy nálad jsou normální

Lidé, u nichž byla diagnostikována rakovina, procházejí velkými výkyvy nálad. Prožívají strach, zlobu, sebelítost, pocit ztráty kontroly nad svým životem – a všechny tyto prudké změny pocitů je mohou vyděsit.

Členové rodiny většinou na takové zvraty v náladách reagují nejprve se strachem nebo se začnou komunikaci s nemocným úplně vyhýbat, protože je to mate a bolí. Pokud je však pacientovi odepřena možnost hovořit otevřeně o tom, co ho trápí a co je pro něho nejdůležitější (o strachu, bolesti, či o možné smrti) s nejbližšími lidmi, cítí se osaměle.
 

Rakovina si nevybírá. Postihuje i mladé, bohaté, krásné a úspěšné:

Christině Applegate (37), známé ze seriálu Ženatý se závazky, diagnostikovali rakovinu prsu na začátku roku 2008. Lékaři jí museli preventivně odstranit obě ňadra, aby se rakovina v těle nerozšířila.

Olivia Newton-Johnová (61), kráska z muzikálu Pomáda, kde zazářila s Johnem Travoltou, podstoupila operaci prsou v roce 1992.

Kylie Minogue (41) zjistila svou nemoc v roce 2005. Po intenzivní léčebné kúře se úspěšně vrátila na koncertní pódia.

Sheryl Crow (47) bojovala s rakovinou prsu v roce 2006. Na onemocnění se naštěstí přišlo brzy a Sheryl na léčbu dobře reagovala.

Anastacia (41) přišla na svou nemoc v roce 2003. Zpěvačka založila nadaci, která má za cíl bojovat proti rakovině prsu a informovat ženy o nutnosti mammografického vyšetření.
 

Nechte nemocného vyplakat…

Důležitá je především vůle bojovat s nemocí, nevzdávat se a nepotlačovat projevy vlastních emocí. Pacient se cítí být jiný a ostatní se ho kvůli jeho nemoci straní.

Nemocný bude pravděpodobně častěji plakat. Děsí ho možnost ztráty života, mrzí ho, že ztratil představu sebe jako silného člověka, plného enegie. Smutek je normální reakce a rodina by se to měla snažit pochopit. Potlačení emocí a vnější nevzrušenost naproti tomu nejsou známky statečnosti.

V boji s nemocí vám může pomoci i brožurka Aliance žen s rakovinou prsu "Podrobně se zaměřuje na téma psychologické podpory pacientek. Ty si poté, co jim byla diagnostikována rakovina, musí znovu přehodnotit a uspořádat životní cíle,“ říká MUDr. Tomáš Büchler z Onkologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.

Pro rodinné příslušníky a partnery nemocných platí, že:

-Je potřeba povzbuzovat pacientovu schopnost starat se o sebe a vyjádřit mu obdiv za to, jak je silný.

-Je potřeba dát nemocnému najevo, že jste si všimli, že vypadá lépe. Např. můžete vyjádřit radost z toho, že jste zaznamenali známky zlepšení.

- Je dobré věnovat se společně i činnostem, které s nemocí nesouvisí. Onkologický pacient se nemusí přestat bavit, naopak, čím radostnějším životem žije, tím větší má zájem na tom, aby zůstal naživu.

-Je potřeba snažit se s pacientem trávit co nejvíce času, i když se uzdravuje, protože podpora a pozornost pouze v době nemoci, by pak znamenaly "jen“ odměnu za to, že je nemocný.