Týraní muži: stydí se volat o pomoc

Formy nátlaku a vydírání jsou u žen kolikrát tak rafinové, že jsou mnohem účinnější, než hrubá mužská síla….

Někteří muži jsou často terčem posměšků a urážek. Bývají ponižováni před vlastními dětmi, uráženi a degradováni. Jejich ženské protějšky je vmanévrují do situace, že ať udělají cokoli anebo vůbec nic, stejně to bude špatně.

Psychické vydírání je jen jednou forem domácího násilí. Má mnoho podob, od opakovaného odmítání, ponižování a zastrašování, přes nepřiměřené omezování, izolace od kontaktu s jinými osobami, až po neposkytování citové odezvy.

Náročná žena ho udolala

"Moje žena mě neustále kontroluje – všechno: telefony, kapsy, dokonce i prádlo. Když se jí něco nezdá, křičí, nebo pláče a vyhrožuje, že si něco udělá. Někdy je to trochu psychicky náročné, ale i s tím už se vyrovnávám.

Vyžadovala po mě sex a když jsem nebyl hned připravený, vysmívala se mi a nadávala. Byl jsem kolikrát tak zmatený, že jsem jí radši slíbil cokoliv koupit,“ svěřil se pětačtyřicetiletý úspěšný podnikatel Petr K.

Poté, co se podobné situace začaly stále častěji opakovat a co se tlak jeho o dva roky mladší manželky, mimochodem atraktivní chytré manažerky, stupňoval: "Zaměstnávala mě stále víc sama sebou…Nedovolila mi nikam chodit, byl jsem už docela vyčerpaný.

Na otázku, zda ho napadlo jí někdy okřiknout, odpovídá plaše: "To bych jí neudělal. A ona to tak nemyslí – má mě ráda a já jí miluji. “

Muži psychicky kastrovaní

Oběti psychického násilí mají tendenci své ženy omlouvat. Na druhou stranu je často velmi těžké uvěřit, že jejich kultivovaná, jemná a dobrosrdečná žena je ve skutečnosti "včelí královna“, která s mužem sexuálně manipuluje a psychicky ho kastruje.
Není výjimkou, že muž přijme roli toho, kdo je k ničemu a každou konfliktní situaci uzavírá slovy: "Bez tebe, miláčku, bych byl ničím.“ Někteří muži začnou být tak slepí k realitě, že považují svou roli oběti za normální a chování své tyranky jako vzor ženského chování.

Bačkora pod pantoflem? Našel odvahu se zabít…

Pětatřicetiletý inženýr, otec dvou dětí, vyrůstal pouze s dominantní matkou, která ho vychovávala k slepé poslušnosti a oddanosti. Stal se z něj submisivní muž bez špetky sebevědomí. Když se oženil, jeho manželka mu dokola opakovala, že je k ničemu a ponižovala ho před dětmi. Odepírala mu sex a zesměšňovala ho. Muž přiznal dlouhodobé psychické týrání až po druhém sebevražedném pokusu.

Součást rozvodové msty

V posledních letech přibývá mužů, které manželka či partnerka psychicky týrá a vydírá. Odborníci se shodují, že hlavní vinu nese stupňující se ženská emancipace a rozpad tradičního modelu partnerských vztahů. Existují případy, kdy si ženy dovedou roztrhat halenku a volat o pomoc zcela bezdůvodně, dokonce i v době, když je jejich manžel na služební cestě. Ony ženy se jdou k sousedce jako uklidnit a počkat až manžel, který je 300 km vzdálen usne. Zajišťují si tak snadnější rozvod a svědectví sousedky, jak byla týrána.

Muži se stydí přihlásit o pomoc, přitom trpí stejně často jako ženy

"Od ledna 2007 může být agresor, tedy i žena policií vykázána ze společného bytu či domu až na deset dní, v průběhu kterých může partner využít služeb specializované poradny Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím," říká Mgr. Martina Vojtíšková z ústeckého Centra krizové intervence.

"I bez podnětu policie nás kontaktují muži, kteří se ptají, zda vztah, který žijí, je normální,“ vypráví Vojtíšková. I když dle posledních výzkumů domácího násilí zažívají takřka stejnou měrou muži i ženy, pravda je ta, že muži tvoří menší procento našich klientů.

Pokud naše služby vyhledají, pak díky možnosti telefonního kontaktu zůstávají často v anonymitě, chtějí spíše podpořit, chtějí se svěřit, hledají někoho, komu by své trápení sdělili, s kým by mohli svůj problém sdílet.“ Právě tak jako ženy i muži zažívají v nezdravém partnerském vztahu domácí násilí. Počáteční slovní napadání ze strany partnerky po několika měsících, či letech přerůstá při neřešení problému ve fyzické násilí, které může končit i smrtí.

Chlap přece nepláče

"Příběhy mužů obětí jsou často velmi smutné, neboť vyhledávají pomoc a podporu až v okamžiku krutého domácího násilí. Zřejmě je to proto, že ve společnosti přetrvává mýtus "tohle se chlapům stát nemůže“ či "chlap nepláče“, proto mužská populace navštěvuje krizové služby, intervenční centra, poradny pro rodinu, velmi málo,“ vysvětluje Mgr. Vojtíšková. "Naštěstí mladá generace vnímá pomoc nestranného odborníka mnohem pozitivněji.“