PŘÍBĚH: Chtěl hrát lidem a neuměl to. Tak si pořídil flašinet

Osmasedmdesátiletý Blahoslav Koráb z Přibyslavi si před patnácti lety pořídil flašinet a dodnes s ním jezdí po poutích.

Nastrojí se do starého vojenského kabátu a čepice, nalepí si vousy a do pusy vloží fajfku. Pak může přibyslavský flašinetář vyrazit.

"To musí být. Na flašinet hrávali vysloužilí vojáci, kteří třeba přišli ve válce o nohu. Jako kompenzaci dostali povolení vystupovat,“ líčí Koráb.

Jak se ke své zálibě dostal?

"Zajímal jsem se o nějaký nástroj s klikou, protože neumím hrát ani zpívat. A flašinet se mi líbil už dávno,“ říká Koráb, pro kterého je každé vystoupení malým svátkem. Nastrojí se do starého vojenského kabátu a čepice, nalepí si vousy a do pusy vloží fajfku.

Starý flašinet prý sháněl léta a před patnácti lety se dočkal. "Byl jsem pro něj až v Pardubicích. Hrací stroj je přitom originální, prý asi sto padesát let starý. Jen bedna už je nová, ta stará se rozpadla,“ dodává.

Hrací skříňka mu zpříjemňuje důchod.

"Jsem rád mezi lidmi, potřebuju něco dělat. Ale pro peníze to nedělám. Přijedu jen tam, kam mě pozvou, nikam se necpu,“ tvrdí. I proto často hraje dětem, například v loutkovém divadle. "Ony se pak rády přijdou podívat na nástroj a ptají se, jak to hraje,“ směje se.

Svůj flašinet by neprodal ani za nic. Naopak, kdyby byla šance, koupil by klidně ještě jeden. Dokud na něj bude hrát, bude prý vědět, že má jeho život i v pozdním věku smysl.