30. ledna 1948 byl zavražděn Mohandas Karamchand Gándhí. Vrahům to vyšlo teprve na pošesté.
Gándhí, přezdívaný Otec indické samostatnosti, byl cílem vražedných útoků mnohokrát. Není se co divit – jeho snahy o změnu podoby Indie se nelíbily mnoha skupinám obyvatel. Ve svým pamětech se zmínil o sedmi pokusech, historici však vědí jen o pěti.
První pokus
K prvnímu pokusu o Gándhího vraždu došlo už roku 1934. 25. června odjel s manželkou Kasturbou do města Pune, kde měl pronést veřejný proslov. Jeli v koloně dvou automobilů. Těsně před příjezdem do Puny na kolonu zaútočil neznámý atentátník velmi silnou výbušninou – naštěstí trefil druhý vůz. Těžce zraněno bylo celkem 9 lidí, Gándhí však vyvázl bez jediného škrábnutí. Dodnes se nepodařilo vypátrat identitu tajemného atentátníka.
Dobový projev M. Gándhího:
Druhý pokus
V květnu 1944 byl Gándhí propuštěn z vězení v Pune. Protože v něm strávil tři roky a byl značně oslabený, nakazil se malárií. Lékař mu poradil, aby se léčil na čistím vzduchu a Gándhí se vydal do horského městečka Panchgani. Jednoho dne se o jeho pobytu dozvěděla skupina místních mladíků. Dvacítka mladých Indů, kteří s ním nesouhlasila, protestovala před jeho domem, ale Gándhího výzvu k diskuzi odmítla. Jeden z mladíků. Nathuram Godse, pak podlehl emocím a vrhl se na politika s dýkou v ruce. Naštěstí ho minul a Gándhího přátelé ho rychle spoutali.
Třetí pokus
Už 9. září 1944 se pokusili Gándhího zabít znovu. Tentokrát byli útočníci jasně identifikovaní jako hinduisté. Pokusili se politika zastavit při cestě do Bombaje – shromážděný dav mu chtěl zabránit, aby se do města dostal. Místní policista si během vyjednávání všiml, že jeden z demonstrantů má v ruce dýku a pokouší se přiblížit ke Gándhímu. Muž byl zadržen a Gándhí pokračoval dál. Na tuto scénu si možná vzpomínáte z filmu Gándhí od Richarda Attenborougha.
Čtvrtý pokus
O dva roky později, 29. června 1946, cestoval Gándhí vlakem po Bombaji. Strojvedoucí si všiml, že na kolejích leží hromady kamení – nebýt bleskové reakce mašinfíry, asi by vlak vykolejil. Protože Gándhího speciál byl jediným vlakem, který se toho dne měl po trase pohybovat, šlo i tehdy s nejvyšší pravděpodobností o pokus o atentát. Politik tehdy napsal: “Nikoho jsem nezranil, nikomu jsem neublížil. Nemám žádné nepřátele, takže nerozumím tomu, proč by měl někdo usilovat o můj život. Jen tak snadno však nezemřu – budu žít do 125 let!“ prohlásil Gándhí o den později v Pune.
Pátý pokus
Mýlil se. Už o půl roku později při atentátu zemřel. Z pokusu 30. ledna 1948 se mu však ještě podařilo vyváznout. Skupina sedmi hinduistů se tehdy rozhodla Gándhího definitivně sprovodit ze světa pistolemi a pumou. Pěti z nich se podařilo proniknout do Dillí, kde měl tehdy politik přednášet. Na místo činu dorazili taxíky, jako běžní turisté. Blíž se však nebyli sto dostat. Jeden z atentátníků se pokoušel proniknout do zákulisí, kde se přednáška organizovala. Předstíral, že si chce Gándhího vyfotit, ale ochranka ho rychle odhalila – neměl totiž u sebe fotoaparát.
Atentát na M. Gándhího v podání indického filmu:
"Jestli zemřu rukou jiného člověka, musím umřít s úsměvem na rtech. Nesmí ve mně být žádný hněv."
Gándhí, dva dny před smrtí
Smrt
Po neúspěchu z Dillí se dva z atentátníků vrátili domů do Pune. Tam si pořídili pistoli Beretta a jedenáct nábojů. 30. ledna 1948 se atentátník Nathuram Gode dostal v tlačenici na náměstí ke Gándhímu a z bezprostřední blízkosti ho třikrát střelil do hrudníku. Gándhí stačil zašeptat jen slova "Hai ram (ach, Bože) ... Hai ram ... Hai Ram" a padl k zemi.
Sloužil i po smrti
Smrt však byla pro Gándhího jen dalším krokem k vybranému cíli – sjednocení Indie se všemi náboženskými i kulturními menšinami. Jeho úmrtí se stalo symbolem a jeho osud dokázal Indům, že stojí za to, bojovat za svůj sen.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz