Ponorky německého válečného námořnictva 1939- 1945

Zdroj: Oficiální zdroj

Ponorky patřily k nejobávanějším zbraním II. světové války.

Německé ponorky patřily k tomu nejlepšímu, co se pod hladinami světových moří pohybovalo. Chtěli byste o nich vědět víc? Pak je přesně pro vás určená kniha Ponorky německého válečného námořnictva 1939-45, kterou vydalo nakladatelství Grada.

Útlá kniha u řady Osprey shrnuje všechny důležité informace, které o německých ponorkách máme. Představuje všechny typy od těch nejznámějších, až po raritní experimentální modely a pokusné miniponorky. Věnuje se také krátce něčemu, co se většinou ignoruje – cizím ponorkám, které Němci použili. Například osud tureckého ponorkového člunu Batiray, který převzala Kriegsmarine se člověk běžně nedozví. Během sedmi bojových plaveb dokázala potopit sedm nepřátelských lodí o celkové tonáži 41 000 tun a další poškodila. Dokonce se dožila „ve zdraví“ konce války – což byl u německých ponorek malý zázrak; celkové ztráty ponorných plavidel totiž činily neuvěřitelných 88 procent.

Technické detaily

Kniha se věnuje lodím většinou po technické stránce, představuje hlavní rozdíly, kterými se od sebe lišily. Sleduje výzbroj lodí, od čím dál méně používaných palubních děl, přes flaky, až po hlavní ponorkovou zbraň – torpéda.

Krátká, ale zajímavá, je kapitola věnovaná miniponorkám a řiditelným torpédům. Tyto stroje vznikaly po roce 1943 a měly za nízkou cenu přijít s radikálně novým způsobem likvidace nepřátelských lodí. Šéf projektu K-Verbande Hellmuth Heye to neměl lehké – jeho plavidla byla nebezpečná spíš své posádce než nepřátelským lodím. Přes jisté úspěchy se ukázalo, že sebevražedné stroje už podmínkám moderní války neodpovídají. Ať už to bylo řízené torpédo Neger, sedmimetrová ponorka Biber nebo modely Hecht, Moch či Seehund – všechny nakonec skončily na smetišti dějin. A to přesto, že třeba Seehundy potopily lodě o celkové tonáži kolem 90 tisíc tun.

Esa es

Co by to bylo za knihu o ponorkách, kdyby se aspoň okrajově nezmínila o kapitánech. Někteří z nich se stali obávanými po většině světových oceánů. Kniha se pro nedostatek místa věnuje jen některým, a to těm nejvyhlášenějším ponorkovým esům. Škoda, že na vyprávění o nejproslulejším kapitánu Wolfgangu Lűthovi. Muž, který byl přezdíván „eso mezi esy“, dokázal za dobu celé války potopit 47 lodí s celkovou tonáží 221 tisíc tun – to je pro představu dvakrát víc, než všechny německé miniponorky dohromady!

Jak bývá u publikací z Ospreye zvykem, kniha je špičkově vybavená jak dobovými fotografiemi, tak ilustračními obrázky. Užitečný je především průřez ponorkou. Dá se doporučit všem, kdo se zajímají o námořní dějiny II. světové války. Sice nevnese do problematiky ponorkové války úplně jasno, na to jí chybí například kapitoly o taktice ponorek, ale člověk si z ní udělá slušnou představu o tom, jak to pod hladinami vypadalo.