PŘÍBĚH: Hledá sestru, kterou nikdy neviděla

Sedmadvacetiletá Andrea Bangová z Ostravy vyrůstala v dětském domově. Teď hledá svojí sestru, kterou nikdy nepoznala.

Je jich šest sourozenců - čtyři muži a dvě ženy. Tahle velká rodina se ale nikdy neviděla. Každé z dětí totiž vyrůstalo v jiném dětském domově. "Já na Vsetínsku, jeden bratr v Opavě, další v Ostravě a sestra Renáta v Olomouci. S bratry jsem se vždycky stýkala, ale se sestrou bohužel nikdy. Adoptovala ji jedna rodina, přijala jejich jméno Skopalová a i když jsem se jednou vydala ji hledat, nikdy jsem ji nenašla,“ říká smutně Andrea Bangová.
 

Bangová cítí, jak jí sestra chybí. Přála by si jí poznat, všechno o ní vědět. "Jak žije, co dělá, jestli má rodinu, kolik má dětí. Byla bych ráda, kdyby se mi ozvala,“ dodává Andrea, která touží po sestře o to víc, že na ostatní členy rodiny se příliš spoléhat nemůže.
 

“Moje matka nemá vůbec ráda ani mě, ani moje tři děti a vůbec se s ní nestýkám, protože moc pije a nikdy se o nás nestarala. Nemám důvod ji mít ráda. Nakonec jsem ráda, že jsem vyrůstala v dětském domově, kde jsem se vyučila švadlenou, jezdila jsem na tábory, na výlety, poznala jsem dobré lidi. Kdybych vyrůstala tady u mámy, tak bych dopadla špatně,“ říká Bangová s tím, že jí navíc jeden z jejích bratrů připravil pravé peklo.
 

Její bratr s bývalým přítelem Bangové jí chtěli vzít děti a dát je do dětského domova. "Vzali jejich rodné listy, šli na sociální úřad a tvrdili, že se o ně nestarám. Chtěli, aby mi je soud odebral! Naštěstí jsem tomu zabránila,“ vypráví žena, kterou však vzápětí potkala další rána.

Přítel jí totiž sebral dceru Andrejku a dva měsíce ji neviděla, "Chtěl ji odvézt do Anglie, kde ji chtěl prodat! Vlastní dceru!“ kroutí hlavou Andrea Bangová, jež pak naštěstí dceru vysoudila do své péče a přítele opustila. "Když ho teď potkám, Andrejka brečí a nechce ho vidět, obě z něj máme strach, předtím mě několikrát zmlátil."

Proto teď bydlí po azylových domech. "Tady jsme dva měsíce, zůstat tady můžu půl roku, prodloužit se to dá ještě o dva měsíce. Pak si budeme muset najít nějaký pronájem, nebo ubytovnu, nevím, co bude. Ale chtěla bych, aby se moje děvčata měla dobře a měla všechno, co potřebují,“ přeje si osudem těžce zkoušená žena.