PŘÍBĚH: Je ochrnutý a neumí číst. Přesto studuje medicínu

Ochrnutý mladík s mozkem génia nečte ani nepíše. Přesto studuje.

Osud sice nedopřál šestadvacetiletému Jiřímu Vasiliadisovi z Krnova možnost pohybu. Zato mu však nadělil bystrý mozek, nadání, a touhu překonat sám sebe i zákeřnou mozkovou obrnu, kterou bezprostředně po narození onemocněl.

I přes prodělanou chorobu zůstal Jiří po mentální stránce v obdivuhodné kondici, v jednom směru dokonce naprosto vyniká. Je totiž obdařen výjimečnou pamětí, hraničící s genialitou, a to zejména, co se zdravotnictví týče.

Jirka bez mrknutí oka sype z hlavy latinské názvy orgánů, kostí i chorob. Nebýt ochrnutí, už by z něj byl dávno lékař. Svou milovanou doktořinu proto začal studovat alespoň na zdravotnické škole v Krnově. A to i navzdory tomu, že neumí číst a nemůže ani psát.

Učení mu nosí domů

"Jirka studuje čistě poslechem, ale do školy nechodí. Studenti a pedagogové zdravotnické školy ho navštěvují a učí ho medicínu. On se jich vyptává a vše s nimi konzultuje. Díky své vynikající paměti tímto stylem studuje,“ říká jeho opatrovník, osmdesátiletý Václav Teichmann.

"Doma mám velkou bílou skříň, kde mám úplně všechno, i nástroje, ať se vyznám v tom, co používají doktoři. Kdyby bylo všechno jak má být, a já bych byl zdravý, určitě bych šel studovat medicínu. Ale jsem rád, že to mohu studovat aspoň jako samouk a že se můžu nechat občas někým z učitelů vyzkoušet,“ usmívá se Jiří Vasiliadis s tím, že za ním studenti i učitelé docházejí do střediska Slezské diakonie Benjamín v Krnově.

"Já si strašně vážím péče, kterou pro mě Slezská diakonie dělá, že mohu být v tomto kolektivu, protože pro mě to je jako druhá rodina,“ říká Jiří, který o svou skutečnou rodinu bohužel přišel.

Matka mu zemřela při procházce

"Je nesmírně houževnatý a pere se s osudem, jak nejlépe umí. Ale neměl to nikdy lehké,“ říká Václav Teichmann, který se o Jiřího stará už dvacet let. Hlavně pak po smrti jeho maminky, která před třemi lety zemřela synovi přímo před očima, když zkolabovala při procházce. Z Jirky se tak rázem stal sirotek.

"Smrt maminky byla pro mě doslova šílená, musel jsem tehdy vyhledat i péči psychologa. Strašně mě to zasáhlo, protože do té doby se mnou byla čtyřiadvacet hodin denně,“ vypráví pomalu Jiří Vasiliadis, jehož momentálně nejvíce trápí shánění nového elektrického invalidního vozíku.

"Nutně elektrický vozík potřebuji hlavně kvůli lidem, kteří se o mě starají, protože by jim to strašně ulehčilo práci. Já jsem těžký, vozík sám o sobě je taky těžký, takže mě nikdo třeba nevytlačí ani do malého kopce. Bohužel mi pojišťovna žádost o elektrický vozík zamítla, takže na něj musím našetřit,“ povzdechl si Jiří.

Na vozík přispěje sbírka

"Našetřit na vozík je ale pro něj naprosto nereálné, nemá prostě z čeho. Proto se Slezská diakonie i krnovská radnice rozhodly uspořádat veřejnou sbírku a založily Jirkovi konto,“ doplňuje Václav Teichmann.

Kdokoli by tak chtěl těžce zkoušenému Jirkovi přispět na elektrický vozík, může poslat příspěvek na účet 86-6987620247/0100, s variabilním symbolem 262009.