Mijamoto Musaši – nejlepší šermíř všech dob

13. června 1584 se narodil Mijamoto Musaši.

V japonské hospodě osaměle večeřel samuraj. Kolem hlavy mu poletovaly mouchy, ale on nevypadal, že by ho to nějak rušilo. Náhle do místnosti vtrhli tři roninové (samurajové bez pána). Když si všimli nádherných mečů, které měl mlčenlivý samuraj u pasu, rozhodli se mu je vzít. Provokovali ho, uráželi, ale on nic. Pak jen čtyřikrát bleskurychle mávl jídelními hůlkami a na stůl padly čtyři mrtvé mouchy. Ještě ani nepoložil hůlky na talíř a tři drzouni už prchali pryč. Pochopili, že se setkali s legendou – tím osamělým samurajem byl Mijamoto Musaši, jeden z nejlepších šermířů, kteří kdy chodili po Zemi.

Muž proti klanu

Musaši se narodil v provincii Harima. Už od raného věku ho  otec učil bojovat s mečem. Když mu bylo sedm let, nastoupil do slavné školy bojových umění. První souboj na život a na smrt podstoupil ve třinácti letech, podruhé zabil v šestnácti. Ve stejném věku školu opustil a vydal se do světa. Toulal se po Japonsku, učil šerm a bojoval. Připletl se i do obléhání Ósaky, bohužel na straně, která prohrála. Z bitvy utekl a pak na několik let zmizel.

Vrátil se však ve velkém stylu: vyzval k souboji hlavu nejslavnější školy bojových umění v Japonsku. Škola Jošioka patřila stejnojmennému klanu. Musaši se k souboji dostavil pozdě, vynervovaného protivníka zasáhl jediným úderem, kterým mu usekl ruku v rameni. Bratrovi poraženého to připadalo jako urážka, takže Musašiho vyzval k boji také. I na druhý duel dorazil Musaši pozdě. Protivník se ho pokusil zaskočit zvláštní zbraní – jakýmsi obrovským řemdihem. Musaši však vyzyvatele snadno odzbrojil a zabil.

Tak přišel klan Jošioka během několika dní o dva vůdce. Ani to mu však nestačilo. Nový vůdce klanu, teprve dvanáctiletý mladíček, se rozhodl Musašiho zabít. Vyzval ho na souboj, ale na místo duelu se vypravil s početnou skupinou lukostřelců, mušketýrů a šermířů. Musaši se tentokrát dostavil na místo pro změnu o hodně dřív, takže viděl, jak se k němu skupina blíží. Z úkrytu přesilu napadl, vůdce klanu zabil, několik mužů poranil a pak zmizel. Není se co divit, že sláva šermířské školy Jošioka pak rychle upadla.

Musaši si nepotrpěl na žádné velké finesy, jeho styl byl co nejpraktičtější a jeho jediným smyslem bylo vítězství. V tomto duchu napsal i knihu, ve které shrnul své zásady. Kniha pěti kruhů se čte dodnes a patří mezi díla, která by si měl přečíst každý, kdo to s bojovými uměními myslí vážně. Musaši strávil většinu života na cestách, jen občas se někde usadil, aby učil šerm. Nějakou dobu se dokonce živil jako stavební poradce při budování hradů.

Příběhy o Musašim:
Mezi poutníky, kteří cestovali na lodi přes řeku, byl i mladý samuraj, který se chlubil, že je v boji nepřekonatelný. Jakýsi starý muž s dřevěnou holí se mu vysmál a vzápětí ho vyzval na souboj, který měl proběhnout na malém ostrůvku uprostřed řeky. Když k němu loďka přirazila, mladík se nedočkavě vrhl na břeh a začal předvádět seky a body. Stařec mezitím odrazil loď od břehu a nechal chvastouna na ostrůvku stát jako solný sloup. „Prohráls,“ usmál se starý samuraj, jímž pochopitelně nebyl nikdo jiný než Musaši.

Zdroj: TN.cz

Život tě naučí

V té době se boj s mečem cvičil většinou jako souboj s imaginárním protivníkem.
Podle Musašiho, vítěze více než šedesáti zápasů na život a na smrt, to bylo ztrátou času - nikdy nemohlo adekvátně simulovat skutečný boj. Věřil, že při boji je důležitá duševní vynalézavost a síla vůle, které mohou překonat soupeře. Byl přesvědčen, že jen samotná technika nebo zručnost nic neznamenají. Dá se to dobře ilustrovat na příkladu s dlouhým a krátkým mečem. Tehdy zuřící debatu, zda je lepší delší či kratší meč, rozlouskl snadno: požadavek delšího meče je nesprávný. Když se zabýváte myšlenkou, že zasáhnete soupeře delším mečem, jste posedlí myšlenkou na určitou vzdálenost. To nutně omezí efektivnost vaší akce.

Musaši byl natolik dobrým šermířem, že k vítězství ani nepotřeboval klasický meč. Velice často bojoval bokkenem – dřevěným mečem. Touto zdánlivě nevinnou zbraní dokázal porazit protivníky s nejlepšími katanami v Japonsku.

Příběhy o Musašim:
Musaši měl jednou bojovat s vyhlášeným mistrem meče. Jeho protivník byl velmi slavný. Velmi se tvrdilo, že se ho Musaši bojí. Souboj měl proběhnout na pobřeží, nedaleko města. Musaši se však neozýval ani den před tím, ani v den samotného souboje. Vyzyvatel přecházel po břehu a smál se, že vyhrál bez boje. V poledne se ve člunu, který se do té doby houpal bezcílně nedaleko břehu, vztyčil Musaši. Byl oblečený do otrhaných hader, v ruce třímal jen zlomené veslo. Vyřítil se na zaskočeného samuraje, jednou ranou do hlavy ho zabil, sebral mu meče a s šíleným výskotem odběhl pryč.

Páchnoucí asociál

Musaši byl sice mistrem meče, ale v běžných vztazích poněkud tápal. Označit ho za asociála není úplně od věci. Téměř celý život zůstal roninem, samurajem bez pána. Až na stará kolena se usadil a několik let věrně sloužil. Raději se nechal najímat jako poradce pro politiku nebo strategii.

Dobové prameny ho navíc charakterizují jako arogantního sobce, který nejde pro urážku daleko. Není se co divit, že většina z jeho vítězných soubojů vznikla nedopatřením nebo hádkou. Mijamoto nebyl nijak přitažlivý muž, od dětství trpěl nepříjemnou a výraznou vyrážkou, někteří historici tvrdí, že se nikdy v životě nekoupal. Říká se, že důvodem byl strach z pomsty rodinných příslušníků svých soupeřů, které zabil v duelech. Odložit zbraň a nahý vejít do lázně, to mu mohlo připadat jako sebevražda. Jiná teorie zase tvrdí, že zápach patřil k dalším trumfům, jimiž dokázal protivníky zaskočit.

Smrt hrdiny

Mijamoto Musaši žil 62 let. Za tu dobu svedl nespočet soubojů, z toho asi 60 na život a na smrt. Všechny přežil. Zemřel nakonec na rakovinu tlustého střeva. Legendou se stal už za života, ale po smrti jeho sláva ještě vzrostla. Stal se hrdinou 37 celovečerních filmů a devíti seriálů. Z Musašiho vychází například postava samuraje Kyuza ve slavném filmu Sedm samurajů. A ten se zase stal vzorem pro kovboje, kterého hrál v Sedmi statečných Yul Brynner.