Poprava mexického císaře Maxmiliána u zdi vojenské pevnosti

Zdroj: TN.cz

19. června 1867 byl popraven mexický císař Maxmilián. Tragické smrti Habsburků od té doby nebraly konce.

"Ale von si to ale starej pán stejně nezaslouží. Vemte si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlym věku, v plné mužské síle, manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císaře mexickýho, mu zastřelili v ňáký pevnosti u ňáký zdi a teď mu zase vodstřelili strejčka, na starý kolena. To aby měl člověk železný nervy," komentuje Josef Švejk v Haškově románu smutné osudy členů Habsbursko-Lotrinské dynastie.
 

Starým pánem samozřejmě Švejk myslí rakouského císaře Františka Josefa I. Jeho syn opravdu zemřel mladý. Ve třiceti letech spáchal sebevraždu spolu se svou sedmnáctiletou milenkou.
 

Jeho žena, wittelsbašská princezna Alžběta Amálie Evženie, skutečně zemřela na následky těžkého zranění způsobeného bodnou ranou pilníkem. Tu jí roku 1898 uštědřil italský anarchista Luigi Lucheni, když se procházela po ženevském korzu.
 

Jan Ort je civilní jméno Jana Salvátora, příslušníka toskánské větve habsburské dynastie. Po sporech s Františkem Josefem I. vystoupil z Habsburského rodu a stal se civilním občanem. Nevrátil se z plavby po oceánu a roku 1911 byl prohlášen za nezvěstného.
 

Po atentátu na Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu vypukla první světová válka. Ve skutečnosti to nebyl císařův strejček, ale naopak synovec. Poslední z řady nešťastníků, o nichž přiopilý Švejk hovoří, je mexický císař Maxmilián. Zeď, u které byl zastřelen, patřila k pevnosti Cerro de las Campanas.

Zdroj: TN.cz

V roce 1859 se na Maxmiliána obrátili mexičtí konzervativci s návrhem, aby se stal mexickým vládcem. Jejich nabídku nejprve nepřijal a jeho rodina jej od mexické koruny zrazovala. Nicméně po francouzské intervenci do Mexika armáda Napoleona III. pod velením generála Elieho Foreye dobyla Ciudad de México a vyhlásila císařství, Maxmilián roku 1863 korunu přijal.

Zdroj: oficiální zdroj

Dne 28. května 1864 vystoupil z plachetnice Novara na americkou půdu v mexickém Veracruzu. S sebou přivezl dobrovolnickou armádu složenou ze žoldnéřů všech možných národností, včetně Čechů. Od počátku čelil pokračující válce mezi francouzským expedičním sborem a republikánskými povstalci vedenými Benitem Juárezem, kteří odmítli uznat Maxmiliánovu vládu.
 

Za svou rezidenci si zvolil Chapultepecký hrad, který stál na vrcholu chapultepeckého kopce a kdysi býval zátiším aztéckých vládců a později sídlem španělských místokrálů. Císař Maxmilián nechal postavit širokou cestu od svého paláce až do centra Ciudad de México a měl v plánu nechat se slavnostně korunovat v Metropolitní katedrále v Ciudad de México, ale korunovace se nikdy neuskutečnila kvůli neustálé politické nestabilitě.

Prováděl reformy, ale nikomu se nazavděčil
 

Ke zděšení svých konzervativních stoupenců Maxmilián podpořil několik liberálních politických kroků navržených Juárezovou administrativou, např. pozemkovou reformu, náboženskou svobodu a rozšíření volebního práva nejen na vlastníky velkých pozemků.
 

Poté, co v roce 1865 skončila Americká občanská válka mezi Unií a Konfederací, znovusjednocené Spojené státy americké začaly podporovat Juárezovy povstalce. Roku 1866 hrozba Maxmiliánovy abdikace byla zjevná i v zahraničí. Toho roku Napoleon III. stáhnul francouzský expediční sbor.
 

Ačkoliv byl Napoleon III. ke stažení z Mexika donucen, jeho ústup znamenal těžkou ránu pro Mexické císařství. Maxmilián byl donucen se svými stoupenci uprchnout ze Ciudad de México, aby si zachránil alespoň život. 19. ledna 1867 obsadil město Queretaro a opevnil se v klášteře de la Cruz.
 

Tam císaře a velitele jeho gardy plukovníka Miguela Lópeze obklíčil Juárezův generál Escobena. Navzdory pokusu Maxmiliánových věrných generálů Miguela Miramóna a Tomáse Mejíi osvobodit císaře z obklíčení, padl po dvouměsíčním obléhání kvůli zradě plukovníka Lópeze klášter do rukou republikánů. Maxmilián byl zajat a postaven před válečný soud.
 

Ten císaře spolu oběma jeho generály Miramónem a Mejíou odsoudil k trestu smrti. Evropští panovníci i mnoho osobností (například francouzský spisovatel Victor Hugo, či italský revolucionář a dobrodruh Giuseppe Garibaldi) žádali ušetření Maxmiliánova života, rakouský dvůr nabízel výkupné, znovu nastolený prezident Benito Juárez se však pod rozsudek podepsal.

Poprava za zvuků La Palomy
 

Poprava byla vykonána 19. června 1867 v Cerro de las Campanas. Maxmiliánovým posledním přáním bylo poslechnout si ještě jednou melodii La Palomy, kterou si zamiloval během námořní služby v mládí. Před popravou mu věznitelé sdělili, že jeho žena Charlotta v Evropě zemřela, aby nemusel trpět vědomím, že žije, ale je psychicky vyšinutá. Popravčí četa jeho i oba generály zastřelila ještě před tím, než dozněla melodie La Palomy.
 

Maxmilián podplatil vojáky, kteří ho měli zastřelit, aby ho nestříleli do hlavy, aby se mu jeho matka mohla podívat do tváře. Zatímco generálové byli po sprše kulek okamžitě mrtví, Maxmilián první dávku přežil a musel dostat "ránu z milosti“. Maxmiliánovo tělo bylo v Mexiku nabalzámováno, aby ho v listopadu 1867 na lodi Novara převezl admirál Wilhelm von Tegetthoff do Rakouska, kde byl pohřben ve vídeňských císařských hrobkách.