TEST Toyota Hilux: Bořek stavitel

Máme tu auto pro pracanty, zahrádkáře, stavebníky, zemědělce, lesníky, cestáře, záchranáře, chovatele, údržbáře... Máme tu Toyotu Hilux.

Vypadá nově, je nová a cítíte se v ní nově. Jenže pak nastartujete motor, zařadíte D na převodovce a vyrazíte do krkolomného terénu. A hned je jasné, že tohle není nic nového. To je ta stará dobrá a léty prověřená terénní klasika.

Montérky nebo modráky?

Ať pracovnímu oděvu říkáte montérky nebo modráky, tak když je nosíte, víte, že bez nich se to prostě neobejde. Pořádně kvalitní materiál, kterému nevadí, když se zašpiní nebo odře. Toyota Hilux má montérky nové. Karoserie vypadá efektně. Vysoká kapota s mohutným stříbrným chladičem a svalnaté oblouky blatníků se ve městě nestydí. Na auto zálibně pohlédnou i majitelé Land Roverů a se závistí každý „esúvéčkář“. Ohromná světlá výška, dlouhá korba (rozměr 1,5 x 1,5 metru) a přitom čtveřice dveří s plnohodnotnými sedadly nabízí posádce respekt u ostatních řidičů jako žádné jiné auto.

Uvnitř je přístrojovka modernější, než tomu bylo v minulé generaci. Jenže i tady se dbalo především na užitkovost. Je mohutná, z tvrdých plastů, se spoustou odkládacích ploch a snadno udržovatelná. Designem však stále nedosahuje na konkurenci v podobě Nissanu Navara. Je možná škoda, že tady pokrok nezašel o krůček dál a nezařadil do nabídky alespoň lepší potahy na sedačky.

Třílitr v automatu

Pohonnou jednotkou může být čtyřválec o objemu 2,5 nebo 3 litry. Druhý jmenovaný pracoval i v našem testovacím modelu a musíme konstatovat, že historie je stále živá. Nejedná se o žádnou vysokovýkonnou mašinu se sportovními sklony, ale o pořádný pracovní nástroj. Hlavní je tu točivý moment (360 N.m při 1400 ot./min). Ten s těžkým autem moc nezahýbe, ale v terénu mu bohatě stačí. Prostě si zaburácí (odhlučnění není silnou stránkou auta) a posune auto kupředu nezadržitelnou silou.

Zobrazit všechny fotky (7)

Škoda jen, že vůz měl automatickou převodovku. Ta občas dělala psí kusy a především její laborování se stupni v terénu bylo dost otravné.

To nejlepší nakonec

Hilux je klasik. Ne proto, že by uvařil každé ráno dobré kafe, ale pro svou konstrukci podvozku. Klasický žebřinový rám je doplněn vpředu nezávislým zavěšením kol s vinutými pružinami, vzadu pak tuhou nápravou s listovkami. To poznáte na silnici okamžitě. Pokud není zadek zatížen, korba po kanálech poskakuje jako pořádně naštvaný býk. O to víc z auta mají respekt ostatní řidiči.

Takže na silnici je auto trochu jankovité, musí se hodně pracovat s volantem, ale stále v přijatelných mezích. A pak přijdou vyjeté koleje v polích. Paráda. To, co byste si s žádným SUV, ale i s mnohými teréňáky nedovolili, tady je pohoda. Stále jen pohon jedné nápravy zvládne pohánět auto kosmickou rychlostí. Pak přijde zatáčka, blátíčko, hluboká louže, kluzká tráva... Nuda. Nezmenšenou rychlostí stále vpřed. Možná jen je třeba trochu přibrzdit a zařadit pohon všech kol. A letí se dál. Čtyřkolka zvládne vlastně všechno. Vyběhne do prudkého stoupání, zvládne sypký i kluzký povrch a nemá problémy prakticky nikde.

Kdo by se dostal i přesto do opravdových nesnází, může zařadit redukovaný převod a vypnout protiprokluz. Pak už vše závisí jen na pudu sebezáchovy řidiče.

Pracujte

Toyota Hilux je pracant po všech stránkách. I když se trochu přiblížil vkusu i těch, kteří netouží chodit do opery v montérkách, tak stále se jedná hlavně o dělníka. Technika je robustní, syrová a nekompromisní. Auto předvede své kvality především v terénu.

Kdo se ptá na konkurenci, ten bude zklamán. Protivníků na našem trhu moc není. Jen Ford Ranger, Mazda BT-50 a Nissan Navara.

Typický řidič auta:
Muž v montérkách, s kapsami naditými nářadím,lopatou, motorovou pilou a kompresorem na korbě, s párátkem v zubech a opáleným rozesmátým obličejem, protože řídí tohle auto.

Klady a zápory:
Výborné auto do terénu. Klasická konstrukce rámu a tuhé zadní nápravy je perfektní. Škoda jen automatické převodovky a malého posunu k osobnímu vozu (odhlučnění, jízda na silnici).