Masakr ve Srebrenici nepřežilo přes osm tisíc obětí

Zdroj: Oficiální zdroj

11. červenec je dnem památky obětí masakru ve Srebrenici. Události z léta 1995 jsou tragickým vykřičníkem za zvěrstvy z války v Bosně a Hercegovině.

Válka v Bosně a Hercegovině již zuřila více než tři roky, největší tragédie se ale stala až na jejím sklonku v červenci 1995. I dnes je genocida bosenských Muslimů v Srebrenici stále živá, manželky bez partnerů, matky bez synů nemohou nikdy zapomenout.

Hlavním padouchem v srbské etnické čistce byl velitel bosensko-srbské armády Ratko Mladić. I 14 let po genocidě, kterou Evropa od konce druhé světové války nepamatovala (zemřelo nejméně osm tisíc lidí), se skrývá před spravedlivým rozsudkem mezinárodního soudního tribunálu v nizozemském Haagu.

Na videu se můžete podívat na cynismus generála Mladiče a utrpení muslimských žen.

Srebrenica byla jedním z mála města východní Bosny a Hercegoviny, kde měli ještě před válkou bosenští Muslimové většinu.

Zdroj: oficiální zdroj

To se pranic nelíbilo Srbům, kteří chtěli oblast vyčistit od nepřátelského obyvatelstva. Hrozbu zkázy si uvědomovali i zástupci OSN, 16. dubna 1993 se proto Srebrenica společně s Goražde a Župou stala chráněnou militarizovanou zónou.
 

Demilitarizovaná zóna

Jenže bylo tomu tak pouze na diplomatickém papíře. Ve Srebrenici operovaly vojenské oddíly bosenských Muslimů, které útočily na pozice Srbů. Muslimské vojáky ve Srebrenici vedl kontroverzní tvrďák Naser Olić, který dřív paradoxně působil v Bělehradu jako člen ochranky jugoslávského autoritáře Slobodana Miloševiče. Ani ataky na srbské pozice však neopravňovaly Mladiće a spol. ke genocidě, která začala po obsazení Srebrenici 11. července 1995.

Ve Srebrenici žilo v té době na 50 tisíc Muslimů, utíkali tam z okolních míst, které dobyli Srbové. Srbské jednotky v čele s Mladićem se Srebrenicou vítězně promenádovaly 11. července 1995. Cynický generál neváhal ujišťovat zajatce, že se jim nic nestane.

Muslimové katovi ve vojenské uniformě nevěřili a utíkali na nizozemskou základnu mírových sil UNPROFOR DUTCHBAT v nedalekém Potočari. Lstivý Mladić ale udržoval s nizozemskými generály v čele s plukovníkem Karremansem velmi přátelské vztahy. NATO nemohlo bombardovat srbské pozice ze vzduchu, protože ti hrozili, že zlikvidují mírový kontingent UNPROFOR.

Zdroj: oficiální zdroj

K Potočari se sjížděly srbské autobusy, které naložily na 25 tisíc muslimských žen a dětí a odvezly je do Kladanje. Horší bylo utrpení muslimských mužů. Bez ohledu na věk se pod záminkou, že Srbové žádají vydání válečných zločinců, za přítomnosti nizozemských modrých přileb chystala jejich hromadná poprava.

Zdroj: oficiální zdroj

Boj na život a na smrt

Někteří Muslimové nechtěli bez boje vyčkávat na krutý osud a rozhodli se probít na západní část fronty mezi své kamarády. V lesích a horách východní Bosny je ale čekaly oddíly srbských hrdlořezů. Nechyběly mezi nimi ani jednotka Željka Ražnatoviče alias Arkana.

"Vzdejte se, nic se vám nestane,“ znělo ze srbských lampionů v horách. Když se ale někdo z vyhladovělých Muslimů vzdal, čekala ho smrt pod rukou srbských katanů. Několika bosenským bojovníkům se skutečně podařilo prorazit srbskou linii a utekli hrobníkům z lopaty.

Nejméně 8373 mužů ale skončilo na popravištích. Scénář byl jednoduchý, většinou strávili poslední noc v tělocvičnách základních škol, pak jim Srbové nasadili kukly a spoutaly ruce za zády drátem. Pak už zazněly jenom smrtelné výstřely a těla byla ukládána do masových hrobů.

Dnes hrají prim Srbové

Je ironií osudu, že Srebrenica dnes je součástí Republiky srbské v rámci Bosny a Hercegoviny. Ve městě žije drtivá většina Srbů, přesto si mohou Muslimové volit polovinu městského zastupitelstva.

Hlavní strůjce genocidy Mladić se objevuje na soukromých videích a stále se vyhýbá spravedlnosti. Jeho nohsled Radoslav Krstić si v Haagu odpykává 35 let za podíl na masové vraždě ve Srebrenici. Kdysi možné mírové soužití Srbů a Muslimů je dnes velmi obtížné, vzpomínky na Srebrenici se nedají vymazat z paměti.