Žvýkačkovému rekordmanovi snědl jednu sbírku bratr

Sbírkou žvýkaček, jaká nemá obdoby nejen v Česku, ale ani v Evropě a možná ani na světě, se může pochlubit muž z Bruntálska.

Úctyhodná kolekce, kterou má osmatřicetiletý Martin Rechtorík z Rýžoviště na Bruntálsku, obsahuje téměř šest tisíc druhů žvýkaček. To znamená více než třiatřicet tisíc kusů ze sedmdesáti zemí světa. A o rarity v ní nouze rozhodně není.

Počínaje dnes už legendárními tuzemskými Pedry, přes pětačtyřicet let starou českou ovocnou žvýkačku, či téměř metr dlouhou žvýkačku z Mexika.

"Žvýkačky sháním různě, i přes internet. Když si plánuju dovolenou, vybírám si takovou destinaci, kde vím, že se vyrábí žvýkačky. A nebo je to země, z níž těch žvýkaček moc nemám, abych si sbírku doplnil,“ popisuje své metody Martin Rechtorík.

Sbírat žvýkačky začal před šestadvaceti lety v podstatě náhodou. "V deseti letech jsem sbíral všechno, co se sbírat dalo – od známek po kameny, a nemohl jsem se rozhodnout, co by mělo být to hlavní. Tak jsem se šel poradit s otcem, aby to rozhodl za mě. A ten mi řekl, ať sbírám třeba žvýkačky, a nápad byl na světě,“ usmívá se Rechtorík.

Začátky přitom byly docela krušné. "V tehdejším Československu na trhu v podstatě nic nebylo, takže největším zdrojem byly kolotoče. Navíc mi jednou můj mladší mlsný bratr celou sbírku snědl, když jsem odjel na tábor,“ směje se sběratel.

Vzpomíná také na to, žvýkačky sháněl i přes spolužáky, kteří někam jeli, nebo měli někoho, kdo třeba jezdil kamionem. "Oproti dnešku, kdy není problém někam vyjet, se to ani nedá srovnat,“ dodává s tím, že jeho sběratelským snem je získat žvýkačku, kterou mívali českoslovenští vojáci v potravinových balíčcích.

"Nedávno mi o pár minut unikla žvýkačka z II. světové války, kterou měli v balíčcích američtí vojáci, což mě hodně mrzelo, ale po té české toužím ještě více,“ přeje si Rechtorík.