Fidel Castro: revolucionář, který nemusel Sověty

13. srpna 1926 se narodil Fidel Castro. "El commandante“, který skoro půl století stál v čele Kuby, ze které udělal ostrov socialismu nedaleko amerických břehů.

Fidel Castro Ruz se narodil 13. srpna 1926 v kubánské provincii Oriente. Rodiče byli emigranti ze španělské Galicie. Otec Ángel Castro Argiz byl boháč, vlastnil plantáže cukrové třtiny a mohl proto zajistit synům Fidelovi a Raúlovi bezstarostné dětství – a taky patřičné vzdělání.

Fidel vystudoval v jezuitských kolejích v Santiagu de Cuba a v Havaně. V roce 1945 složil maturitu. O pět let dříve, když mu bylo 14, napsal dopis americkému prezidentovi. Prosil ho, aby mu poslal desetidolarovou bankovku, protože nikdy žádnou neviděl.

Po maturitě studoval Fidel práva a sociální vědy na havanské univerzitě. Ještě než v roce 1950 odpromoval jako doktor práv, stačil se stát členem studentského spolku, který organizoval protivládní demonstrace, a taky vstoupil do sociálně-demokratické strany Ortodoxo.

Žaloba na diktátora

Po promoci se mladý Fidel Castro usadil v Havaně jako advokát. Klienty hledal převážně mezi chudinou. Začal se také angažovat v politice. Když v roce 1952 provedl exprezident, generál Fulgencio Batista převrat, zrušil ústavu a prohlásil se vládcem Kuby, zažaloval ho Castro u ústavního soudu.

Žaloba byla odmítnuta a ve Fidelovi uzrálo rozhodnutí, že Batistu bude nutné svrhnout silou. Akce nastala 26. července 1953. Fidel a skupinka jemu věrných zaútočili na havanské kasárna Moncada, kde bylo přes 800 vojáků. Jejich útok byl odražen.

Většina útočících byla po odražení puče popravena nebo umučena k smrti. Castro smrti unikl, byl odsouzen k 15 letům v pracovním táboře. "Odsuďte mne, ale historie mne osvobodí,“ řekl před soudem.

Batista po relativním zklidnění politické situace vyhlásil na konec roku 1954 volby. Protože jediný protikandidát v poslední chvíli odstoupil, Batista byl potvrzen ve funkci volbami. V únoru 1955 vyhlásil amnestii pro všechny politické vězně. Fidel Castro byl volný, ale ne na Kubě. Odešel do exilu, nejdřív do New Yorku, poté do Mexika.

Zdroj: oficiální zdroj

V mexickém exilu založil Fidel Hnutí 26. července a začal shánět peníze a zbraně pro další pokus o převrat na Kubě. V Mexiku také potkal své budoucí blízké spolubojovníky, hlavně Ernesto Che Guevaru a Alberta Baya, bývalého vojáka. Bayo cvičil bojovníky pro revoluci, kterou chtělo hnutí na Kubě provést.

Domů na lodi Granma

25. listopadu 1956 vyrazila z mexického Tuxpanu směrem na Kubu loď Granma, kterou Castrovci koupili za 15 tisíc dolarů. V plánu bylo přistát 30. listopadu nedaleko Santiaga de Cuba, setkat se tam se stovkami dalších bojovníků a začít operaci proti Batistově vládě.

Plány revolucionářů ale zhatilo počasí. Jachta byla zmítaná vlnami, na palubě měli skoro všichni mořskou nemoc. V silném vlnobití přepadl do vody kormidelník, když se ho ostatní snažili zachránit, přišli o navigační přístroje. Místo 30. listopadu tak Granma přistála na Kubě až 2. prosince a to ještě o 200 kilometrů jinde, nedaleko Cabo Cruz. Povstání v Santiagu mezitím skončilo neúspěchem.

U Cabo Cruz na revolucionáře už čekala armáda. Většina povstalců byla zabita nebo zatčena. Utéct se podařilo dvanácti lidem, mezi nimi byli Fidel, jeho bratr Raúl a Che Guevara. Uchýlili se do hod Sierra Maestra. Tam vedli guerillový boj, ve městech vedlo hnutí 26. července boj pomocí propagandy, sabotáží, ale i krvavých atentátů. Hlavní represe ze strany vlády proto mířily hlavně na městské příznivce a bojovníky hnutí.

V Sierra Maestro měl Castro asi tři stovky bojovníků. Ti se těšili velké podpoře místních vesničanů. V okolí měl tradici boj banditů proti bohatým vlastníkům půdy, i proto nacházelo Hnutí 26. července sympatie u místních sedláků. Přispělo k tomu jistě i to, že Castro svým lidem, aby za všechno, co si od sedláků vezmu, zaplatili.

Batistovi vojáci nechávali Castrovu guerilu v Sierra Maestro poměrně dlouho v klidu žít. Až začátkem roku 1958 proti nim spustili ofenzivu. Násilné excesy vojáků proti civilistům ale zapříčinily to, že Batista ztrácel podporu obyvatel. O dosavadního spojence přestaly mít zájem i USA a zastavily mu dodávky zbraní.

Ať žije revoluce!

Vliv Hnutí 26. července rostl. Přispěla k tomu i dubnová generální stávka. V létě 1958 opustili Castrovi bojovníci Sierra Maestro na východě Kuby a vydali se dobývat další části ostrova. Armádě se nedařilo zastavit je. Mnoho vojáků se navíc odvracelo od velení, bez boje kapitulovali nebo dezertovali na druhou stranu.

Castro a Che Guevara se rozdělili a vyrazili dobývat kubánská města. Che se probíjel střední Kubou k Havaně. Z metropole na silvestra 1958 uprchl Batista. O dva dny později vpochodovaly do města guerily vedené Che Guevarou. Ve stejný den Fidel Castro se svými vojáky obsadil Santiago de Cuba. Revoluce byla dovršena a Castro mohl 8. ledna 1959 triumfálně vpochodovat do Havany.

Kuba se pod novým vedením vydala na cestu znárodňování. "Horních deset tisíc“ prchalo ze země, stejně dopadli i Američané, kteří do té doby byli na Kubě jako doma. Noví mocipáni znárodnili pozemky velkých vlastníků i průmyslové podniky. V říjnu 1960 USA jako odvetu zavedly obchodní embargo, které trvá dodnes. Posléze Američané zavřeli i velvyslanectví na Kubě.

Castro se pro Američany stal úhlavním nepřítelem. Bílý dům a CIA proto podpořily exilové Kubánce a jejich misi s cílem svrhnout Castra. Asi 1300 Kubánců vybavených americkými zbraněmi se v dubnu 1961 vylodilo v Zátoce sviní na jižním pobřeží Kuby. Američané doufali, že invaze vzburcuje Castrovy odpůrce na Kubě k odporu. Stal se ale pravý opak, invaze narazila na odpor obyvatel a skončila fiaskem. Stejným neúspěchem skončily i další americké pokusy o Castrovu likvidaci. Říká se, že selhaly desíky pokusů o atentát, včetně takových jako třeba nálož v jeho oblíbených doutnících.

Za socialismus, ale bez Sovětů

Zřejmě teprve invaze v Zátoce sviní přiklonila Castra k socialismu. Do té doby totiž, na rozdíl od bratra Raúla nebo Che Guevary, jeho velkým příznivcem nebyl, 1. května 1963 ale vyhlásil na Kubě socialistický stát. Nehořel ani přílišnou láskou k Sovětskému svazu. Sověti mu ale nakonec zbyli jako jediný mocný spojenec proti USA.

Spojenectví Kuby a Sovětského svazu vedlo na podzim 1962 málem k atomové válce. Za hospodářskou pomoc a dodávky zbraní, které Castro s Moskvou vyjednal, si totiž Sověti vymínili instalaci odpalovacích zařízení pro rakety. Ty by mohly ohrozit USA. Američané se o rampách dozvěděli, nařídili námořní blokádu Kuby a prezident Kennedy hrozil použitím jaderných zbraní. Sovětský vůdce Chruščov nakonec couvl. "Kubánská krize“ trvala dva týdny.

Kubánské vedení bylo na Moskvu naštvané. Cítilo se nezávislé a vadilo mu, že Sověti vnímají Kubu jako součást svého mocenského bloku. Kuba to tak nebrala. Moskva dokonce v roce 1967 podporovala vnitrostranický puč proti Castrovi, který ale skončil neúspěchem. Vztahy Kuby se Sovětských svazem se proto omezovaly hlavně na hospodářské záležitosti a daly by se popsat jako "sňatek z rozumu“. Přesto Castro jako jeden z mála podporoval sovětský postoj během pražského jara 1968, o Kubě ale prohlašoval, že nepatří do žádného mocenského bloku. V rámci politiky "internacionalismu“ podporoval různé levicové skupiny a bojůvky. Nejvýraznějším počinem v tomto směru bylo vyslání kubánských jednotek na pomoc angolským marxistickým povstalcům.

V domácí politice se zaměřoval hlavně na vzdělání a zdravotnictví. I jeho kritici uznávají, že v tomto směru Kuba rozhodně nezaostává. Po pádu železné opony ale země strádá hospodářsky. Poté, co se rozpadl komunistický blok, ztratila Kuba odběratele svého zboží a ekonomika churaví. Castro sice provedl mírné reformy, například povolil návrat některých zahraničních imvestorů, ti se ale soustředí především na oblast turistiky. V čele "ostrova svobody“ stál téměř půl století, ve funkci přežil osm amerických prezidentů.

Z čela Kuby odešel Fidel Castro v roce 2006 donutil ho k tomu zdravotní stav. Když se zotavoval po složité operaci střev, předal moc v zemi bratru Raúlovi. Ten byl posléze zvolen novým prezidentem a pokračuje v linii nastolené bratrem. Fidel žije v ústraní, na veřejnosti se neobjevuje. Čas od času napíše glosu do novin Granma.