Milují se ženy a muži jinak?

Kdo miluje víc – muži nebo ženy? Kdo víc dává? Kdo je ve vztahu šťastnější? Kdo častěji páchá po rozchodu sebevraždy? Odpovědi najdete zde.

Každý člověk miluje po svém. Co však ukazují studie o chování mužů a žen? Tomuto tématu se věnoval americký psycholog Brehm. Začněme ale od začátku.

Tento psycholog jednou poslal klienta domů, aby tam projevil lásku své ženě. Muž šel do garáže a umyl dokonale auto. Znamenalo to snad, že manželku nemiluje? Anebo miluje, ale nějak jinak? Existuje mnoho studií, které srovnávají emocionální chování mužů a žen. Brehm vybral ty nejzásadnější a z nich vytvořil přehled rozdílů mezi pohlavími.

Kdo miluje víc?

Podle serveru www.intimatemedicine.com studie ukazují, že ženy milují muže stejně silně jako oni je. Jediný větší rozdíl spočívá v tom, že ženy své partnery více respektují.

Kdo se častěji zamiluje?

Muži propadají lásce na první pohled přibližně stejně často jako ženy (54 procent žen a 63 procent mužů věří na lásku na první pohled). Ženy však mnohem víc hovoří o svých pocitech, takže je jejich zamilovanost víc vidět. Také jsou rychleji připravené vstoupit do manželství a jsou ochotné pro lásku víc obětovat.

Kdo je víc romantický a kdo (ne)realistický?

Muži jsou romantičtější než ženy – to je jeden z překvapivých závěr, k nimž psycholog Brehm dospěl. V současné době je podle 80 procent lidí láska základní podmínkou manželství. Způsobila to především změna postavení žen ve společnosti.Ženy se staly ekonomicky nezávislými, takže se do manželství už nehrnou za materiálními jistotami.

Muži se zase zamilují rychleji – téměř čtvrtina se zamiluje už na čtvrtém rande, zatímco v té době je zaláskovaných jen 15 procent žen. Ženám to zkrátka trvá mnohem déle: přibližně 50 procent potřebuje na zamilování 20 schůzek.

Existují náznaky, že muži víc trpí rozchody. Toto tvrzení se však těžko dokazuje, protože lidské chování je po rozchodu značně odlišné a záleží spíš na typu temperamentu než na pohlaví. O tom, že muži rozchody nezvládají tak dobře jako něžné pohlaví, svědčí jejich sebevražedné tendence: o sebevraždu se po rozchodu pokusí třikrát víc mužů než žen.

Výzkumy dokázaly, že muži jsou ve vztazích naivnější a často podléhají romantickým představám jako "miluješ jen jednou za život“ nebo „největší štěstí je pravá láva“, případně jejich nejoblíbenější "láska překoná všechny překážky“. Ženy jsou v tomto ohledu mnohem pragmatičtější, proto si taky dávají větší pozor, do koho se zamilují.

Kdo dává ve vztahu víc?

Asi každá žena by odpověděla: "Pochopitelně, že my, ženy!“ Omyl. Studie dokazují, že obě pohlaví vkládají do vztahů stejné množství energie. Muži a ženy mají ale odlišnou výchovu; díky tomu vyjadřují náklonnost úplně jinak. Zatímco ženy na sebe přejímají úlohu starat se o partnerovy emoce, zatímco muži se snaží bránit rodinu jako celek, především se starají o její bezpečnost a blahobyt. V současné době je rozdíl mezi chováním mužů a žen relativně malý, proti stavu před takovými 60 lety se většina rozdílů téměř smazala.

Kdo potřebuje víc něžností?

Potřeba blízkosti, intimity a něžností se může snadno stát závislostí. Ta je ideálním základem pro destruktivní vztah, který bude svou nefunkčnost přenášet na další generace.
Sexualita a intimnost jsou dvě úplně jiné věci. Spousta žen je však zaměňuje, což se může stát velkým problémem. Muži dokáží mezi intimností a sexem rozlišovat zase až příliš dobře – jenže to vede k hádkám a rozčarování. Typický příklad je klasická situace, kdy se milování muž obrátí na bok a usne. Pro něj je usnout bezbranně vedle někoho blízkého projevem nejvyšší možné míry intimity, pro ženu je to téměř urážlivé.
Intimnost chápaná jako sdílení emocí je pro ženy zcela zásadní věc. Častěji se svěřují se svými pocity, otevírají se partnerovi a na vzájemném poznávání staví i vztah. Muži naopak intimnost vyjadřují spíše dotyky než mluvením.

Obě pohlaví se intimity bojí. Většinou je to následek předchozích odmítnutí a zklamíní ze vztahů, které "nedopadly“. Ve vztazích platí, že se musí dodržovat rovnováha mezi tím, co dostáváme a co dáváme. Výzkumy dokazují, že pokud se člověk snaží příliš ochránit před budoucím zklamáním, současně tím ztrácí ve vztahu perspektivu.

Co je důležité pro muže a co pro ženy?

Muži vnímají jako důležité spíš konkrétní způsoby pomoci: že odvedou dítě do školy nebo umyjí nádobí je pro ně větším důkazem sounáležitosti a lásky než sdílení emocí s partnerkou. Ženy jsou přesným opakem; přestože také vykonávají drobné i větší práce, nemají je nijak spojené s emocemi.

Podle serveru www.intimatemedicine.com ženy nacházejí blízkost v povídání a sdílených okamžicích, kdežto muži raději něco společně podnikají. Pro muže je důležitější atraktivita a plodnost partnerky, ženy zase oceňují schopnost zabezpečit rodinu finančně. Zcela propastný rozdíl je mezi pohlavími ve vnímání rodinných vztahů: ženy si všímají a oceňují, jak jejich partneři vycházejí s rodiči a dalšími příbuznými, mužům je to v podstatě úplně jedno.

Ženy si také mnohem častěji stěžují na kvalitu vztahu, zatímco muži se tomu diví: „Ale miláčku, všechno je přece v pohodě!“. K problémům dochází často i při řešení nedorozumění – ženy by rády vše řešily, pro muže je snadnější nad tím jen mávnout rukou…

Kdo je šťastnější?

Jeden z nejznámějším psychologů zabývajících se láskou, zjistil v dotazníku, že ženy mezi 27 a 29 roky se domnívají, že jsou v lásce šťastnější než muži. Je to zřejmě způsobeno tím, že právě v tomto věku se západní ženy nejčastěji vdávají – a to je na nějakou dobu naplňuje štěstím. Nevydrží jim to však na dlouho: už po několika letech se poměr šťastných žen a mužů začne vyrovnávat. Pro muže je totiž svatba narušením svobody a nutností nést velkou, dříve netušenou zodpovědnost. Postupně si na to ale zvykají a v manželství nacházejí zalíbení a vychutnávají si jistoty, které jim sňatek přináší.