Smrt posledního husity byla potupná a bez cti

Zdroj: Oficiální zdroj

9. září byl v Praze popraven "poslední husita“ Jan Roháč z Dubé.

"Takhle by šlechtic umírat neměl,“  pomyslel si Jan Roháč z Dubé. A zemřel. S myšlenkou na nespravedlnost se asi vypořádával jen těžko. V té době byla rytířská smrt mečem odepřena jen málo šlechticům - proč právě on měl skončit potupným oběšením?

Život Jana Roháče z Dubé vypadal podobně jako spousty jiných šlechticů v divoké době 15. století. O jeho životě před začátkem husitské revoluce toho víme pramálo. Pocházel z rodu pánů z Dubé, jeho otcem byl patrně Ondřej z Dubé a rozhodně nepatřil mezi nejbohatší. Přesto měl jistý vliv – patřil mezi muže, kteří v případě vojenské povinnosti rozšiřovali posádku Vyšehradu. Patřil mu docela pěkný dům na Novém Městě, kde se také zřejmě seznámil s Janem Žižkou, který bydlel opodál.

Sousede Žižko, co s tím provedem?

Zřejmě právě přátelství s Žižkou bylo vedle jeho vojenských schopností tím, co ho vyneslo mezi husitskou elitu. V roce 1420 byl jmenován hejtmanem, nejspíš díky úspěchům dosaženým při dobývání Lomnice nad Lužnicí. Od té doby patřil k nevýznamnějším zastáncům radikálního husitství: podepsal Žižkův vojenský řád, zúčastnil se sněmu v Čáslavi a jeho vojenské umění vyniklo v roce 1424 v bitvě u Malešova.

Za revoluce se vždy mění nejen politické uspořádání, ale také hospodářské a vlastnické poměry. Jan Roháč toho dokázal obratně využívat. Během pár let se zmocnil velkého množství zesvětštělého majetku a získal tak pod svou vládu nejméně 15 vesnic v okolí Kutné Hory. V roce 1427 se stal čáslavským hejtmanem. Jádrem jeho moci se stal hrad Sion, který nechal hejtman postavit roku 1426. Z tohoto hradu se staral o poddané, hromadil a prodával zde zboží. Sion se měl však také stát jedním z míst, kde bude zachráněn dobrý lid před božím hněvem. Proto také pro hrad zvolil jméno Sionu, biblické hory, na níž Bůh pobýval s vyvoleným národem. Stejně vyvolenými se cítili i následovníci Jana Roháče z Dubé.

Kdo je vyvolenější?

Dějiny jim zpočátku dávaly za pravdu; husité dokázali porážet mnohem silnější nepřátele a za krátkou dobu ovládli většinu českých zemí. V čele s Janem Žižkou dobývali jedno město za druhým, kdo ví, jak by vše dopadlo, kdyby Žižka nezemřel. Ale i po jeho smrti válčili husité dál, Roháč samozřejmě s nimi. Zřejmě se však mezi ním a novými vůdci husitských vojsk přihodilo něco nepěkného, protože jeho vliv postupně upadal. Zřejmě mezi Roháčem a novým vůdcem polních vojsk Prokopem Holým došlo k náboženské rozepři – každopádně Roháčovo místo mezi husity převzal Jan Čapek ze Sán.

Zdroj: oficiální zdroj

Po rozdrcení husitského odporu přišel izolovaný Roháč o většinu moci i vlivu. Přestala mu kvést pšenka i v obchodu a nezbylo mu nic jiného, než si přivydělávat loupením. Přepadával obchodníky, kteří se přiblížili k Sionu. Státní moc, která jen tolerovala jeho náboženské odpadlictví, nemohla nereagovat na porušování světským zákonů. V dubnu 1437 Roháč přepadl zásilku uherského vína a stáda volů a králi Zikmundovi konečně trpělivost – nechal šlechtice stíhat jako zemského škůdce.

Strýčku, jsi zatčen!

Úkolu zajmout nebezpečného zločince se neujal nějaký nájemný žoldák, ale paradoxně Roháčům blízký příbuzný, jeho synovec Hynek Ptáček z Pirkenštějna. Stál před ním lehčí úkol, než by se mohlo zdát. Sion totiž nebyl mohutnou, po zuby opevněnou pevností, jak ho líčí literatura, ale spíš menším, špatně opevněným hrádkem, určeným především pro uchovávání zboží. O jeho významu svědčí asi nejvíc jeho velikost – měřil pouhých 40 krát 60 metrů. Podle dobového tvrzení ho před Hynkem Ptáčkem mělo bránit 90 mužů, ale ve skutečnosti se jednalo nejspíš o pouhou třetinu tohoto počtu. Útočníci se nijak nehnali do nějakých zbytečně zbrklých akcí, které by mohly ohrozit jejich životy: obléhání začalo v červnu, ale hrad byl dobyt až 6. září. Čtyřměsíční obléhání mělo být podle dobových pramenů plné zuřivých bojů a tvrdého odporu, ale archeologové tvrdí něco jiného. Při výzkumu ruin bylo nalezeno jen pět procent nálezů vojenského původu, přitom obyčejně to u dlouze obléhaných hradů bývá několikanásobně víc. Jak je to možné?

Nedobytný hrad bez studny není dobrý nápad

Když přihlédneme k faktu, že proti sobě stáli příbuzní, je jasné, že Hynek Ptáček zřejmě bojoval poměrně gentlemansky. Podle rekonstrukcí nechal Sion ostřelovat obléhacími praky, ale jinak spíš spoléhal na to, že obhájcům dojdou zásoby. A to byl také nejspíš důvod Roháčovy prohry. Kronikáři sice píší o zákeřném podkopu jímž se Pirkenštejnovi muži dostali pod rouškou noci do hradu, kde pobili spící muže, ale archeologové nic takového nenašli. Teorii o vyhladovělých a žíznivých obráncích potvrzuje také další zjištění archeologů – na údajně nedobytném Sionu vůbec nebyla studna…

Poté, co byl Roháč zajat, nedělala s ním vrchnost žádný dlouhý proces. Hned 9. září byl v Praze popraven, a to oním potupným způsobem, o němž jsme psali už na začátku.