Mussoliniho útěk byl dokonale provedenou operací

Zdroj: oficiální zdroj

V noci ze 12. na 13. září 1943 se povedl Benitovi Mussolinimu téměř zázračný útěk ze zajetí. Hlavní roli v něm sehrál nechvalně proslulý Otto Skorzeny.

Deset kluzáků přistávalo zcela neslyšně. Klesalo k zemi a devět z nich bez potíží přistálo, jen jediný byl poškozen. Měsíc nesvítil, takže nikdo si nevšiml stínů, které z letounů vyběhly. Šlo o nejlepší zabijáky Německa, v čele s Ottou Skorzenym. Jejich úkol: osvobodit sesazeného vůdce fašistické Itálie Benita Mussoliniho.

Duce v nouzi

Byl zajat 26. července 1944, když Italové usoudili, že jeho politika zcela selhala. Sesazený Mussolini byl ovšem trnem v oku Adolfa Hitlera: nešlo ani tak přímo o "duceho“, ale o moc, kterou představoval. Nemohl si dovolit, aby se Itálie přiklonila na stranu Spojenců a jedinou zárukou proněmecké Itálie pro něj byl Mussolini. Musel být osvobozen.

Rozhodnutí padlo hned druhý den, když si nechal Hitler předvolat elitního zabijáka Ottu Skorzeného. Na tuhle operaci se hodil jako nikdo jiný – v Itálii strávil líbánky, byl Rakušan, takže se vyznal v horách a především už nějakou doby cvičil špičkové německé agenty.

Zdroj: oficiální zdroj

Pro tým na osvobození duceho vyčlenil čtyřicítku nejlepších mužů s nejrůznějšími specializacemi. Jednotku pojmenoval Friedenthal a společně se svými muži zamířil na německou základnu poblíž Říma. Odtamtud rozprostřel špionážní sítě a začal zjišťovat, kde Italové Mussoliniho ukrývají.

Nebylo to tak snadné, jak by se mohlo zdát; Italové tušili, že po ducem bude sháňka, a proto ho několikrát stěhovali po celé Itálii. Nakonec se Němcům díky odposlouchávání italských policejních vysílaček podařilo zjistit, kam si mají pro Mussoliniho přijít. Jejich cílem byla hora Grand Sasso, kde drželi duceho v hotelu Campo Imperatore.

Úkryt v horách

Italská policie si nemohla vybrat lepší místo: místo bylo v horách, nepřístupné letadly a z civilizace se k němu dalo dostat pouze pomocí silně hlídané lanovky. Skorzeny se svým týmem začal pracovat na plánu operace.

Pod tlakem okolností však musel vše značně urychlit – mezi tím se totiž v Itálii vylodili Spojenci a velkou rychlostí směřovali na sever. Přes krátký čas naplánoval a provedl Skorzeny operaci dokonale. Pojmenoval ji Eiche – dub.

Skorzeny vše vsadil na rychlost a moment překvapení. Pomocí kluzáků se jeho jednotce podařilo přistát na správném místě, během několika minut překonat odpor obránců, zmocnit se obou stanic lanovky a nakonec i Mussoliniho. Samotný Skorzeny osobně odzbrojil dva strážce hlídající Mussoliniho.

Při celé operaci nepadl ani jediný výstřel, také proto, že Skorzeny už před akcí zajal generála italské vojenské policie Ferndnda Soleta. Jeho přítomnost zabránila Italům ve střelbě a umožnila Němcům rychlý průnik k cíli.

Filmový útěk

To největší drama však ještě na únosce čekalo: útěk. Kluzáky se k němu použít nedaly, proto musel na úpatí hory přistát malý letoun značky Storch. Pilotoval ho osobní pilot generála Studenta, kapitán Gerlach. Stál před ním nelehký úkol - podmínky pro start byly krajně nepříznivé, navíc letadlo nebylo určené pro tři muže.

Skorzeny se proto musel skrčit do zavazadlového prostoru. Později tvrdil, že chtěl odletět s Mussolinim proto, aby s ním, kdyby došlo k nějaké nehodě, zemřel ve stejný okamžik. Je-li pravdivá tato verze, nebo pravděpodobnější vysvětlení, že chtěl být co nejrychleji pryč, se už asi nedozvíme.

Přetížený letoun musel odstartovat značně netradičním způsobem: vojáci ho drželi za ocas a kapitán Gerlach mezitím túroval motor na co nejvyšší otáčky. Na smluvený signál vojáci letadlo pustili a stroj se vznesl z krátké odletové dráhy vznesl vstříc údolí.

Ani krkolomný start mu však nedal dostatečnou rychlost a stroj začal padat jako kámen dolů. Gerlachovi se podařilo vybrat pád až na poslední chvíli a okamžitě pak zamířil směrem na Řím. Odtamtud Mussolini se Skorzeným po přestupu na pohodlnější letadlo pokračovali do Německa. Padlý italský vůdce byl zachráněn.