Jak stát bojuje proti nemocným s rakovinou

Shlédla jsem reportáž o mladé ženě na mateřské dovolené s rakovinou. Prošla jsem podobnou zkouškou.

Nyní jsem vyléčena. Mám ale několik dotazů, se kterými jsem si tehdy, v době léčby, nevěděla rady. Je to vlastně zajímavé téma pro některou další reportáž. Kdo se stará o dítě, kdo se může starat o maminku na MD, když je dlouhodobě léčena třeba chemoterapií.

Pomáhá v těchto situacích něčím stát? Zajímá mě to z toho důvodu, že já jsem se léčila, po některých velmi zákeřných vyšetřeních jsem nesměla být v kontaktu, ani v jedné místnosti se svou tehdy dvouletou dcerou (abych ji neozářila). Léčení samotné je minimálně nepříjemné, detaily popisovat nebudu.

Ale současně se starat o dítě, domácnost, navařit a postarat se o prádlo, bylo nad moje síly. Pomáhala mi celá rodina, to nejhorší trvalo devět měsíců. Za tu dobu moje dítě utrpělo zejména psychicky, odloučením od mámy a stálým cestováním mezi švagrovými, které čerpaly dovolenou,babičkou, která si v zaměstnání měnila směny jak to šlo.

Nejparadoxnější je, že v měsíci, kdy dcera měla 3. roky, jsem ji dala do školky. Jen pět dní před jejími narozeninami, podotýkám, že jen na 4.hodiny denně. Bylo to pro mě řešení. Reakcí úřadu bylo odejmutí rodičovského příspěvku. Takže, místo aby stát něčím pomohl, tak k vyšším nárokům na léčbu, a ty nejsou malé,beru-li v úvahu třeba jen dojíždění na aplikaci chemoterapie, mi ještě vzali jediný můj příjem.

Dotazováním na příslušném úřadě jsem taky neuspěla, pracovnice mi sdělily, že s něčím takovým se nepočítá a zákony mluví jasně.