Zpravodajství

ČESKO SLOVENSKÁ SUPERSTAR: Páření v divadle

SCALEXOVA GILOTINA: V sobotu masakr, v neděli páření. Tak už holt ten život vypadá.

I když ani to páření nebyla žádná rozkoš, ale dril a utrpení. Nemluvíme tu totiž o žádných milostných rituálech, ale o tom, co na soutěžící čekalo, když v první den epizody Divadlo odjeli na hotel. O spánku si většina z nich mohla nechat jen zdát.

 

Jejich úkolem totiž bylo ubytovat se, provést nezbytnou osobní hygienu, vyspat se a ve volném čase secvičit smíšený duet. A protože času bylo opravdu málo, většina soutěžících se raději vzdala spánku na úkor poctivého tréninku. Jak jsme mohli vidět, vyplatilo se to. Tedy té většině. Na menšinu nezapomínejme, i tragédi jsou součástí této show.

 

Na divadelním pódiu stál klavír, za ním Juraj Tatár, přední slovenský hudebník, aranžér, producent a skladatel (jednu jeho skladbu můžete aktuálně slyšet ve filmu Jánošík), který už dlouhé roky spolupracuje s Paľo Haberou a hrál na většině desek Teamu. A právě jeho citlivý klavírní doprovod podbarvoval to, co se zpárovaní soutěžící za noc stihli naučit.

 

Pedagog nebo krotitel?

 

Z některých výkonů jsme mohli spatřit velké úseky, například duet výtečné Moniky Bagárové a hypersenzitivního Jana Bendiga, který je také hodně talentovaný, ale potřebuje ani ne tak hudebního poradce, jako spíš hudebního krotitele. Drezéra, který jej trochu sešňěruje a pošle správným směrem.

 

Jen na několik okamžiků se sestřihem mihnul i Lukáš Michna, kterého si diváci mohou pamatovat ze druhé řady Superstar. Pamatuju si, že tehdy se mi dost zamlouval a mám dojem, že nepostoupil hlavně kvůli hlasové indispozici. Jsem zvědavý, jestli se letos dostane dál.

 

Další perský princ?

 

Stejně jako v předchozích řadách, i zde začaly vyplouvat na povrch některé osobnosti, které na castingu nebyly tak výrazné a jejichž vývoj by mohl být do budoucna zajímavý. Třeba Ahmad Hedar, který zpíval trochu podobným stylem jako svého času Ali Amiri, ale cítím z něj méně cukru. Perský princ pro diabetiky by nemusel být vůbec špatný.

 

Svérázný zážitek nabídli Thomas Puskailer a Adriana Kopecká – mně osobně přišlo, že se jejich hlasy absolutně nepojily. Což bylo hlavně specifickým zpěvem Adriany, vedle jejíhož ostrého, řezavého hlasu působil Thomas ještě sladčeji než obvykle. Ale samozřejmě oni si vybírat nemohli, takhle se spárovali a tak museli zpívat, i když v reálu by se jejich hudební cesty nejspíš nesešly.

 

Chvílemi jsem měl z jejich zpěvu pocit, jako bych sledoval duet Jakuba Smolíka s Tinou Turner, z čehož jsem se opupínkoval a tak jsem si raději v hlavě odfiltroval Thomase a Adrianu každého zvlášť a snažil se nevnímat, že zpívají zároveň. Protože jinak to žádný průšvih nebyl.

 

Chodúr coby buldozer

 

To u duetu Terezy Kopáčkové a Martina Chodúra jsem nic filtrovat nemusel, leda kafíčko, které jsem popíjel během jejich famózního výkonu. Tereza byla trošku ve stínu Martina, ne tím, že by zpívala hůř, ale Martin převálcuje kohokoli, kdo je s ním na pódiu a během zpěvu stíhal ještě dávat pokyny klavíristovi. To už byl jeho druhý famózní výkon v divadle a jestli nepostoupí do semifinále, osobně sním ScrollLock ze své klávesnice.

 

Za zapamatování stál i výkon Leony Šenkové, která má hlas jak zvon a docela by mě zajímalo, jak by vedle Martina Chodúra působila ona. Či přesněji – jak by se o pódium podělili, protože ten energický masakr, jaký by se z nich valil, by stál za vyposlechnutí.

 

Koho předhodit puberťačkám?

 

Na dalšího semifinalistu tipuju Jána Ločaje. To je ten mladík, který začal v první den epizody Divadlo zpívat Elány falzetem a až po ”nakopnutí” přešel do lehkého rockového chrapláku. V duetu mu to šlo také výborně a protože je navíc takovým typem, který se líbí mladým slečnám, asi by tam chybět neměl. Rozhodně nejsem expertem na posuzování mužské krásy, ale být adolescentkou, nejspíš dám přednost Jánovi před Thomasem. Tedy pokud by se v mém dívčím pokojíku neobjevil Josh Holloway. A ani by nemusel zpívat.

 

Markéta Konvičková, u jejíhož castingového výkonu měl Paľo Habera pochyby, zda ustojí úspěch a nerozbrečí se po každé skladbě, ukázala, že její slzy byly slzami štěstí z prvního postupu. Od té doby už je pláč ten tam a zůstaly jen výborné výkony a zpěv se zvláštní naléhavostí. Na patnáct let opět velmi dobré, zdá se, že ročníky 1993-1994 se po pěvecké stránce náramně povedly. Nevím, co jejich tatínkové a maminky při výrobě poslouchali, ale ta mládež to fakt má v krvi.

 

Ševčíkovo velké selhání

 

Ale jak už to známe, Superstar přináší i mnohé zvraty a ten, koho od začátku pasujeme na favorita a potenciálního vítěze, může hodně zklamat. To se stalo i Petrovi Ševčíkovi, který, ač nepochybně skvělý zpěvák, totálně selhal po psychické stránce. Nenaučil se text a zpočátku nechtěl přiznat, že nedohlédne až na čtecí zařízení, na kterém je text k nahlédnutí pro případ výpadku. Na pódium vešel rezignovaně a choval se značně neprofesionálně. Po chabém výkonu konečně přiznal, v čem je problém. Což ve skutečnosti problém nebyl, Petr dostal text do ruky a šanci zazpívat to ještě jednou a lépe. Zazpíval, ale sotva dozněl poslední tón, labilita zase vyplula na povrch. Petr si odmítal připustit, že se nic nestalo obviňoval se, že selhal. Porota se mu snažila vysvětlit, že textový výpadek opravdu není problém, ale nezdálo se, že by to padalo na úrodnou půdu.

 

Porotě jsem v tuhle chvíli vážně nezáviděl. Co s takovým člověkem? Pustit ho dál, aby se i v dalších kolech plácal ve stejných problémech, nebo ho setnout gilotinou? Petrova labilita je podle mě mnohem horší než ta Bendigova. Jan Bendig je sice takový ”vyjevenější Sámer Issa”, jeho nešťastné výrazy jsou, jako kdyby jeho obličej animoval Pixar, každou chvíli něco splete, ale pořád bojuje, snaží se, jde dál. Petrova labilita je sebedestruktivní a rezignační. V hlavě mi bliká kontrolka, uvidíme v pondělí večer, jak dopadne jeho Dlouhá cesta.

 

Ale teď už k dalším výkonům. Nejspíš kvůli Daře Rolins v porotě byla párům nabídnuta i píseň Zvonky štěstí, která kdysi malou Darinku proslavila. Teď proslavila i Nikoletu Balogovou, i když jsem nepochopil, proč v refrénu zpívala česky (tedy tam, kde má být ”Vyznání – vyznanie – krásně zní – krásně znie” slovenština vůbec nezazněla). Ale hlas parádní.

 

Popraviště na pódiu

 

Když dozpíval poslední pár, porota začala rozhodovat, koho jednoznačně pustit, koho vyřadit a u koho si nejsou jistí. Obě první skupiny to měly jasné, členy té třetí ale čekalo další peklo. Museli si stoupnout na pódium, kde zpívali skladbu ”Jasná zpráva” od Olympicu a porotci se procházeli mezi nimi. Pozorně naslouchali a komu položili ruku na rameno, ten musel soutěž definitivně opustit. Když jsem viděl porotce, jak popravují jednoho pěvce za druhým, tak jsem si říkal, kdo že tu sakra vlastně má gilotinu.

 

Většina těch opravdu zajímavých účastníků v soutěži ještě stále je. Zbylo jich čtyřicet. Ale to stále ještě není definitivní počet. I nad touto čtyřicítkou se porota znovu sešla a vytřídila šestnáct, které do semifinále nepošle. Krutou (nebo radostnou) pravdu se dozví každý z oněch čtyřiceti soutěžících z úst jednoho porotce v epizodě Dlouhá cesta, kterou uvidíme v televizi už v pondělí večer. Takže se nezapomeňte dívat a fandit svým favoritům.

 

Já jdu dělat to samé a pro sichr si vezmu prášky na tlak, protože s každou další epizodou Česko Slovenské Superstar se ze mě stává čím dál větší kardiak. A to ještě nejsme ani v semifinále. Tak uvidíme, jestli přijdu dřív o srdce nebo o uši. O víkendu jsem si cvičně poslechl CDčka Juliana Záhorovského a Standy Dolínka a jsem připravený na všechno!

 

Vše o Česko Slovenské Superstar najdete ZDE

tn.cz / Scalex
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Důležité Události

Píše se na Deník.cz