Žantovský je velvyslancem. Expolitici bohatými diplomaty

Zdroj: Oficiální zdroj

Michael Žantovský se přesunul z jedné velvyslanecké pozice na druhou. Podobných "trafikantů" je víc.

Michael Žantovský v pondělí nastoupil na nové pracovní místo. Je velvyslancem v Londýně. Dosud zastával stejnou funkci v Izraeli. V Londýně nahradil Jana Winklera, který v únoru náhle zemřel.

Žantovský zůstává v diplomatických službách i přes dubnové výhrady sociálních demokratů.

"Nevím, co by pan Žantovský, neviditelný velvyslanec v Izraeli, měl dělat ve Velké Británii. Nemá k tomu kvalifikaci ani znalosti," řekl tehdy předseda ČSSD Jiří Paroubek o diplomatovi, který byl v 90. letech mluvčím prezidenta Václava Havla, poté vedl ambasádu v USA.

Stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek označil v dubnu změnu v postu u Žantovského a zároveň plánované přesunutí diplomata Petra Koláře z USA do Ruska za "trafiky".

Šest politiků v diplomatických službách

Česko má 18 generálních konzulátů a 87 velvyslanectví. Diplomacii místo politiky v současné době vykonává kromě bývalého senátora Žantovského dalších pět lidí, kteří byli spojeni s vysokými funkcemi v předchozích vládách.

V Záhřebu zastává funkci velvyslance bývalý ministr obrany z Grossovy vlády Karel Kühnl, v Kyjevě bývalý ministr bez portfeje Jaroslav Bašta. Ve Vídni velvyslancuje někdejší pražský primátor a senátor Jan Koukal, v Haagu zase bývalý místopředseda vlády Petr Mareš. V Paříži působí jako velvyslanec při OECD bývalý ministr hospodářství Karel Dyba.

Od roku 1997 do roku 2002 byl konzulem v New Yorku také ministr zemědělství Topolánkovy vlády Petr Gandalovič. Ten jako jediný z výše jmenovaných politickou funkci vykonával až po té diplomatické.

Politiky přivedl do diplomacie Beneš

Model politiků v rolích diplomatů zavedl v českých končinách prezident Edvard Beneš. Ten zastával názor, že jedna třetina diplomatů mají být politici, říká politolog Zdeněk Zbořil.

"Političtí velvyslanci jsou v pořádku v zemích, jakými jsou například Spojené státy americké, kde Česko potřebuje upozornit na svou politiku," míní Zbořil. Z hlediska takových států je totiž Česká republika většinou na okraji politických zájmů a obratní političtí diplomaté jí proto mohou pomoci.

Na druhé straně Zbořil připouští, že v minulosti i současnosti politici dostávali funkce diplomatů jako trafiky. Podle něj mezi ty, kteří dostali lukrativní funkci za odměnu, patří lidé, kteří nikdy nepůsobili například v žádném parlamentním zahraničním výboru.

"Tak lze vnímat například působení Petra Mareše, který se do role diplomata dostal po krátkém vedení Unie svobody. Přitom jde o politologa, který se nezabýval zahraničními vztahy," uvedl Zbořil.

Jako trafiku do jisté míry Zbořil chápe také funkci velvyslance ve Vídni. Vykonává ji bývalý pražský primátror Koukal. Ani on nemá diplomatické ani rozsáhlé zahraniční zkušenosti. "Na druhou stranu Praha má těsné kontakty s Vídní, což může být u Koukala výhodou," dodal Zbořil.

Velvyslanec má mzdu jako poslanec

Základní plat velvyslance České republiky se podle informací ministerstva zahraničí pohybuje v rozmezí 18 210 až 29 720 korun. Doplňují ho ale četné náhrady, které posouvají plat diplomatů na úroveň poslanců. Vydělat si tedy mohou v průměru nejméně 70 tisíc korun za měsíc.

"Sedmdesát tisíc korun se dá považovat za průměrný plat velvyslance. Mzda diplomata má ale spoustu dílčích složek, náhrady na reprezentaci a liší se také podle destinace, ve které diplomat působí," vysvětlil politolog Jan Kubáček.

Podle něj se v platu diplomata zohledňuje právě místo, kde se nachází, a ekonomická situace země, ve které pracuje. Mzdu tvoří ale také jednorázové náhrady.

Mezi diplomaty nejsou neoblíbené země

Přestože ekonomická situace země, do které velvyslanec přijede Česko reprezentovat, má vliv na výši odměny, není jediným kritériem obíbenosti zemí mezi diplomaty. "Samozřejmě, že nejvíce oblíbená jsou prestižní místa jako je Washington, Moskva nebo Paříž," komentuje vztah diplomatů k destinacím bývalý velvyslanec Petr Gandalovič, který v roce 1997 otvíral český konzulát v New Yorku.

"Nedá se ale říct, že by do některých zemí diplomaté jezdit nechtěli. Místa jako třeba Pakistán mohou být pro velvyslance naopak kariérní výzvou, bojovat za zájmy Česka a skutečně něco dokázat," uzavírá Gandalovič.

Poslechněte si celý rozhovor s Petrem Gandalovičem