Každý muž chce syna, ale touží po dceři

Zdroj: oficiální zdroj

Vztah otce a dcery je převelice citlivé téma. Jak být správným otcem své dceři, to neví dvě třetiny českých mužů.

Asi polovina českých mužů nikdy nezažila bezproblémový obraz manželství. Padesát procent rodin se rozvádí, ubývá dětí v rodinách. Pokud muž neměl to štěstí, že vyrůstal s mladší sestrou, nemá vlastně ani kde se dozvědět, co je na výchově dcery tak zvláštního.

Ztracení otcové

Co vlastně může otec dceři dát? Role matky vůči dceři je poměrně jasná – žena ji má připravit pro život a ukázat jí, jak má vypadat správná žena. Ale co otec? U syna je to jasné, měl by mu zprostředkovat, jaké jsou správné mužské vlastnosti a předat mu něco ze sebe. Jenže u dcery tento princip selhává – učit holčičku hrát fotbal a chodit do hospody může velmi rychle narazit nejen u dítka, ale i u matky.

Zdroj: oficiální zdroj

Tak co vlastně na muže zbývá? Profesor Zdeněk Matějček, legenda české psychologie, tvrdí: “To nejlepší, co může muž pro výchovu dcery udělat, je učinit její matku šťastnou.“ Zní to sice jako klišé, ale vůbec to není tak jednoduché. Rodič opačného pohlaví totiž vždy tvoří předobraz budoucího partnera. Takže, pánové, uvědomte si, že jak se chováte vy ke své ženě, tak se jednou bude někdo jiný chovat k vaší milované holčičce!

Otec jako testovací panák

Tátové svým dcerám nabízejí ještě další úžasnou možnost – otestovat si na nich, jak muži reagují na ženský svět. Toto, zpočátku podvědomé, chování, dcery na otce zkoušejí už odmala, ale vynikne především v období puberty. “Zabírají na muže slzy?“, “Jak reaguje na moje nové skvělé šaty?“, “Vyplatí se předstírat slabost?“ – to všechno a spousta dalšího jsou typické zkoušky, jimž táta od vlastní dcery v průběhu života čelí. A každé zklamání se pak projevuje v jejím dalším životě…

Otec, který není doma, je nejlepší

Dcery tráví naprostou většinu času s maminkami. Od útlého věku, přes dětství, až po dospívání, jsou většinou za máminou sukní. Otec tráví většinu času v práci, případně s kamarády. Zatímco matka s dcerou stráví denně dobrých 20 hodin, otec maximálně jednu až dvě. Právě tady se objevuje typický paradox nespravedlnosti – dcery si pamatují především zážitky spojené s tatínky.

Chcete vědět víc?
Zdroj: Oficiální zdroj	Více informací, včetně spousty praktických rad, najdete například v knize Vztah otce a dcery od Tomáše Nováka. V roce 2009 ji vydalo nakladatelství Grada.

Otec je vnímaný jako nedostupný, a proto vzácný; už jen proto by tátové měli trávit čas s dětmi na 150 procent. Na tom, že je tatínek s dcerou méně často, tedy není v principu nic špatného, jen o ni nesmí ztratit zájem. Otec v roli cizince je pro holčičku tím nejhorším, co ji může potkat.

Otec jako štít

Spousta žen, které vzpomínají na otce v dobrém, si ho váží jako spolehlivého a opravdového člověka. Cítí s ním počet bezpečí a berou ho jako ideál. Takový táta poskytuje dceři jistotu, nabízí jí pomoc i jistý obdiv. Přitom za to nic nechce, jeho láska vychází přímo z jeho postavení otce. Skvěle tak dceru připravuje na budoucí vztahy s muži – takto vychovaná žena se nemusí partnerům podbízet a dokáže s nimi hrát vyrovnanou partii.

Muži by se však na tomto parketu měli pohybovat velmi opatrně – když se role otce-ochranitele přežene, může to vést k vytvoření obrazu otce jako nepřekonatelného vzoru. A to je špatně, protože dcera si pak v životě jen těžko hledá partnera, který by se otcovskému vzoru vyrovnal. Tátové nemusejí být bezchybní, někdy je dokonce lepší, když si dcerky zvyknou na to, že chlapi mají své mouchy…

Zdroj: oficiální zdroj

Otec jako běžec

Jakmile si člověk na něco v životě zvykne, hned se to změní. Děti se mění a vyvíjí, jenže rodiče se těmto změnám nejsou schopní včas přizpůsobit. Právě muži v rolích otců by měli vědět, jak se vůči dceři chovat v různých věkových obdobích.

Dětský psycholog Robert Konečný rozděluje vztah otec - dcera do pěti období:

Do sedmi let: postoj opatrovníka a společníka při dětských hrách
Do jedenácti let: postoj vysvětlující autority s důrazem na jasná a rozumná řešení
Kolem dvanácti let: postoj energického vůdce a vzoru
Kolem třinácti až patnácti let: postoj taktně usměrňujícího důvěrníka. Člověka, kterému se dá svěřit i s věcmi, které by maminka nesnesla, a přitom u něj najít pochopení.
Po patnáctém roce: přístup staršího přítele a rádce, který už dokáže respektovat patřičnou míru samostatnosti dítěte.