Prsatý Yetti – je slavné video podvod, nebo pravda?

20. října 1967 nafilmovala dvojice dokumentaristů záběry sněžného muže. Dodnes není jisté, jestli to byl drzý podvod, nebo skutečnost.

Na paseku vychází obrovský tvor, vysoký nejméně 220 centimetrů. Pohlédne směrem ke kameře, pak zrychlí a za několik okamžiků zmizí ze záběru. Sotva minutové video, na němž je zachycený sněžný muž, vzrušilo svět už v roce 1967, ale nedává spát lidem dodnes. Co na něm ve skutečnosti je?

Vyprávění o natáčení se liší podle toho, komu máme věřit. Dejme tedy nejprve příležitost autorům videa. Filmař Roger Patterson se na jaře roku 1967 dočetl v jednom vědeckém časopise o tvoru nazývaném Sasquatsch. Tato americká obdoba Yettiho bývá také nazývána Bigfoot (Velká noha) a má žít v lesích severní Kalifornie. Patteron si sehnal drahou 16 mm kameru a společně s přítelem Robertem Gimlinem se vydal na podzim téhož roku natáčet.

Blízké setkání třetího druhu

Jediným svědky podivuhodného setkání byli právě tito dva muži. Časně ráno 20. října sjeli na koních do údolí potoka Bluff Creek. Když míjeli silný strom s pokrocenými kořeny, oba současně zpozorovali mohutnou postavu, která se u něj krčila. „Děsně jsem se lekl a zůstal v šoku,“ vyprávěl později Gimlin. Vyděsili se nejen lidé, ale i koně: Pattersonův hřebec se vzepjal a filmaři trvalo asi dvacet sekund, než ho uklidnil. Pak rychle vytáhl ze sedlové brašny kameru a záhadnou bytost nafilmoval.

Zdroj: oficiální zdroj

Na záběrech je vidět, že Patterson se pokouší k Sasquatschovi co nejrychleji přiblížit – kvůli tomu jsou obrázky velmi roztřesené. Dokázal však tvora nafilmovat z blízkosti přibližně 24 metrů. Pak se sněžný muž ohlédl přes rameno a Patterson si v úleku klekl na zem. „Podívalo se to po mě celkem třikrát a vždy jsem pocit, že proti téhle bytosti nemám šanci,“ vyprávěl později novinářům. Potom tvor rychle zmizel v neprostupném lese. Gimlin se pak ještě pokoušel bytost sledovat, ale v hustém podrostu neměl šanci.

Hledání důkazů

Několik hodin po setkání obtelefonovávali oba muži různé vědce, aby co nejrychleji dorazili na místo – chtěli co nejrychleji věrohodně zachytit důkazy. Podařilo se uchovat stopy zvířete a podle nich zmapovat i jeho pohyb. Vše odpovídalo svědectvím obou filmařů. Pak přišel čas na studium filmového materiálu.

Na něm je jasně vidět, čeho si přímo na místě nikdo nevšiml; nejedná se o sněžného muže, ale ženu! Na několika záběrech jsou jasně vidět velké chlupaté prsy. Tvor měl také dobře znatelný čelní hřeben, který bývá například u goril. Tmavá, vysoká bytost s huňatým tělem přesně odpovídala popisům lidí, kteří se dříve se sasquatschem setkali.

Chlupatá prsa jako důkaz

Oba filmaři se stali rázem slavnými celebritami. O setkání se sasquatschem vyprávěli v televizních show, práva na minutové video prodali mnoha stanicím a o tvorovi napsali i knihu. Se stoupající popularitou se však začaly objevovat i první námitky a pochybnosti o věrohodnosti celého natáčení. Dokument prošel mnoha detailními zkoumáními. Vědci, kteří ho analyzovali, se shodli, že by se mohlo jednat o falzifikát. Hlavními námitkami proti věrohodnosti jsou chlupaté prsy tvora – žádný primát totiž prsa chlupatá nemá. Stejně tak je značně nevěrohodný čelní hřeben na saquatschově hlavě; u goril ho totiž mívají pouze samci. Proč by se vyvinul typicky mužský znak u samice, nejsou biologové schopní vysvětlit.

Člověk takhle nechodí

Jiní biologové však tvrdí, že způsob, jak se tvor pohybuje, by nedokázal věrohodně zahrát žádný člověk – kvůli délce kroku, lidským proporcím dalším faktorům to prostě není možné. Po roce 2000 byl film prozkoumán znovu moderními počítačovými metodami. Vědci zjistili, že detailní záběry ukazují i mimiku tvora, což by v opičím obleku nemělo být možné. Při zpětném pohledu do 60. let také experti tvrdí, že tehdy ještě neexistovaly tak kvalitní triky, aby bytost vypadala věrohodně.

V průběhu doby se objevilo i několik svědectví od lidí, kteří měli vyrobit kostým, nebo dokonce tvora přímo hrát. Kromě svědectví však nikdo nepřinesl jediný důkaz. Dodnes tedy netušíme, zda byly záběry pravé. Mnohé však mohou naznačit poslední slova Rogera Pattersona. Když roku 1972 umíral, řekl knězi: “Věřte mi, to video je úplná pravda.“