Lajka – pes odsouzený k bolestivé smrti

3. listopadu 1957 šokoval Sovětský svaz zbytek světa: vypustil do vesmíru sondu Sputnik 2 s živým pasažérem na palubě. Fenka Lajka se stala symbolem rudého dobývání vesmíru.

Mise, která vynesla Lajku do vesmíru, byla rozhodně úspěch. Spousta detailů však zůstala skrytá v archivech a ven se z nich dostaly až po pádu komunistického režimu.

V listopadu 1957 byl vesmírný věk teprve v plenkách – první družici Sputnik vypustili sověti jen před měsícem, 4. října. Dvacetikilová koule nesla jednoduchou elektroniku a oproti americkým družicím, které se tehdy vyvíjely, byla také hodně těžká. A do toho přišel Sputnik 2.

Propaganda vs. pravda

Sovětské sdělovací prostředky 125 kilogramů těžkou družici oslavovaly jako dokonalé prostředí pro psa Lajku. Ale už krátce po startu připustily, že družice se není schopná vrátit zpět na Zemi a pes je tedy odsouzen k smrti. Jak vlastně Lajka zemřela? Ještě dlouho poté, co Sputnik shořel v atmosféře, se na západě spekulovalo o tom, jak pes umíral. Na východní straně železné opony se však mlčelo…

Až v poslední době, po roce 2002, ruské zdroje dosvědčily, jak bolestivou smrt Lajka zažila. Na oběžné dráze létala čtyři dny. Sputnik se celou dobu pomalu přibližoval k zemi. Jak se modul blížil k zemi a třením o atmosféru se zahříval, hladový a žíznivý pes (voda ani potraviny na palubě nebyly) se pomalu upekl a uhořel. Sovětští inženýři se sice zabývali myšlenkou na bezpečný návrat psa, ale z politických důvodů na to neměli dost času – museli být přece ve vesmíru dřív než Američané.

Marný boj za život psa

Za Lajčin život bojoval i zakladatel sovětského vesmírného programu Sergej Koroljev. Na večírku, který pořádal NikitaChruščov, navrhl, aby Lajka letěla právě vyráběným satelitem. Ten by mohl do vesmíru doletět na 50. výročí bolševické revoluce, 7. listopadu. Ale Chruščov nesouhlasil, každý den navíc znamenal, že Američané mohou být v kosmu dřív. Lajka tedy musela vyletět malým Sputnikem 2. Chtěl, aby raketa s živým tvorem vyletěla do vesmíru už v říjnu. To se však pro řadu komplikací stejně nestihlo.

Zdroj: NASA

Lajka byla vybrána ze tří pejsků, toulající se v ulicích Moskvy, všechno to byly fenky sibiřského loveckého psa lajky. Jmenovaly se Albina, Limončik (původně Kudrjavka) a Mojka. Po jejich přípravě k letu, kdy se adaptovali na kašovitou stravu a malý prostor, byla vybrána dvouletá Limončik (Citronek). Byla přejmenována na Lajku a dosáhla toho, že se její jméno zapsalo do učebnic.

Ve svých pamětech líčí sovětský konstruktér Boris Černok, jak se spěchalo: "Porušili jsme všechny zvyklosti a pravidla dodržované při konstrukci satelitů,“ píše. "Sputnik 2 vlastně neměl žádný design, dělali jsme ho doslova na koleně.“
Lajčina kabina byla vybavená kamerou a senzory, které snímaly její chování i životní funkce. Tyto přístroje zaznamenaly chování psa a ukázaly později cestu, jak dostat do vesmíru člověka. Pozemní operátoři po celou dobu sledovali, jak pes trpí a umírá.