Stalinův pomník byl největší skupinovou sochou v Evropě

Zdroj: oficiální zdroj

Stalinův pomník stál v Praze sice jen osm let, ale mluvit se o něm bude pořád.

1. května 1955 byl v Praze významný den. Slavnostně byl odhalen Stalinův pomník, stavba, která vznikala dlouhých šest let. Šlo o monstrózní umělecké dílo: Stalin v popředí zástupu pracujícího lidu měřil 15 metrů. Stál přitom na patnáctimetrovém podstavci a celá socha se tyčila nad Prahou na Letenské pláni, odkud byla vidět z celého města.

Soutěž, kterou nikdo nechtěl vyhrát

Sovětský diktátor se nad městem vyjímal, jako by mu patřilo. Pomník měl postavit sochař Otakar Švec, kterému pomohou manželé Jiří a Vlasta Šturmovi. Zejména Švec, velice talentovaný sochař, přišel k "úspěchu“ zcela nechtěně. Na pomník byla vyhlášena soutěž. Švec do ní poslal návrh, s nímž nechtěl vyhrát - věřil totiž, že celá soutěž je politicky zmanipulovaná a o vítězi je předem rozhodnuto. Ale ukázalo se, že komunistický režim pro jednou nepodváděl a Otakar Švec ho musel postavit.

Stalin jako Kristus

Za první republiky se specializoval na monumentální zakázky, ozdobil několik bank a spořitelen. U Stalinova pomníku se inspiroval soutěžním návrhem J. Štursy a Jana Kotěry na pomník Jana Žižky na Vítkově z roku 1912 a také pomníkem cvičitele Tyrše. Říká se, že ho vyrobil v naprosté opilosti, poté, co naráz vypil dvě láhve vodky. Jako nejlepší byl v soutěži, kam se přihlásila padesátka umělců (účast se odmítnout nesměla), vyhodnocen Stalin s rozpaženýma rukama, který vypadal jako Kristus. Naštěstí se mezi sochaři proti afektované podobizně zvedla vlna odporu a na řadu přišel nebohý Švec.

Zdroj: oficiální zdroj

Tak pravil lid

Švec tvořil pod obrovským tlakem – k jeho návrhům se vyjadřoval kdekdo. Lidu se, když spatřil nákresy, nelíbilo, že se lidé na pomníku ohlížejí, představitelům komunistické strany zase připadal Stalin jako málo dominující. Řešilo se snad úplně všechno – proč stojí Stalin na západním břehu, když do Prahy symbolicky přišel od východu, proč není vyšší, jestli nepůsobí příliš (a nebo moc málo) vladařsky…Švec trpěl jako málokdo; problémy řešil alkoholem, čím dál častěji se stýkal s povětrnými ženštinami. Na jaře roku 1954 už to jeho manželka nemohla vydržet – spáchala sebevraždu.

Smrt kvůli poklopci

Na pomník se snášely rána za ranou. Ta nejhorší přišla, když v průběhu stavby roku 1953 zemřel Stalin. Ale stavělo se dál, vždyť sám ministr kultury Zdeněk Nejedlý řekl, že "od tohoto okamžiku říká ten pomník o Otci národů to nejdůležitější: Stalin žije věčně.“ Tři týdny před plánovaným slavnostním odhalením se opilý Švec vracel domů z jednoho divokého mejdanu. Následující historka není ověřená, ale je věrohodná. Taxikář mu měl říci, že z jednoho úhlu to vypadá, jako by rolnice sahala vědci na poklopec. Švec se vrátil domů, vypil další láhev alkoholu a otočil naplno kohoutky plynového sporáku. Ráno ho našli mrtvého.

Jeho smrt se stala státním tajemstvím – Šturmovi pokračovali dál a o tři týdny později byl monumentální pomník slavnostně odhalen veřejnosti. Novináři šíleli – stal se pro ně symbolem nového, mladého a úspěšného Československa. Pomník vážil celkem 17 tisíc tun a jeho výstavba přišla na 140 milionů korun.

Zdroj: oficiální zdroj

Rudý obr s dvoumetrovou botou

Na soše stála devítka postav. V čele obří Stalin, za ním vždy dvojice Čechoslovák a Sovět. Jednalo se o postavy revoluční třídy: za Československo tam byli dělník, rolnice, novátor a vojín, za Sovětský svaz pak dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec. Stalin držel v jedné ruce  knihu, druhou měl po napoleonovsku zastrčenou v plášti na prsou. Podstavec měl 15 metrů, stejně vysoké byly sochy. Na délku pomník měřil 22 metrů. Jen Stalinova bota měla dva metry!

Jak umírá pomník

Pomník si však nad Prahou nepobyl věčně, jak plánovala strana. Přišel rok 1956 a Nikita Chruščov odhalil, že Stalin si pěstoval kult osobnosti. Věrní českoslovenští soudruzi se zpočátku bránili ho odstranit, ale když na začátku roku 1962 přišel příkaz přímo z Moskvy, na změnu větru reagovali rychleji než korouhvička – už na podzim téhož roku byl pomník v naprosté tajnosti odstřelen.