Poprava Rudolfa Slánského byla nejpečlivěji zinscenovaným procesem

3. prosince 1952 byl komunisty popraven čelný komunistický politik Rudolf Slánský.

V Československu žilo jen málo fanatičtějších komunistů než Rudolf Slánský. Přesto ani on neušel oprátce v procesech 50. let. Proč ho vlastně komunisté popravili?

Rudolf Slánský se narodil a vyrůstal v rodině obchodníka. Původně se jmenoval Salzmann. Politicky se angažoval už během studií na plzeňském gymnáziu. Maturoval v roce 1920 a pak se úspěšně dostal na Vysokou školu obchodní v Praze. Tam se sblížil s marxistickou levicí v sociální demokracii a angažoval se mezi mládeží.

Patřil mezi zakládající členy KSČ, byl činný v Komsomolu a společně s dalšími pozdějšími exponenty Gottwaldova vedení zakládal radikálně levicové skupiny, které často kritizovalo spíš umírněné vedení strany v čele s Bohumírem Šmeralem. Do roku 1924 pracoval jako vedoucí zahraniční rubriky Rudého práva. V rámci rozptýlení skupiny mladých levých opozičníků jej vedení strany vyslalo do Ostravy, kde v různých stranických funkcích fungoval další tři roky. V roce 1926 se stal šéfredaktorem ostravského Dělnického deníku a následně byl zvolen krajským sekretářem. Téhož roku jej však jako exponenta levicové opozice stranické vedení přesunulo do Kladna.

Za věrnost odměnu

Když v letech 1928 a 1929 vrcholila krize v komunistické straně, přiklonil se na Gottwaldovu stranu. Když "gottwaldovci“ zvítězili, byl za věrnost odměněn členstvím v politbyru a ústředního výboru. Už v pouhých osmadvaceti letech se stal jedním z nejdůležitějších představitelů komunistické strany. Jako vedoucí organizačního oddělení měl na starosti především fungování stranického aparátu a styk s emisary Kominterny.

Polovůdce s mocí

V letech 1934 – 1935 během Gottwaldova nuceného exilu v Moskvě byli společně s Janem Švermou faktickými vůdci KSČ. Zatímco Šverma měl na starosti formulaci komunistické programatiky, Slánský řídil stranu po organizační stránce. Politika tohoto tandemu byla na přelomu let 1935 a1936 tvrdě kritizována Kominternou.

V letech 1938 – 1945 působil Slánský v rámci moskevského exilového vedení KSČ, kde patřil k nejužší stranické špičce. Na podzim 1944 byl společně s Janem Švermou vyslán na Slovensko, kde působil v hlavním štábu partyzánského hnutí. Osvědčil se. Po návratu do Československa se dostal na vrchol politické moci: stal se generálním tajemníkem KSČ. Současně byl členem předsednictva KSČ a poslancem Národního shromáždění. Jakožto "muž číslo dva“ v KSČ měl rozhodující podíl na úspěšném převzetí moci v únoru 1948 a také na následném vývoji.

Proces se připravuje

Na přelomu let 1950 a 1951 se začal připravovat československý politický proces s vedoucími komunisty. Měl odhalit pokud možná co největší protistranické spiknutí, které proniklo až do špiček KSČ. V souvislosti s probíhající kampaní proti sionismu a kosmopolitismu byla celá akce zaměřena výrazně proti Židům. Díky svému původu byl Rudolf Slánský jasným cílem. Kdo jiný než vysoce postavený Žid by mohl vést spiknutí proti světovému komunismu?

Nejdřív medaile, potom kriminál

Ještě 30. července 1951 Klement Gottwald udělil Slánskému Řád socialismu za výjimečné zásluhy. Den nato slavil Slánský padesátiny. Už o dva měsíce později však bylo všechno jinak. Na zasedání ÚV KSČ 6. září 1951 byl Slánský po závažných obviněních sesazen z funkce generálního tajemníka a dál měl působit už jen na pozici náměstka předsedy vlády. 23. listopadu 1951 byl Slánský zatčen.

Údajně budoval paralelní mocenské centrum ve straně a chtěl narušit proces změn v komunistickém Československu. Příprava procesu trvala další rok. Myslelo se na všechno – tým vyšetřovatelů vymyslel historku o spiknutí do sebemenších detailů. Slánský byl podroben řadě výslechů, ve vězení se dokonce pokusil o sebevraždu.

Proces jako křen

Pečlivě zinscenovaný "proces s protistátním a spikleneckým centrem“ začal 20. listopadu 1952 a po týdenním jednání soud vynesl rozsudky. Drtivá většina obžalovaných byla židovského původu - například London, Hajdů, Löbl, Margolius, Simone, Fischl a samozřejmě Slánský. Všichni věznění byli mučeni a museli se svou výpověď naučit nazpaměť. Před soudem ji pak už jen zopakovali.

Hlavním žalobcem největšího vykonstruovaného procesu v českých dějinách se stal Josef Urválek. Slánského  zastupoval advokát Vladimír Bartoš, ale moc mu nepomohl. Vlastně ani nesměl, byl to totiž placený agent StB. Slánský byl obžalován z těch nejtěžších zločinů proti státu: špionáže, velezrady, sabotáže a z prozrazení vojenského tajemství. Ke všem obviněním se přiznal.

Zabte Žida!

Atmosféru procesu mocně přiživoval tisk. Novináři proti obviněným štvali, jak mohli. Uveřejňovaly se dopisy, jejichž pisatelé požadovali pro Slánského ten nejtvrdší trest. Přišlo kolem deseti tisíc dopisů, ve kterých se neustále opakovaly fráze: "Všichni musí na provaz!“; "Utopte je jako kočky!“; "Je to banda zločinců!“ Obrovsky vzrostl i antisemitismus: "Hitler jich mnoho likvidoval, ale ještě jich bylo málo!“

Celkově bylo odsouzeno ke smrti oběšením 10 z celkových 13 obžalovaných. Slánského žádost o milost byla prezidentem Gottwaldem odmítnuta. Popraven byl 3. prosince 1952. Jeho popel byl tajně rozsypán někde za Prahou směrem na Mělník…