Svatá Barbora přeje milencům i dělostřelcům

Zdroj: oficiální zdroj

4. prosince má svátek Barbora. K jejímu dni patří spousta zvyklostí a tradic.

Svatá Barbora z Nikomédie byla mučednice. Modlili se k ní především dělostřelci, horníci a také lidé ohrožení vážnými nemocemi, například morem. Byla a je patronkou všech, kdo jsou v ohrožení života.

Přitom o ní víme jen velice málo. Žila za vlády císaře Galeria ve čtvrtém století našeho letopočtu. Zemřela zřejmě při pronásledování křesťanů kolem roku 305. Měla to být překrásná mladá dívka, která žila v maloasijském městě Nikomédie. Vyrůstala v rodině bohatého pohanského kupce. Aby ji ochránil před vlivem tehdy stále oblíbenějšího křesťanství, nechal ji zavřít do vysoké věže. Tam žila uvězněná po několik let, sice se vším luxusem, ale bez svobody. Vše se změnilo, když jí jako služebníka přidělili muže, který tajně vyznával křesťanství. Ten Barboru obrátil na víru.

Uřízlé prsy a useknutá hlava

Když se to dozvěděl její otec, popadl ho vztek a v amoku jí srazil mečem hlavu. Stihl ho za to okamžitý trest: z nebes vyšlehl blesk a prchlivého muže spálil na prach. V jiné verzi ji otec nechal brutálně mučit, aby jí tak donutil zříci se křesťanství. Mučení Barbory byla přítomna žena jménem Julie, která předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se Barboře všechny rány jako zázrakem zahojily. Soudce jí nechal mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal odříznout prsy. Nakonec ukončil život Barbory sám její otec, který jí setnul mečem hlavu. I v této legendě ho za to stihl trest v podobě blesku.

Zdroj: oficiální zdroj

Z této legendy vychází všechny pohádky, v nichž je zakletá princezna uvězněná ve vysoké věži, odkud ji může vysvobodit jen dobrý muž s čistým srdcem.

Svatá Barbora bývá uctívaná jako patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků a také jako ochránkyně proti smrti bleskem za bouřky.

Příprava barborky

Rozkvetlé větvičky barborky přímo se světicí nesouvisí. Tato tradice jen využívá přírodního paradoxu, kdy 20 dní před Štědrým dnem uřezané větvičky třešní nebo višní do Vánoc vykvetou. Barborky symbolizují naději, že se konečně láme zima a připomínají radost ze slunovratu. Kromě toho se traduje, že když dívce včas vykvetou, do roka a do dne se vdá. Rozkvete tedy stejně jako větvička.

Tato tradice je prastará. Pochází zřejmě ze starého Izraele. Objevuje se už v apokryfních evangeliích. V nich se lze dočíst, že snoubence pro Pannu Marii vybrali kněží jeruzalémského chrámu podle toho, čí snítka vložená do vody vyrašila první.

Dnes přijde Barborka, děti!

V dřívějších dobách se svátek sv. Barbory slavil mnohem výrazněji než dnes. Dokonce po vesnicích chodila typická postava štíhlé dlouhovlasé dívky v dlouhém hávu. Ta obcházela ves se zpěvem a modlitbami v předvečer svátku, tedy 3. prosince. Klepala metlou na okno a zvonila, aby jí otevřeli. Hodným dětem rozdávala z košíku ovoce a ořechy, darebáky proutěnou metlou potrestala.

V našich zemích se kult svaté Barbory šířil zejména díky Chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Kde jinde by mohla mít chrám, než ve městě, kde se ve středověku těžilo stříbro?