Psychologie rukojmí: naději střídá beznaděj

Stanete-li se rukojmím, snažte se se svým věznitelem co nejvíce spolupracovat. Čekejte na pomoc.

Aby si pachatelé brali rukojmí, není v Česku příliš běžné. Ve středu přepadl lupič banku v Novodvorské ulici v Praze 4. Situaci sledujeme ON-LINE.

Pocity rukojmí se odvíjejí zhruba v pěti etapách. "Nejkratší fází je šok, kdy rukojmí zpočátku nemůže uvěřit, co se stalo, myslí si, že je to jen zlý sen,“ řekla tn.cz policejní psycholožka Ludmila Čírtková.

Ve třetí fázi nastupuje smíření se situací a snaha zjistit, co se vlastně stalo.

Další dvě fáze jsou běžnější u dlouhodobých rukojmí. "Dlouhodobě držení rukojmí balancují mezi nadějí a beznadějí," popsala jejich pocity psycholožka. Často si myslí, že pokusy o jejich záchranu trvají příliš dlouho. Poté přichází fáze smíření se se situací a čekání na osvobození.

Čírtková rukojmím radí, aby se nesnažili o hrdinství. "Zachovejte klid. Nevyvolávejte zbytečně konflikty. Se svým věznitelem co nejvíce kooperujte,“ řekla policejní psycholožka.

V souvislosti s rukojmími je často zmiňován takzvaný Stockholmský syndrom, kdy rukojmí spíše sympatizují se svým věznitelem než s možnými zachránci. "Tento pocit je běžný spíše u dlouhodobých rukojmí, kteří nemají kontakt s okolním světem a jediným zdrojem informací je pro ně jejich trýznitel,“ vysvětlila Čírtková.