Mráz oživuje již skoro mrtvé venkovní "zimáky"

Někde padají mantinely, přesto se na vesnicích bruslí o sto šest.

Jako byste se vrátili v čase o několik desítek let dozadu. Tak to teď vypadá v mnoha vesnicích a obcích po celé republice. Místní nadšenci totiž využívají tuhé zimy a vrací život na letité přírodní zimní stadiony.

Venku sice mrzne až praští, bruslit na rybnících se ale pořádně nedá. „Napadal do toho sníh a zmrzlo to, takže to ani nejde odhrabat,“ říká například činovník Sokola Okříšky na Třebíčsku Milan Dvořák. A tak tu, stejně jako v desítkách jiných obcí na Vysočině a stovkách po celé republice, vrací život desítky let starému hokejovému areálu pod širým nebem.

Obyvatelé velkých měst, zmlsaní bruslením v krytých a mnohdy i klimatizovaných halách, možná ohrnou nos, ve vsích si ale dřevených vzpomínek na doby dávno minulé cení.

„Stará se tu o to tak šest lidí, kteří jsou tu někdy od rána do večera, aby se dalo bruslit,“ dodává pro změnu Zdeněk Peštál ze Sokola Brtnice na Jihlavsku.

Obě obce od sebe dělí asi deset kilometrů, jedno ale mají společné: ze všech sil se snaží udržet při životě chátrající areály pro bruslaře. Mantinely mnohde postrádají svou typicky bílou barvu, jinde jsou pospravované dřevěnými nebo sololitovými deskami, svou základní roli ale splňují. „Děláme to pro lidi. O bruslení je tu velký zájem,“ shodují se Peštál i Dvořák.

Přírodní kluziště tu přitom vzniká jen díky tomu, že se najde pár nadšenců, kteří ve dne i v noci běhají s hadicí a stříkají led. A když nachumelí, jdou jej ještě shrabat. „Led nám pomáhají dělat dobrovolní hasiči. Stříkačkou nám udělají základ plochy,“ pochvaluje se Milan Dvořák z Okříšek. I tak to ale trvá minimálně tři až čtyři dny, než se dá na led vyjet v bruslích. „A pak už záleží jen na počasí, jak dlouho to vydrží. Někdy pár dní, ale letos už držíme led měsíc,“ je spokojen Dvořák.

Na víc se ale jeho klub nezmůže – nejsou peníze. I proto stadion vypadá tak, jak vypadá. „Přes den je tu otevřeno pro veřejnost, bruslit tu může kdo chce a dokonce zadarmo. Nemáme na to ještě platit někoho, kdo by vybíral vstupné,“ shodují se v Okříškách i v Brtnici. Platí tedy jen ti, kdo si chtějí led pronajmout večer. „Účtujeme si tři sta korun za hodinu na náklady za světlo a kabiny,“ vysvětluje Dvořák, podle něhož klub za zimu vynaloží na provoz stadionu asi pět tisíc korun.

Jako z jiného světa v kontrastu s Okříškami nebo Brtnicí tak vypadá zimní stadionek v nedalekých Pokojovicích na Třebíčsku. I tady mají přírodní kluziště, mantinely ale vypadají jako nové a sníh tu z ledu dokonce odhrabuje rolba. „Koupili jsme ji letos,“ chlubí se starosta Pokojovic Libor Pekárek.

O stadion se tu spolu s obcí starají místní hokejisté, kteří hrají okresní přebor. „Náklady na provoz stadionu jsou kolem padesáti tisíc ročně. Na tak malou obec je to hodně, ale zase stadion dokážeme zvelebovat,“ dodává starosta. I tady mají lidé přes den vstup zdarma. A navíc mají přírodní zimní stadiony ještě jednu výhodu – neproboří se na nich pod vámi led.