Recenze: Prokletý ostrov je depresivní návštěva blázince

Nový film Martina Scorseseho balancuje na hraně detektivky, hororu a thrilleru.

Napínavých detektivek ze staré školy se v poslední době už moc neobjevuje. Asi vyšly z módy. Koneckonců i Sherlock Holmes vyměnil deduktivní metody za rychlou pěst a kaskadérské kousky.

O to víc nový počin režisérského matadora Martina Scorseseho (Letec, Skrytá identita, Zuřící býk) potěší všechny, kteří nechtějí koukat na detektivy, kteří nejdřív střílí a teprve pak kladou otázky. Prokletý ostrov totiž nesází na digitální krev ani na laciná cukrátka pro oči.

Místo toho se tu atmosféra buduje pěkně pomalu záběry na rozeklané skály, vysoké zdi s ostnatým drátem a pohledy do tváří dozorců, kteří se tváří podobně přívětivě jako pitbul, kterému jste právě sebrali jeho oblíbenou hračku.

Leonardo DiCaprio alias federální maršál Teddy Daniels přijíždí se svým novým parťákem do depresivní léčebny pro psychicky nemocné zločince, aby vypátral uprchlou pacientku Rachel, která utopila své tři děti v jezeře za domem. Ústav je umístěn na izolovaném ostrově a je tak skoro vyloučené, že by odsud někdo utekl bez pomoci.

Hned po příjezdu se proti maršálovi postaví vedoucí lékař léčebny, který hází oběma vyšetřovatelům klacky pod nohy. Posléze se ukáže, že Teddy Daniels má na ostrově i jiné zájmy než jen dopadení uprchlé vražedkyně.

Pak se do toho zamíchají pokusy na lidech, děsivé sny, přízraky i hrdinova temná minulost z dob, kdy bojoval s nacisty. A celé to spěje k rozuzlení, které sice není úplným šokem, ale ty přemýšlivější donutí si to celé sjet ještě jednou.

Prokletému ostrovu hodně pomáhají i herecké výkony. Leonardo DiCaprio znovu dokazuje, že už dávno není jen hezká tvářička táhnoucí v době Titaniku davy puberťaček, Mark Ruffalo je jeho důstojným parťákem a Ben Kingsley jako záhadný doktor Cawley dokazuje, že také ještě nepatří do hereckého důchodu.

Obrovský díl práce odvádí atmosféra, která je správně depresivní a tísnivá a dobře divákovi navozuje pocit, že "tam" opravdu je. Škoda jen trochu překombinovaného scénaře, ve kterém i chvilka nepozornosti může znamenat, že se nitky příběhu nevratně rozutečou do všech stran.