V Česku je až 40 tisíc týraných dětí. PŘÍBĚHY

Aktualizováno 08:28, 24. 3. 2010 24. 3. 2010, 00:00

Soud v Brně poslal matku za týrání syna na 32 měsíců do vězení. Jen málo případů týrání se ale podaří dotáhnout do konce.

Malý Tomášek zažil během svého života hlavně týrání. Jeho utrpení vyvrcholilo na podzim roku 2008, když ho jeho vlastní matka postavila do vroucí vody a držela ho tam tak dlouho, až mu lékaři museli amputovat článek prstu a chlapec musel strávit více než měsíc na jednotce intenzivní péče. Dnes čtyřletý Tomášek měl popáleniny až do výšky ponožek.

Jeho matku v pondělí poslal soud do vězení na 32 měsíců. Malý Tomášek nyní žije u své babičky a daří se mu dobře. Alespoň v rámci možností. Jeho utrpení ale ještě neskončilo - dítě bude muset podstoupit ještě několik operací.

Dvaadvacetiletá matka se oháněla tvrzením, že její syn si do vody vlezl sám. To ale u soudu vyvrátili odborní znalci. "Hranice popálení obou nohou byla rovná a jasná. Pokud by dítě do vody vlezlo samo, bylo by poškození nohou odlišné. Pokud by do vody spadlo, mělo by popáleniny i na jiných částech těla než pouze na nohou," uvedl ve zdůvodnění rozsudku předseda senátu Petr Schlagmann.

Podívejte se na reportáž o případu:

Matka přitom týrala svého syna už od malička. Jako kojence jej nedostatečně krmila a přebalovala, aby nekřičel, přelepila mu ústa leukoplastí. Tahala ho za vlasy, za uši, surově ho bila. Na to, že je Tomáš týraný, upozorňovala jeho babička už od roku 2007. Až když se dozvěděla o vážném popálení, popadala na svoji dceru trestní oznámení a případem se konečně začaly zabývat úřady. Požádala i soud, aby jí Tomáška svěřil do péče. Uspěla až dva měsíce po popálení chlapce.

"Myslím, že dcera Tomáška týrala už od narození, byla na něj hrubá, nestarala se o něj. Dva roky jsem na to upozorňovala úředníky, ale zbytečně," tvrdí babička. Pomohla jí až Nadace Naše dítě, která ženě okamžitě poskytla právní pomoc. Navíc celou situaci s babičkou několikrát probrali, projednávali postup. "Rodině jsme pomohli i finančně, například jsme zaplatili fakturu za léčebné výlohy nebo pobyt v lázních," uvedla ředitelka nadace Zuzana Baudyšová.

Je to jen špička ledovce

Podle odborníků, kteří se problematikou týrání a zneužívání dětí dlouhodobě zabývají, jsou týrány jedno až dvě procenta všech dětí. Nezáleží na kontinentu, zemi, životních podmínkách. "V Česku to pak odpovídá 20 až 40 tisícům dětí," uvedla Baudyšová.

Bohužel případů, které jsou rozkryty a začnou se jimi zabývat úřady, je výrazně méně. V roce 2007 evidovalo ministerstvo práce a sociálních věcí 1884 týraných a zneužívaných dětí, o rok později to bylo 1978 dětí.

Věková struktura týraných a zneužívaných dětí v Česku v roce 2008 (zdroj Nadace Naše dítě):

Sociální prostředí dětí týraných a zneužívaných v Česku v roce 2008 (zdroj Nadace Naše dítě):

"Většina případů se odehrává za zavřenými dvěřmi, proto je hrozně těžké týrání odhalit. Navíc se do statistiky nedostanou děti, které jsou svědky domácího násilí na jednom z rodičů. Přestože ony samy nejsou cílem útoků, i tady se dá hovořit o psychickém týrání," popsala Baudyšová. Nejčastěji je tyranem někdo z rodiny, ať už vlastní rodiče, nebo nevlastní otec či matka.

Poslechněte si rozhovor s ředitelkou Nadace Naše dítě Zuzanou Baudyšovou:

Pět případů, ze kterých mrazí. (zdroj Fond ohrožených dětí)

Po rozvodu byl starší dvanáctiletý chlapec svěřen do péče otce, mladší do péče matky. Otec syna za každou horší známku než dvojku trestal výpraskem, který obvykle odkládal až na neděli - prý aby byl klidný. Chlapec byl školou hodnocen jako hodný, chytrý a snaživý žák, měl však velkou trému až hrůzu z každé písemky či zkoušení a dělal pak zbytečné chyby. Z obavy před trestem chlapec jednou zatajil čtyřku z hudební nauky. Otec se o tom dozvěděl na třídní schůzce a syna surově zbil hned po návratu domů. Když byl chlapec na víkend u matky, všimla si podlitin po celém jeho těle a zašla s ním k lékaři i na sociální péči. Chlapec byl ihned předběžným opatřením svěřen do její výchovy, proti otci bylo zahájeno trestní stíhání. Hájil se tím, že sledoval jen dobro syna, chtěl ho řádně vychovat a údajně se s ním na systému trestů a odměn dohodl. Podle znaleckého posudku z oboru psychologie mělo jednání otce za následek těžkou neurotizaci dítěte. Tato porucha osobnosti bude pravděpodobně přetrvávat i v dospělosti. Odkládání trestů znalec hodnotil jako psychické týrání. Otec byl uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.

Sociální asistentka v Litoměřicích sledovala rodinu se čtyřmi dětmi ve věku šesti, čtyř, dvou a jednoho roku. Přes domluvy i nabídku pomoci vždy našla děti ve stejném stavu - hladové, špinavé a zanedbané. Čtyřletý chlapec při většině návštěv spal na promočené a ledové matraci od pasu dolů nahý, dvouletý opakovaně nalezen ve sportovním kočárku přikrytý i přes hlavu těžkou dekou, roční holčička vždy nehybně ležela v hlubokém kočárku. V bytě byl stále veliký nepořádek, silně zakouřeno, z jídla maximálně chleba. Matka prý dětem vaří hodně sladký čaj, aby nekřičely hlady. Když se do dvou měsíců situace nezlepšila, byly děti za účasti policie rodině odebrány a umístěny v ústavní péči. Asistentka podala na rodiče trestní oznámení. K odebrání dětí by pravděpodobně došlo již dříve, avšak dle lékařské zprávy bylo vše v pořádku. Nyní jsou již všichni sourozenci společně v pěstounské rodině, kde výborně prospívají.

Matka sedmi dětí střídala nejen své životní druhy a otce svých dětí, ale i bydliště. Při posledním stěhování zatajila své nejmladší dítě, šestiletého chlapce, kterého zavřela v kůlně a soustavným bitím a hladověním ho přivedla do tak těžkého stavu, že dítě krátce po převozu do nemocnice zemřelo na rozsáhlý subdurální hematom (nitrolební krvácení). Byla sice odsouzena, ale kvůli novému těhotenství jí byl výkon trestu přerušen a vrátila se domů, aniž by byla zajištěna ochrana zbývajících dětí, které byly ponechány v její péči.

Pobočka Fondu ohrožených dětí získala poznatek o týrání devítiletého chlapce postiženého Downovým syndromem. Sousedé uváděli, že matka na něj často křičí a vulgárně mu nadává, jsou slyšet údery a pak nářek dítěte, který se někdy mění ve skřeky a vytí. Jindy je v bytě úplné ticho, takže sousedé mají podezření, že matka dává synovi nadměrné množství uklidňujících léků. Asistentky se při návštěvě přesvědčily, že matka skutečně chlapci velmi hrubě nadává, neboť to bylo za dveřmi zřetelně slyšet. Ačkoli matka odmítala do bytu kohokoli vpouštět, pracovnicím fondu otevřela a žádala je o pomoc. V noci prý k ní do bytu lezou policajti a cikáni a ji i jejího syna týrají a zneužívají. Chlapec na její výzvu ochotně ukazoval modřiny na těle. Matka s chlapcem téměř nechodila ven, pouze ho někdy vodila do školky pro postižené děti. Ríša je ve školce spokojený, avšak když pro něj přijde matka, projevuje velký strach a odmítá s ní odejít. Také v době, kdy před třemi lety byl matce navrácen z dětského domova, nechtěl k ní vůbec jít a držel se za zárubeň dveří. Ríša byl matce vrácen, přestože všechny její starší děti jí byly odebrány. Poslední dva synové dokonce sami přišli na OPD prosit, aby je dali do dětského domova, že už to doma nemohou vydržet. Protože jsme pojali podezření, že matka není duševně zcela zdráva a že to, co podle ní mají dělat cizí vetřelci, provádí sama, požádali Fond ohrožených dětí příslušné úřady o urychlené odebrání chlapce z rodiny. Po jistém váhání bylo návrhu vyhověno, soud však návrh zamítl. Proti tomu naše asistentky okamžitě protestovaly a požádaly opatrovnickou soudkyni, aby se sama přišla přesvědčit, v jakých podmínkách dítě žije. Ta návrhu vyhověla a chlapce navštívila, spolu s vedoucí sociálního referátu a vedoucí orgánu péče o dítě. Poté, kdy na vlastní uši slyšely řev matky a stížnosti sousedů, podalo OPD dne 17. 4. 2000 znovu návrh na předběžné opatření, kterému bylo tentokrát vyhověno. Pro Ríšu znamenalo umístění do známého prostředí dětského domova skutečnou záchranu.

Šťastně dopadl případ čtrnáctileté dívky, svěřené do výchovy manžela matky poté, kdy matka nebyla schopna o ni pro psychiatrické onemocnění pečovat. Otčím ji však začal od dvanácti let sexuálně obtěžovat. Vždy večer přicházel do jejího pokoje, osahával ji a ujišťoval, že jednou budou žít jako muž a žena, že si na ni počká. Dívka se bála nejen budoucnosti, ale i každého dalšího večera. Jen v náznacích si postěžovala bratru matky, který se obrátil na brněnskou pobočku Fondu ohrožených dětí. Šetřením bylo podezření potvrzeno, proto fond požádal okresní úřad o předběžné opatření na svěření dívky do péče matčina bratra, který věc oznámil a nechtěl, aby neteř skončila v ústavu. OPD i soud našemu návrhu vyhověli, a tak vzápětí po oznámení už mohla dívka klidně usínat.

Jak pomoci týraným dětem?
- Nenechávejte si své poznatky o špatném zacházení s dítětem pro sebe. Situace je obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí, malým dětem jde často o život.

-Je-li to možné, zeptejte se dítěte, jestli ho něco netrápí, jestli mu někdo neubližuje, zda a jak mu můžete pomoci.

-Nasvědčují-li zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutno učinit neodkladně oznámení policii. Prověřují se i anonymní oznámení. Informujte též orgán péče o dítě, příp. i některou nestátní organizaci, třeba Fond ohrožených dětí nebo nadaci Naše dítě.

-Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, příp. i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a péči o dítě.

-Odmítá-li se dítě vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.

-Nevíte-li si rady, kontaktujte odborníky a ujistěte se, zda situace, kterou sledujete je, anebo není normální.

kor, TN.cz