Unikátní galerie starostů v Pelhřimově očekává nový přírůstek

Unikátní galerií obrazů všech starostů města se mohou pochlubit v Pelhřimově.

Celkem jedenadvacet portrétních obrazů přestavitelů města od roku 1848 až do dneška čítá galerie, kterou se může pochlubit pelhřimovské muzeum. Tradici malování jejich obrazů tu nenarušilo ani čtyřicet let komunistické nadvlády.

"Právě tím je naše galerie unikátní. Socialističtí představitelé se obvykle potrétovat nenechávali," vysvětluje zástupce ředitele pelhřimovského muzea Vysočiny Lubomír Anděl. V Pelhřimově si ale portrét nechalo namalovat i všech deset komunistických potentátů, díky čemuž má město k dospozici portréty všech představitelů města. "Je tu například i předseda MNV, kterého v roce 1968 po čistkách vyhodili," ukazuje Anděl na jeden z unikátních obrazů.

ČTĚTE TAKÉ:

Hvězdy Premier League se portrétovaly. Vydělaly milion

Vůbec prvním starostou Pelhřimova, který se nechal portrétovat, byl v roce 1848 zvolený Frrantišel Kralert. A po něm dalších dvacet mužů z radnice. "Tradice vznikla zároveň se vznikem samospráv měst a zavedením starostenského úřadu," říká současný starosta Pelhřimova Leopold Bambula. Až mu na podzim skončí mandát, bude v galerii s pořadovým číslem 22 viset i on.

"Obraz pana starosty právě maluji. Bohužel nemá čas mi pravidelně sedět, tak maluji podle fotografie," říká pelhřimovský malíř a restaurátor Jaroslav Benda. Jeho umění je přitom vyhlášené široko daleko. Restauroval i umělecká díla z Pražského hradu či Chrámu Svatého Víta.

Sám starosta Bambula se prý ale ve společnosti malovaných mužů bude cítit zvláštně. "S mým předchůdcem Březinou jsme jediní, kdo nenosí vousy nebo knír, takže tu budu vlastně za takového holobrádka," směje se Bambula.

Unikátní pelhřimovská galerie obrazů má přitom zvláštní osud. Obrazy totiž podle tradice vždy měly viset v zasedacím sále městské rady. Po komunistickém převratu  v roce 1948 ale všechny portréty předchozích "pánů" města zmizely v depozitáři pelhřimovského muzea a na zdech radnice je nahradily obrazy socialistických předsedů.

K další výměně pak došlo v roce 1989, kdy pro změnu v muzeu skončili "soudruzi" a do historické budovy radnice se vrátili starostové z dob před únorovým pučem.

Nakonec se ale možná všech nyní už dvaadvacet portrétů přece jen sejde v jedné místnosti. Obrazy se už totiž do radniční zasedačky nevejdou a tak město hledá vhodné prostory, kde celou galerii vystavit. "A vůbec bych se nebránil tomu, aby tam byli i socialističtí představitelé. Prostě patřili k historii města a navíc jsou součástí této výjimečné sbírky," dodává Bambula.