Definitivní odchody z politiky aneb sebevraždy potentátů

Konec politické kariéry pro některé jedince znamenal zároveň konec smyslu jejich života.

Česká republika v poslední době prochází velkými politickými změnami. Voliči svými preferenčními hlasy do značné míry ovlivnili složení politické scény a řada potentátů si musela či v nejbližší době bude muset sbalit fidlátka a začít se živit v nějakém jiném oboru.

Zatím to vypadá, že se s vývojem situace odcházející politici smířili víceméně v pohodě. Rezignující Paroubek sice měl trochu nezdravou barvu, ale jeho odchod z funkce označují za důstojný i jeho političtí rivalové. 

Ne každý politik se ale se stresovými situacemi umí vyrovnat tak v klidu, jako se to daří českým politickým špičkám. Mnoho lidí z této branže na sklonku své politické kariéry spáchalo sebevraždu. Jen málo z nich k tomu bylo dohnáno soukromými problémy. Za většinou politických sebevražd je korupce nebo morální skandál.

Komu to vadí, ať odejde

Když 22.ledna 1987 svolal pennsylvánský správce státního pokladu Robert Dwyer tiskovou konferenci, nikdo netušil, jak tragicky skončí. Zkorumpovaný politik, kterému za velkou úplatkářskou aféru hrozilo neuvěřitelných 55 let vězení, měl druhý den nastoupit do vězení. Po krátkém projevu si zavolal své tři asistenty a předal jim obálky. V jedné byl dopis na rozloučenou pro jeho ženu, ve druhé karta dárce orgánů a další související materiály, ve třetí dopis čerstvému pennsylvánskému guvernérovi.

Poté sáhl do připraveného papírového sáčku, vytáhl z něj revolver Magnum a vyzval všechny, kterým by mohl následující pohled na něj vadit, ať opustí místnost. Lidé z jeho okolí se ho snažili od jeho činu odradit. Dwyer byl ale rozhodnutý a přímo před pěti televizními kamerami si vložil hlaveň do úst a stiskl spoušť.

Záznam celé události můžete vidět na tomto videu. Upozorňujeme, že záběry jsou skutečně drastické.

Tragédie japonské rodiny

Japonci si tradičně velmi potrpí na morálku a ten, kdo zklame, by měl nést maximální zodpovědnost. Už staří samurajové, když byli obviněni ze závažnějšího poklesku nebo třeba jen chtěli vyjádřit nesouhlas s nemorálním chováním svého pána, páchali rituální sebevraždu seppuku (občas nepříliš správně nazývanou harakiri). I když forma rituální sebevraždy byla v Japonsku už dávno zakázána, na život si tam vysoce postavení lidé sahají velmi často.

Loni to byl například bývalý ministr financí Šoiči Nakagava. Ten musel odstoupit ze své funkce, když se na jedné konferenci objevil silně podnapilý, usínal a mluvil nezřetelně. Na podzim se pak nedařilo ani jeho straně, ani jemu samotnému a po 25 letech musel parlament opustit. Nedlouho poté spáchal sebevraždu ve svém tokijském bytě. Zopakoval se tak osud jeho otce, Ičiro Nakagavy, který byl také ministrem japonské vlády a v roce 1983 se oběsil ve svém hotelovém pokoji.

Další sebevraždy politiků

Sergej Achromejev, sovětský maršál, se oběsil v roce 1991