Pozor v luzích a hájích, řádí tu cizokrajní zabijáci

Ochránci přírody někdy dokážou svou dobře míněnou snahou přírodě pěkně zavařit.

Abychom vás hned na počátku uklidnili – nemusíte se bát, že byste v Česku běžne narazili na volně pobíhající tygry, hady škrtiče či prudce jedovaté pavouky. Takový zabiják totiž vůbec nemusí ohrožovat člověka a přesto velmi škodí – tím, že zabíjí jiné živočichy. Typickým příkladem je třeba norek americký.

Ten se u nás choval dříve pouze v zajetí. Po roce 1989 ale mnoho lidí dostalo v restitucích norčí farmy, a protože se tímto byznysem nechtěli zabývat, norky vypustili do volné přírody. Ruku v ruce s nimi zafungovali i ochránci přírody. Aniž by domysleli, co to pro přírodu může znamenat, tajně vnikali do farem a vypouštěli norky po stovkách. Naprostá většina takto "osvobozených" zvířat pomřela. Norci nikdy nepoznali nic než klec a misku s krmivem, takže nebyli schopni se uživit.

Hubí raky, užovky i zdejší norky

Část se jich ale přizpůsobila a začala se rychle množit. Takřka všude jsou s nimi problémy, protože narušili přirozený koloběh v přírodě a vyhubili (nebo značně omezili) původní živočišné druhy – buď tím, že jim vyjedli potravu, nebo se krmili přímo jimi. Takto například na Křivoklátsku doplatila na norčí populaci užovka podplamatá, kriticky ohrožený druh.

V potocích, kde se vyskytují některé ohrožené druhy raků, dokáže masožravý norek také napáchat pořádnou škodu. Požírá také živočichy, kteří se podílejí na čištění řek a potoků – takže kvůli němu jsou vodní toky špinavější. A na jeho agresívní přístup k životu doplatil i zde dosud žijící a nyní takřka vyhubený norek evropský.

Norek ale samozřejmě působí i přímou škodu lidem. Likviduje kachní chovy či plení rybníky, na kterých se provozuje sportovní či rybniční rybářství. Vyskytla se i řada případů, kdy norek nakažený vzteklinou pokousal rybáře.

Podobným způsobem – masivním vypouštěním do přírody – se přemnožila i nutrie. S ní ovšem tak velké problémy nejsou, protože je býložravec, a tudíž ovlivňuje místní faunu jen minimálně. Může ale například sežrat krmivo pro bažanty nebo narušit břehy řek svými tunely.

Myslivci mají přitom dost svázané ruce legislativou. Povolení k odstřelu norků či nutrií má jen velmi malá část myslivců, tzv. myslivecká stráž. Situace se proto do budoucna může ještě zhoršit.

Krasavec, který zraňuje

Agresivně se ale nechovají jen zvířata. Když byl do našich zemí roku 1862 dovezena rostlina bolševník velkolepý, měla se stát okrasou zámeckého parku v Kynžvartu. Realita? Během několika let se z bolševníku stal obtížný plevel. Je to jeden z nejagresívnějších druhů, který zastíní a zničí veškeré ostatní rostliny kolem sebe a velmi těžko se proti němu bojuje (jeho kořenový systém jde například až tři metry do hloubky, na jedné rostlině vyrůstá až 100 tisíc semen a jejich klíčivost je až 12 let). Navíc je lidem velmi nebezpečný, způsobuje vážná kožní poranění. Pokud dojde k popálení na větší ploše kůže u malého dítěte, dokonce může hrozit i smrt.

Netýkavku žláznatou znají zejména rybáři a vodáci, roste totiž předevšim na březích řek. Protože je vysoká a má velké listy, zastíní všechnu vegetaci pod sebou a ta brzy uhyne. Plody jsou pukavé, takže když semena dozrají, jsou vystřelena a unášena vodou na nová stanoviště. U nás se s ní ochranáři umějí poprat. Problémem ale je, že v Německu je považována za okrasnou rostlinu a její výskyt se nijak neomezuje. Semena pak po vodě doplují do Česka, kde se znovu šíří do oblastí, odkud už byla netýkavka vymýcena. A situaci příliš nepomáhají ani záplavy, které pomohou rostlinu odnést i mnohem hlouběji do lesů a luk.

Netýkavka není člověku nebezpečná, ale vytlačuje ze svého okolí původní druhy. Tam, kde dříve rostlo u řeky například divoké maliní nebo ostružiní, jsou dnes obří plantáže netýkavky, která člověku žádný užitek nepřináší.

Teplo vábí další druhy

Vlivem klimatických změn se k nám dostávají i další druhy zvířat či rostlin, které původně obývaly jižnější polohy. Například křižák pruhovaný je pavouk tropický, který u nás zdomácněl. Loví především kobylky, o mušky a další létající hmyz nemá valný zájem. Jde o jedovatého zabijáka, kterého se ale lidé nemusejí vůbec bát. Tento drobný pavouček (samice měří 15 mm, samec jen cca 4-6 mm) totiž nedokáže lidskou kůži vůbec prokousnout.

Nebezpečnější už je zápřednice jedovatá – v podstatě jeden z nejjedovatějších pavouků v Česku, který k nám také docestoval z teplých krajů. Ani od něj většinou nehrozí smrt (ta může nastat jen u kojenců nebo zesláblých jedinců) . Kousnutí je ale velmi bolestivé, místo okolo pokousání dočasně ochrne a člověk několik hodin trpí horečkou. Následky ale nemají dlouhého trvání, do 24 hodin je člověk zase v pořádku.

Teplo láká i větší predátory, například stále častěji se na území naší republiky setkáváme se šakalem obecným. Ten se k nám stěhuje z jihu a mnohdy sebou přináší vzteklinu. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že ve svém novém teritoriu zlikviduje veškerou konkurenci, například kuny a lišky. Na člověka toto zvíře prakticky nikdy neútočí, škodu ale často napáchá vykrádáním kurníků.

Křídlatce je nutno přistřihnout křidélka

Velké problémy způsobuje naší zemi křídlatka (jak česká, tak japonská). Tato houževnatá rostlina, která se občas pěstovala jako okrasná, se při povodních v roce 1997 masivně rozšířila a ochránci přírody jsou z ní na infarkt. Ujme se totiž kdekoliv, k zakořenění jí stačí pětigramový oddenek a v krátké době vyhubí všechny rostliny ve svém okolí. Díky oddenkovému systému vytváří někdy i kilometrové pásy podél řek a v tom je největší problém. Zlikvidováním původní vegetace totiž vyhynou i živočichové, kteří s původní flórou žili v symbióze.

Jak proti klíněnce? Sběrem listí

Klíněnka jírovcová je hmyz, který napadá listy jírovce. Její larvy doslova "vyžerou" listovou hmotu a oslabí strom natolik, že je náchylný k mnoha dalším chorobám. Nejefektivnějším způsobem boje je přitom sběr napadeného listí. Postřik není levný a hlavně je nutné jím ošetřit všechny stromy v okolí, protože hmyz snadno přeletí na další sousední jírovce. Proto se dobrovolníci často pouštějí do sběru listí, které se pak tepelně likviduje.

Někdy nezbývá než vetřelce přijmout

Člověk má ve většině případů vlastně jen dvě možnosti. Buď se aktivně pustí do likvidace nežádoucích živočišných a rostlinných druhů a vrátí přírodě její původní tvář, nebo rezignuje a nového vetřelce přijme i za cenu, že na to doplatí původní místní druhy. Náklady na boj s cizokrajnými zabijáky jsou totiž někdy neúměrně vysoké, takže vyrovnávání způsobených škod nakonec může vyjít levněji než prevence.