VIDEO: Podívali jsme se do útrob bombardéru B-52. Je to anděl smrti

Spisovatel Jan Balabán kdysi nazval americký bombardér B-52 Stratofortress “hrozným andělem, který bděl nad naší budoucností“. Vystihl podstatu toho monstrózního stroje zcela dokonale.

Strategický bombardér B-52 má ale nejrůznějších přezdívek víc. Oficiálně se mu říká Stratofortress – neboli stratosférická pevnost. Naráží se tím jednak na obrovskou výšku, v níže je letoun schopen operovat (téměř 15 tisíc metrů) a také jeho neuvěřitelnou schopnost odolávat poškození a současně se bránit.

Výzbroj těchto letadel se sice měnila a vyvíjela, ale vždy byla impozantní. Standardně měly B-52 na palubě jeden 20 mm kanón Vulcan ve věži na ocase a čtyři .50 kulometná hnízda složená vždy ze čtyř hlavní. Stratofortress je však především bombardérem – vejde se do ní impozantních 31 500 kilogramů bomb nebo raket.

Velký tlustý odporný chlápek

Možná ještě lepší přezdívku mají B-52 řady H. Těm se říká BUFF – což znamená něco jako nabušenec. Toto označení je složeno ze čtyř písmen, která mají označovat základní vlastnosti letounu: Big Ugly Fat Fellow – velký hnusný tlustý chlápek. Stratofortress je totiž opravdu neskutečně obrovské letadlo. Nedá se sice co do velikosti srovnávat s opravdovými kolosy, jako je například nákladní C-5 Galaxy nebo moderními Airbusy, ale i tak je impozantní. Na délku měří 48,56 metru, jeho křídla mají rozpětí 56,39 metru.

Je vysoký jako čtyřpatrový dům – v nejvyšším místě byste B-52 naměřili 12,29 metru! Přesto to není žádný šnek. Když se motory rozjedou naplno, může Stratofortress zrychlit až na 0,91 Machu. Navíc se ve vzduchu udrží pozoruhodně dlouho, vejde se do něj 181 tisíc litrů paliva, navíc může tankovat za letu. Podle slov pilota, který má s B-52 nalétané stovky hodin, trval rekordní let bez přistání kolem 40 hodin!

Létající pevnost v boji

Zpočátku byly letouny B-52 určené k útokům z velké výšky. Vojenští stratégové pro ně měli jako hlavní úkol vymyšlené bombardování z co největší výšky. Odtamtud měly svrhávat konvenční nebo jaderné pumy na nepřátelské území, samy bezpečně daleko od protiletadlových kulometů a kanónů. Pod ochranou stíhaček a ve velkých svazech měly být zcela nezasažitelné. Jenže vyvíjely se nejen bombardéry, ale také protizbraně, především raketové systémy.

Proto musely i obří B-52 přijít s novou taktikou, která je přiblížila zemi, ale současně bránila nepřátelským radarům, aby je zaměřily. Tím se sice vystavily palbě menších pozemních zbraní, ale ty proti obřímu trupu neměly příliš šancí.

B-52 útočí

Bombardéry B-52 zasáhly do naprosté většiny vyznaných konfliktů 20. a 21. století. Za války ve Vietnamu se používaly především v jižní části země, kde měly za úkol ničit základny a skladiště Vietkongu. Svrhávaly tisíce tun bomb na rozsáhlé oblasti džungle, protože podle velení “prostě někoho zasáhnout musely.“ Nejvíc se ale B-52 zapojily do útoků na severovietnamská města. Například při operaci Linebacker II shodily při 700 náletech za 9 dní 150 tisíc tun konvenčních bomb. Zničily přitom 1600 domů, 500 cílů na železnici, 10 letišť a 80 procent severovietnamské železniční sítě.

Za tento úspěch však také tvrdě zaplatily. Během této operace přišlo letectvo USA o 15 bombardérů. Stratofortress, přičemž při tom zahynulo 35 mužů z jejich posádek a dalších 39 se dostalo do zajetí. Za celou dobu konfliktu ve Vietnamu svrhly B-52 dva a půl milionu tun bomb!

Pouštní bouře a B-52

Výborné výsledky měly B-52 i v operaci Pouštní bouře. Útočily na silné koncentrace iráckých vojsk, ničily morálku Republikánských gard a také ničily pevnosti. Byly v čele prvního sledu, který atakoval Irák hned v první vlně útočníků. Letěly ve výšce jen 150 metrů nad zemí a svrhávaly stovky kazetových bomb na letiště a vojenské sklady.

Další vlna B-52 odpalovala ze vzduchu rakety na bunkry, v nichž se měli skrývat iráčtí velitelé. Za celou dobu operace Pouštní bouře svrhly B-52 pumy a rakety o celkové hmotnosti 25 700 tun – celkem třetinu z celkového počtu všech výbušnin svržených americkým letectvem.

 Proklatě drahá hračka

B-52 není úplně laciná záležitost. První modely B-52A stály 28 milionů dolarů, ten nejnovější B-52H se dá pořídit už za 52,4 milionů dolarů – v přepočtu za 1, 1 miliardu korun. Pekelně drahý je i jeho provoz, jedna hodina letu přijde americké daňové poplatníky jen za palivo na 1200 dolarů (24 tisíc korun). Když si spočítáme, že celkem bylo vyrobeno 744 strojů tohoto typu, rázem pochopíme, proč musí mít Spojené státy tak velké náklady na armádu.

Co s nimi teď?

Spousta expertů tvrdí, že B-52 jsou letouny určené pro předminulou válku a že v současných konfliktech už vlastně nenajdou žádné uplatnění. Něco na tom asi bude, protože USA ze sedmi stovek vyrobených letadel využívají už jen pouhých 94 strojů. Ty létají ze dvou základen – v Barksdale a v Minotu. Dalších 37 letadel slouží jako záloha na díly. Zbytek majestátních bombardérů rezaví na některém z amerických hřbitovů letadel.