Zabloudit může být obrovská zábava - vítejte na zámku Loučeň

Zdroj: Oficiální zdroj

Česko patří mezi země s největší hustotou zpřístupněných hradů a zámků. Odlišit jeden od druhého je docela problém. Něco takového Vás ale nepotká na Loučeni, kam se dostanete z Prahy za pouhou hodinu.

Vydejte se severovýchodním směrem a přibrzděte nedaleko Nymburka. Už po první návštěvě si tenhle zámek nejen zapamatujete, ale zaručeně i oblíbíte. V parku tu totiž mají něco, na co nenarazíte jinde nejen v celých Čechách, ale ani v Evropě.

Labyrintárium je evropská rarita

Hned za vstupní branou obdržíte do ruky přehledný plánek celého areálu, takže to vypadá, že bloudit rozhodně nebudete. Ale to je velký omyl! Na Loučeni se právě bloudí a je to velká zábava. "Turisté k nám jezdí hlavně do našich bludišť a labyrintů, kterých máme v našem romantickém zámeckém parku hned celou desítku,“ vysvětluje Jiří Senohrábek, manažer zámku Loučeň. Aha. Nezabloudíte tedy při cestě k bludišti, pak už ale děj se vůle Boží. "Péťo, kde jsi?,“ slyšíme volat napůl vyjevenou, napůl pobavenou maminku pětiletého kluka v tisovém bludišti, které je se svými 1450 m2 největším z 10 loučeňských labyrintů a bludišť.

"Tisy stále rostou jak do výšky, tak do šířky, takže bloudění bude, řečeno terminologií dnešní mládeže, stále hustší a hustší,“ říká vtipně manažer zámku a dodává: „Otvírali jsme teprve v červenci 2007 a po třech letech jsme nejnavštěvovanějším zámkem středních Čech.“ Zatím jsme viděli jen tisové bludiště a travnatý labyrint. Jsme ale v zámeckém parku. Co tedy samotný zámek?

Na návštěvě v rodině knížete

Zámek je sice obklopen neuvěřitelně nádherným parkem, jinak na něm ale neshledáváme nic tak zvláštního. Ovšem jen do doby, než si pro nás přijde průvodce. Vítá nás totiž muž ve velmi elegantních časech ze starých času aristokraticky vyhlížejících gentlemanů: "Dobrý den. Jsem Alexander kníže Thurn – Taxis a vítám Vás ve svém zámku. Bude mi ctí poskytnout Vám audienci a seznámit Vás s tím, jak u nás na zámku žijeme.“ Hmm, tak tady se asi provádí trochu jinak, než na ostatních zámcích. Tenhle dobře oblečený pán ihned probudil naši zvědavost. "Slyšel jsem, že mnozí z Vás měli dlouhou cestu. Prosím, posaďte se tedy k naší slavnostně prostřené tabuli, ať si na chvíli odpočinete,“ překvapuje nás kníže hned v první místnosti.

Zdroj: Oficiální zdroj	Zdroj: Oficiální zdroj	Zdroj: Oficiální zdroj
Zdroj: Oficiální zdroj	Zdroj: Oficiální zdroj	Zdroj: Oficiální zdroj
Zdroj: Oficiální zdroj	Zdroj: Oficiální zdroj	Zdroj: Oficiální zdroj

Usedáme do pohodlných křesel zámecké jídelny, potažených červeným hedvábím se zlatým vzorem. Tak tohle nás baví – nejsme v žádném muzeu, kde se musí chodit v uctivé vzdálenosti od všech exponátů. Jsme prostě na návštěvě u dobře situované rodiny v jejich přepychově, historicky zařízeném bytě. Už jsme pochopili, že jsme se ocitli v době kolem roku 1900 a kníže Alexander je reálným obyvatelem zámku z této doby. Hodinka s ním uteče jako voda. Když nás potom vyprovodí na zámecké nádvoří, uvědomujeme si jednu úžasnou věc: Kromě toho, že jsme se skvěle bavili, dozvěděli jsme se neuvěřitelné množství často překvapivých a užitečných informací.

Od hlavy české větve rodu Thurn – Taxisů už víme, odkud se vzalo mezinárodně srozumitelné slovo taxi, proč se Taxisův příkop jmenuje zrovna takhle, že za pěstování cukru z řepy v Evropě vlastně může Napoleon, nebo že na zámek Loučeň před námi zavítala taková slavná jména, jako český skladatel B. Smetana, německý básník R. M. Rilke či americký spisovatel M. Twain. A že trojnásobný vítěz Velké pardubické, žokej irského původu Richard Fletcher, byl na Loučeni doma. Staral se tu totiž knížeti o koně.

Zpátky do bludišť

Pobyt na tomhle zámku nás opravdu hodně baví. Máme sice už hlad, ale nehodláme se jídlem příliš zdržovat a ztrácet čas. Rychle si dáme ve Vtipné kaši, jak říkají místní zámecké restauraci, staročeské střapačky, neodoláme a zajíme je trochu záhadným moučníkem zvaným čápy s mákem, který tu mají patentovaný, a vracíme se zpátky k labyrintům a bludištím.
Labyrint uprostřed nádvoří bychom asi přešli a přehlédli, kdyby nás na něj předtím kníže neupozornil. Od něj víme, že tahle přes den málo zajímavá kamenná deska s naznačenými křivolakými cestami je po setmění doslova perlou.

Pod deskou jsou totiž ukryty desítky světel, které při nočních prohlídkách zámku, pořádaných na Loučeni vždy poslední sobotu v měsíci, neuvěřitelně krásně osvětlují nádvoří. Manželka si vzpomíná, že viděla fotku na internetu. Budeme muset přijet nějakou poslední sobotu v měsíci, chtěla by to vidět někdy naživo. Možná ale dáme přednost zámeckým slavnostem a přijedeme naopak nějakou první sobotu v měsíci – také zámecké slavnosti totiž mají, podobně jako noční prohlídky, pravidelný rytmus.

Akce za akcí

"Naposledy jsme tu měli v červnu Zámecký jarmark s provazolezkyní, žongléry, či spoustou řemeslnických stánků, v červenci jsme pak oslavili nad spoustou dětských her s pohádkovými postavami a dortem s motivem našich bludišť tradiční Narozeniny zámeckých labyrintů. První srpnovou sobotu, tedy 7. srpna, se mohou návštěvníci těšit na Barokní šermování plné soubojů, kde mohou děti prodělat vojenský výcvik. První zářijovou sobotu jsou pak na programu Cukrové slavnosti a sladkosti s jarmarkem plným domácích i exotických laskominek,“ líčí nejbližší program manažer zámku Jiří Senohrábek, kterého potkáváme ten den podruhé a dáme se s ním opět do krátkého hovoru.

Přímo u zámku, u jednoho z jeho bočních křídel, je také buxusové bludiště, vysázené z malých keříčků do krásných ornamentů, připomínajících barokní francouzské zahrady. Tak tady se celá rodina vyfotíme – budeme tak mít v záběru obě loučeňská lákadla, zámek i jeden z labyrintů.
 

Pak už netrpělivě a plni zvědavosti pospícháme do nitra zámeckého parku, kde si postupně projdeme ještě mystický kamenný labyrint (prý dobíjí energii), dlážděné bludiště (dá se procházet v různých variantách), palisádové bludiště (na první pohled to vypadá, že se z něj dostanete ven jen po skluzavce, pak jsme ale objevili nouzový východ pro stydlivé dospěláky), provazové bludiště (tady jsme si mohli u barevných lan celá rodina zasoutěžit kdo s koho) a pískovcový labyrint (no ten byl nejkrásnější, takže dobrá kulisa pro další rodinné foto). Na závěr jsme si u posledního, prstového bludiště sáhli coby na cílovou metu na mohutnou kamennou sochu Minotaura.

Lidé se na Loučeň vracejí víckrát za sezónu

Tak na tenhle výlet nezapomenu. "Skutečně stovky lidí, hlavně ty s malými dětmi, k nám zavítají dvakrát třikrát za jedinou sezónu. Vždycky tu najdou něco nového. Snažíme se o naprosto různorodé programy, aby si na své přišli skutečně všichni. Čekali byste u nás třeba Rusalku, tedy operu hranou pod širým nebem? Vidíte, a tu jsme u nás hráli letos 10. července. Přišlo 900 lidí,“ loučí se s námi manažer zámku Jiří Senohrábek. Už chápu, proč je Loučeň druhým nejhledanějším českým zámkem na internetu. I my se ještě letos vrátíme.