Projekt Mercury z 50. let měl dopravit člověka na orbitu Země

Zdroj: Oficiální zdroj

Amerika se na přelomu padesátých a šedesátých let usilovně připravovala k tomu, aby na zemskou orbitu bezpečně dostala člověka. Základem těchto snah byl projekt Mercury.

Jednalo se o první americkou pilotovanou kosmickou misi. Původně byla operace svěřena do křídel organizace NACA. Později však plynule přešel pod známou agenturu NASA, která měla kořeny v NACA.

V rámci mise Mercury v ceně asi 1,5 miliardy dolarů byla vyvinuta kosmická loď kuželovitého tvaru. Dobové prameny uvádějí, že obsahovala 55 elektrických přepínačů, 30 vícepolohových jističů, 35 mechanických víceúrovňových přepínačů a další vybavení.

Kritickými systémy, které měly zaručit život astronauta na oběžné dráze, byly baterie s celkovou kapacitou 10,5 kWh a systém regulace vnitřního prostředí. Ten mimo jiné dodával kosmonautu dostatek kyslíku přímo do skafandru.

Automaty způsobovaly spíše problémy

Automatika použitá v lodi byla ale velmi poruchová. Astronauté museli být proto neustále ve střehu a nejednou včasným zásahem odvrátili katastrofu. Na Zemi se modul vracel vlastním pádem, který brzdila trojice pomocných raket.

Aby loď bezpečně dosedla na mořskou hladinu, stačilo, aby fungovaly dvě ze tří raketek. Modul dále zpomalil dvojitý padákový systém. Přistání bylo i tak poměrně tvrdé (náraz 10 m/s), a proto se pro jeho ztlumení využíval vzduchový tlumicí vak vytvořený za pomocí tkaniny mezi tepelným štítem a dnem kabiny (nafukovaným krátce po otevření hlavního padáku). NASA zadala zakázku k výrobě 20 letových exemplářů lodi.

Pět z nich nebylo použito při žádném z letů. Dvě bezpilotní lodě byly zničeny během letu. Jedna z lodí na konci pilotovaného letu skončila na dně oceánu (aby byla po 38 letech s velkou slávou nalezena a vyzdvižena). Část z vyrobených lodí byla podrobena pozdějším přestavbám a modifikacím, které především odstraňovaly technologické závady a nedostatky a umožňovaly delší pobyt lodí na oběžné dráze.

Zdroj: Oficiální zdroj

Vlastním pilotovaným letům předcházelo téměř 20 bezpilotních zkušebních letů jejichž úkolem bylo prověřit nově vyvinuté technologie první americké kosmické lodi. Většina z nich byla provedena jen na suborbitální dráze, ostatní byly orbitální. Zdaleka ne všechny z těchto letů byly úspěšné. Čtyř zkušebních letů se zúčastnili astronauti z řádu primátů, kteří absolvovali i pobyt v beztížném stavu.

Příkladem je mise Mercury-Redstone 2 (MR-2), která byla definována pouze jako suborbitální. Loď byla vynesena z mysu Cape Canaveral Air Force Station 31. ledna 1964 raketou MRLV Redstone. Na palubě vezla jednoho pasažéra, šimpanze jménem Ham.

Zdroj: Oficiální zdroj

Start modulu ale provázely problémy. Minutu po startu signalizoval palubní počítač příliš strmý úhel stoupání, který se stále zvětšoval. Dvě minuty po startu počítač vypočítal, že přetížení dosáhne až 17 g. Šimpanz Ham nakonec strávil ve stavu beztíže 6,6 minuty (plánováno 4,9). Předčasné odpálení únikového systému zapříčinilo masivní přetížení (14,7 g), daleko převyšující plánovanou hodnotu. Kapsle přistála v 17:12 UTC ve vzdálenosti 679 km od místa startu.

Po přistání začala kapsle nabírat vodu a potápět se, bylo to způsobeno poškozením při odhození tepelného štítu. Při vyzdvižení v ní bylo téměř 360 kilo mořské vody. Šimpanz však všechny útrapy přežil a zemřel až v roce 1981 ve věku 26 let.

Kvůli řadě selhání bylo nakonec rozhodnuto, že kombinace Mercury-Redstone ještě není připravena pro let s lidskou posádkou.