Manuál pro vodačky - začátečnice

I když je pro vás spojení slov aktivní a dovolená vlastně protimluv, nebojte se přijmout pozvání na týden na vodě.

Během týdenního pobytu na vodě, kde jste s partnerem odkázáni především na vaši vzájemnou spolupráci, máte šanci poznat se navzájem v extrémnější situaci, což může být určitě užitečné pro vaše další soužití. Také zjistíte, jak silná jste vy sama a jak jste se svým protějškem sladěni.

Do téhle chvíle jste si ideální dovolenou představovala úplně jinak. Moře a sluníčko. Vy ležíte na lehátku, popřípadě si dáváte drink v plážovém baru a největším dobrodružství je pro vás návštěva hlučného tržiště v jižanském přímořském městečku. To je pro vás bezpečné teritorium, kde se vám nemůže nic stát. Máte ráda kultivovanou přírodu v podobě golfového hřiště nebo zahrádky restaurace.

ČTĚTE TAKÉ:
Vyražte na vodu. Spočítáme vám, kolik zaplatíte

Deset nejlepších dovolených s dětmi

Jakmile totiž vstoupíte do džungle, jakou je les nebo něco podobného, příroda to podle vás okamžitě pozná a přichystá pro vás pomstu například v podobě pavouka pod tričkem nebo včelího žihadla v chodidle. Nezkazíte ale žádnou zábavu, a tak nemůžete nekývnout na návrh vašich přátel, který zní: "Vyrazíme na týden na Vltavu!“

Den první – ešus nebo kartáč na vlasy

Jednou z nejtěžších věcí na výletě na vodu je bezesporu balení. Přítelem vám byla přisouzena minikrosnička, do které se má zřejmě vejít všechno vaše vybavení. A to ani nevíte, jestli vám bude počasí přát. Máte pocit, že do tak malého batůžku se vám nikdy nemohou vejít ani základní věci, které potřebujete každý den, a tudíž nemůžete zahnat myšlenku na to, že budete týden pobíhat někde po lese nemytá a neučesaná jako divoška.

A tak musí nutně dojít na základní existenciální otázky: baterka nebo holítko na nohy, ešus nebo velký kartáč na vlasy a dokonce parfém nebo repelent proti komárům. Když nakonec uděláte pár kompromisů, máte sice méně oblečení a jedete jen s deodorantem, kartáč na vlasy a holítko ale v baťohu máte. Ve vlaku zjistíte, že jste byla při balení ještě docela v obraze. Jedna z vašich kamarádek má totiž s sebou fén.

Den druhý – multikulturní šok

Jako dítě jste celá léta jezdila na tábory. Nějakou průpravu do divočiny tedy máte. Společné stavění stanu s partnerem vám jde jako po másle. A hřeje vás vědomí, že máte nafukovací karimatku a pořádně tlustý spacák. Sednete si před stan na trávu, svítí sluníčko, které se odráží ve vodě a vy si říkáte, že to vypadá na skvělou dovolenou. Máte pocit, že vám ji nic nemůže pokazit.

Ovšem až do doby, kdy začnete řešit základní životní potřebu - musíte na toaletu. U vchodu do kempu sedí se svými kumpány jeho správce. Ptáte se na toalety. Posílají vás a vaše kamarádky směrem k bufetu a ještě za vámi volají, že tam jsou záchody opravdu hezké a splachovací. Podezření pojmete v momentě, kdy k vašim uším dolehne slovo bidet.

Že si z vás oni zálesáci dělali legraci, zjistíte, až když dorazíte k zapáchajícím dřevěným kadibudkám, při jejichž použití máte raději zavřené oči a přítomnost tučně vykrmených pavouků jen cítíte. Když jdete zpět ke stanu, snažíte se před vysmátými zálesáky neztratit tvář. Vaše chvíle odplaty nadejde, až objevíte civilizovaný kemp, myslíte si. A takový skutečně objevíte. Za sedm dní třikrát.

Den třetí až sedmý – všechno spolu

Poté, co jste si ráno vyčistila zuby za stanem pomocí lahve s neperlivou vodou, musíte znovu složit stan a své věci z krosny přestěhovat do plastového barelu. Mělo by být pravidlem, že vše děláte s partnerem společně. Společně balíte stan, nosíte barely k lodím, zkrátka si pomáháte, jak je to jen možné.



Uvidíte, že tahle fáze výletu na vodu prověří to, jak jste se svým protějškem sladěni, jak umíte spolupracovat a jestli jste schopni tolerance, pokud je například ten druhý unavený nebo mu něco nejde, jak by mělo. To samé pak prověříte i na lodi, kde musíte poslouchat svého partnera, tedy svého zadáka na slovo, jinak se takzvaně uděláte.

Ani to ale není, jak nakonec, když k tomu dojde, zjistíte, žádná katastrofa. A to když se držíte dvou základních pravidel. Pokud projíždíte jez, mějte na sobě vždycky vestu. A pokud se loď obrátí, nepanikařte a chytejte pádlo. Věci musíte dobře přivázat, pak plují s otočenou lodí a vy se nemusíte bát, že by vaše spodní kalhotky chytali vodáci ještě o pět kilometrů dál.

Za jezem většinou téměř každý na chvíli zastaví. Nemusíte se tedy bát, že by vám nikdo nepomohl. Poté, co vylijete z lodi vodu, můžete pokračovat v jízdě.

Smůlu máte, pokud v kempu zjistíte, že vám do barelů teče, což by nemělo. To se rázem promění louka v obrovskou výstavu vašich svršků i všeho ostatního. Na to, že nemáte ale žádné soukromí, si zvyknete velmi rychle. Ke štěstí vám stačí suchý spacák, čisté toalety a teplá sprcha. Váš život se na chvíli tak nějak zjednoduší a vy jste nakonec vlastně ráda, že se týden nemusíte malovat a máte vypnutý mobil.

Návrat do civilizace

Ano, po sedmi dnech v divočině byste dala vy i vaše záda cokoli za pohodlnou postel, ve které se dá provozovat i něco jiného než jen spánek. Protože jestli vás zajímá, zda se "to“ ve stanu dá, tak vás ujistím, že ne.

Také toužíte po horké sprše, za kterou nemusíte platit dvacet korun a která se po třech minutách nezastaví, i když máte vlasy ještě plné šamponu. Jste vděčná za čistý splachovací záchod s toaletním papírem. A k snídani byste si dala cokoli jiného než chleba s paštikou. Také se velmi těšíte na to, až si vezmete na sebe čisté oblečení a lodičky a bude z vás zase dáma.

Po návratu do města ale zjistíte, jak moc vás štve zvuk, který vydává železný nákupní vozík, kterým brázdíte přeplněný supermarket. Jak moc musíte najednou spěchat. Jak málo si všímáte věcí okolo sebe a jak moc ráda byste se na chvilku vrátila zpět do té divočiny, kde je klid. Jinými slovy, i když se vrátíte špinavá, poštípaná od komárů, na nohou máte modřiny od lodi a jste "vorvaná jak petržel“, takže byste teď potřebovala týden dovolené, něco na té vodě přece jen je. A když se vás přátelé zeptají, okamžitě souhlasíte, že příští rok pojedete znovu.