Deset důvodů, proč se nepovedl zásah proti únosci autobusu s turisty

Filipínská policie přiznala, že se při operaci proti Rolandu Mendozovi, který v Manile unesl autobus s turisty, dopustila několika chyb. Bezpečnostní analytik britské armády jich odhalil deset.

Charles Shoebridge, který pracoval jako bezpečnostní analytik britské armády a Scotland Yardu, uvedl, že policisté, kteří se na operaci podíleli, projevili velkou odvahu, nebyli však dobře vycvičeni a vyzbrojeni pro tak náročný úkol.

PSALI JSME:

VIDEO: Drama na Filipínách: smrt únosce a sedmi rukojmí

Shoebridge jmenoval deset věcí, ve kterých si podle něj filipínští policisté mohli vést lépe.
 

1. Rozhodnost
Jednou z chyb, kterých se policisté dopustili, byl nedostatek rozhodnosti. Jako příklad uvádí Shoebridge prvního policistu, který vstoupil do autobusu. Poté, co na něj únosce vystřelil, policista z autobusu vyběhl ven.

„Prokázal velkou odvahu, když šel do autobusu. Když už ale do takového autobusu jdete, není neočekávané, že na vás bude někdo střílet. Zásahové jednotky by měly být tvořeny speciálně vycvičenými lidmi vybranými pro jejich vlastnosti – odvahu, rozhodování a agresi. V tomto případě jednal stejně, jako by se zachovalo 99 procent populace – otočil se a vyběhl ven,“ vysvětluje Shoebridge s tím, že muži chyběla potřebná dávka rozhodnosti a také agrese, aby mohl v útoku pokračovat.
 

2. Nedostatek vybavení
Policisté strávili příliš mnoho času rozbíjením oken autobusu. Lepší by bylo, kdyby k rozbití oken použili výbušninu umístěnou do rámu, která by okna i dveře rozbila okamžitě.
 

Další chybou bylo, že neměli žádný žebřík. „Neměli žádné žebříky, po kterých by se mohli do autobusu dostat. Rozbili okna, ale nevěděli, co dělat dál. Vypadli skoro jako skupina vandalů,“ popisuje Shoebridge.
 

Chybný byl také výběr zbraní pro operaci tohoto typu. Někteří policisté měli pistole, jiní útočné pušky. Ideálnější by byl malý samopal, který lze použít i v uzavřeném prostoru.
 

3. Promrhání příležitosti pro odzbrojení únosce
Policisté měli několik příležitostí, kdy mohli únosci sebrat zbraň. Ani jednu z nich ale nevyužili. „Vyjednavači stáli kousek od něj a jeho zbraň mu visela na stranu. Mohli ho odzbrojit, aniž by ho zabili,“ popsal jednu z promarněných šancí britský bezpečností analytik.

4. Promrhání příležitosti pro zabití únosce
Policisté také měli několik příležitostí, kdy únosce stál sám a mohl být zastřelen, aniž by byli zraněni rukojmí. „Jednáte s nepředvídatelným a iracionálně se chovajícím jedincem. Jestliže se v průběhu vyjednávání naskytne příležitost celou situaci okamžitě ukončit, mělo by se tak stát,“ uvedl Shoebridge.
 

Filipínští policisté však místo využití těchto příležitostí pokračovali ve vyjednávání. Očekávali totiž, že když únosce propustil devět rukojmích, že propustí i ostatní.
 

5. Splnění únoscových požadavků
„Divím se, proč mu úřady neslíbily splnit všechny požadavky. Slib vynucený silou není slib, který byste museli plnit. Nikdo nechce plnit požadavky teroristů, ale v takových situacích, v nichž nejsou zapojeni teroristé a nejedná se o propuštění vězňů, by únoscovy požadavky měly být splněny,“ vysvětluje Shoebridge.
 

„Mohl být zpět přijat k policii a ihned poté odsouzen na doživotí za únos a držení rukojmích,“ dodává britský bezpečnostní analytik.
 

Filipínská policie únosci nejdříve slíbila, že jeho případ přezkoumá. Nabídka, že bude přijat zpět k policii, přišla až potom, co únosce začal střílet rukojmí.
 

6. Televizní přenos
Řada televizních stanic vysílala osvobozování autobusu v přímém přenosu. Protože v autobuse byla televize, únosce viděl, co se kolem autobusu odehrává. Tím se policie připravila o moment překvapení.
 

7. Žádný moment překvapení
Policie se o moment překvapení připravila nejen tím, že mezi televizní kamery a autobus neumístila nějakou překážku, ale také tím, že se policisté pohybovali velmi pomalu. „Toto byla zásadní chyba v postupu policie,“ soudí Shoebridge.
 

8. Ochrana veřejnosti
Policie lidem dovolila, aby byli u místa operace příliš blízko. „Ze záběrů kamer je jasné, že policie měla nad veřejností jen malou kontrolu,“ uvádí Shoebridge s tím, že v takové situaci bylo velmi těžké zabránit zranění veřejnosti.
Zbloudilou kulkou byl zraněn nejméně jeden přihlížející.
 

9. Vyjednávání prostřednictvím únoscova bratra
Využívání příbuzných a blízkých přátel při vyjednávání může být dvousečnou zbraní, tvrdí bezpečnostní analytik. Mohou sice pomoci uklidnit únosce a přimět ho, aby se vzdal, zároveň ale policie nemůže příliš kontrolovat, co říkají.

V tomto případě byl do vyjednávání zapojen únoscův bratr. Později se ho ale policie rozhodla odvést a odpovědí únosce byla střelba.
 

10. Nedostatečný výcvik
Zásahová jednotka, která autobus osvobozovala, nebyla dostatečně vycvičena. Bývalý policista Rolando Mendoza ozbrojený samopalem v pondělí dopoledne ve filipínské Manile unesl autobus s 25 lidmi – 18 turisty z Hongkongu a dvěma z Velké Británie, třemi průvodci, řidičem a fotografem. V průběhu desetihodinového vyjednávání s policií propustil devět rukojmí, včetně tří dětí, a uprchnout se podařilo i řidiči autobusu.

Policie poté zahájila útok na autobus, který měl vést k osvobození zbylých rukojmí. Ten ale nebyl úspěšný a útočníka se policii podařilo zneškodnit až při druhém pokusu, kdy rozbili boční okna, přední sklo i dveře autobusu. Mendoza při osvobozování autobusu zabil osm turistů, pak ho zasáhla kulka ostřelovače a na místě zemřel.

Mendoza, bývalý policejní kapitán, byl před dvěma lety propuštěn kvůli podezření z krádeží, vydírání a trestných činů spojených s narkotiky. Při únosu autobusu u národního parku Luneta žádal zpět své místo u policie.