Ministr by neměl dělat poslance, navrhuje Pospíšil

Zdroj: oficiální zdroj

Ústavní novela, která by zavedla klouzavý mandát poslancům, by měla nabýt účinnosti již během stávajícího funkčního období sněmovny, řekl ve čtvrtek ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). Ministr si ovšem není jist, zda by Ústavní soud normu z důvodu retroaktivity nezrušil.

Normu již ministerstvo spravedlnosti zcela dokončilo a pošle ji do legislativního procesu. K jejímu schválení je v dolní komoře zapotřebí nejméně 120 hlasů.

"Úprava počítá s tím, že v okamžiku, kdy se poslanec stane ministrem, přechází výkon mandátu poslance na náhradníka, který má postavení poslance. Náhradník je dán pořadím na kandidátní listině," vysvětlil Pospíšil.

ČTĚTE TAKÉ:

Ministr Pospíšil hodlá zvýšit počet notářů. Chce urychlit dědická řízení

Mandát poslance ministrovi po zavedení normy nezanikne, práva a povinnosti ovšem přecházejí na jeho náhradníka. Jediné právo, které ministrovi zbude, bude právo vzdát se mandátu. Členové vlády přijdou také o výhody, které jim poslanecký mandát skýtá, včetně platu, náhrad nebo poslanecké imunity.

Senátoři při výkonu funkce ministra nahrazování v horní komoře nebudou. Nejsou totiž voleni pomocí kandidátní listiny a nemá je kdo legitimně nahradit. Novela ovšem počítá s tím, že by senátor, který zasedá ve vládě, neměl již vykonávat žádné vedoucí funkce v Senátu.

Pospíšil si od novely slibuje, že ministři si budou více rovni, protože v současnosti někteří členové kabinetu jsou poslanci a někteří nikoli.

O tom, kdy novela nabude účinnosti, by měla podle Pospíšila rozhodnout sněmovna. "Osobně zastávám názor, že novela by mohla nabýt účinnosti již během tohoto volebního období," řekl ministr. Uznává ovšem, že Ústavní soud by mohl novelu zrušit z důvodu retroaktivity. Ministr řekl, že sice má vůči takovémuto kroku argumenty, vyloučit to ovšem nemůže.

Vzdání se výkonu poslaneckého mandátu by podle Pospíšila nemělo být dobrovolné, nýbrž povinné pro všechny legislativce, kteří budou jmenováni do vlády.

Klouzavý mandát má ve svém právním řádu asi třetina evropských zemí, například Portugalsko, Norsko, Švédsko nebo Rakousko.